Praha je jediné město v České republice, které má více než milión obyvatel,
a proto může být zárukou nerušeného života v anonymitě. Sexuální turisté
ji nazývají druhým Amsterodamem - na milión dvě stě tisíc obyvatel je tu
přes čtyřicet podniků, kde se mohou lidé scházet jen kvůli sexu. Kluci,
kteří sem přijedou, se prodávají na hlavním nádraží, holešovickém i Masarykově,
v přilehlých parcích a v Letenských sadech. V Praze je takhle na ulici
kolem dvou tisíc lidí. Sjíždějí se sem z celé republiky. V noci jdou za
vydělané peníze do klubů a přespí u klientů, u kamarádů, kteří mají byty...
Ještě před třemi lety tady kluci žili v komunitách po šesti deseti lidech,
a kdo měl ten den "byznys", kdo se prodal, koupil všem jídlo
a levné víno. Lidé ulice ztratili všechna morální pravidla, která byli
schopni dodržovat ještě před třemi lety. "Kup si mě," přišel
osmiletý kluk a sepnul ručičky. László se zmohl jen na: "Nedělej to,
prosím tě, nedělej to," za chvíli si chlapce koupil pětašedesátiletý
tlustý chlap. László chtěl zasáhnout, jenže maličký se otočil: "László,
prosím, nekaž mi kšeft. Rodiče mi nekoupí značkové oblečení, nekoupí mi
walkmana, já nechci bejt jinej než ostatní!" Chvíle, kdy je i László
- "otec dětí ulice" - bezmocný. - Reflex 43/00, str. 86 -