Zápas o duši

Izraelci mají nyní letopočet 5762. Ten je považován za dobu, která doposud uplynula od stvoření světa, tedy za stáří země. Takový údaj je v příkrém rozporu se stářím, jak jej uvádějí různé teorie vědeckých badatelů. Ty se dnes pohybují v rozmezí 2 až 14 miliard let. Písmo svaté v Genesis uvádí, že země byla stvořena v šesti dnech. Jak se máme s těmito rozdílnými údaji vyrovnat? Podívejme se tedy na některé informace o čase, které nám na různých místech poskytuje Písmo:

• Já jsem byl dříve než první den. (Izaiáš 43,l3
• Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. (2 Petrova 3,8)
• V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něho stvořil i věky. (Židům 1,2)
• Vykupujte čas, neboť nastaly dny zlé. (Efezským 5,16)
• V rukou Tvých jsou časy naše. (Žalm 31.16)
• Tento jest den, který učinil Hospodin, a proto veselme se v něm. (Žalm 118.24)
• A přisáhl skrze živého na věky věků …že již času tam nebude. (Zjevení 10.6)

Nyní se podívejme, co říká o čase věda, konkrétně fyzika. Podle známého klasického fyzika Newtona je čas absolutní. To znamená, že plyne nezávisle na soustavě, čas ubíhá pro všechny pozorovatele stejně. Proto dvě současné události v jedné soustavě musí být současné i v každé jiné soustavě. Není nejmenšího důvodu, aby hodiny měnily při pohybu svůj rytmus.

Na počátku svých badatelských prací, jejichž výsledkem byly speciální a obecná teorie relativity (1905) si Albert Einstein kladl otázky právě nad věcmi, které byly podle dosavadní fyziky nezpochybnitelné. Jednou z takových věcí byla i ona „současnost" událostí v soustavách pohybujících se různou rychlostí. Einstein dospěl k závěrům, že čas utíká jiným, pomalejším tempem u soustav, jejichž rychlost pohybu se blíží rychlosti světla, tj. 300 000 km/sec. Zde zpomaluje čas svůj rytmus. Když Einstein tuto teorii zveřejnil, našel jen málo zájmu a pochopení. U mnoha kolegů vyvolala nesouhlas. Jako argument proti ní byl „paradox dvojčat". Podle něho kdyby jedno z dvojčat zůstalo na zemi a druhé nastoupilo cestu raketou, jejíž rychlost pohybu by se blížila rychlosti světla, pak by po návratu na zem bylo dvojče žijící na zemi starší než dvojče cestující velkou rychlostí. Einsteinovu teorii o zpomalení rytmu času potvrdily pokusy. Fyzik Ives provedl v roce 1938 (33 let po uveřejnění teorie relativity) pokus, kterým potvrdil Einsteina. Pokus dokázal závislost změny rytmu času na rychlosti pohybu. Ke svému pokusu použil atom vodíku, který lze považovat za přirozené hodiny s rytmem patrným na spektrálních čarách. Ives dokázal, že atom vodíku mění rytmus v souladu s předpoklady teorie relativity. Uvědomme si, že:

Pohyb těles rychlostí světla 300 000 km/sec je dosud nedosažitelný.

Země se pohybuje na oběžné dráze kolem slunce rychlostí 30 km/sec t.j. 1 800 km/min a 108 000 km/hod.

Že v Newtonově fyzice je rychlost funkcí času (vyjadřuje se v km/hod). V Einsteinově teorii dochází k obratu, kdy čas je funkcí rychlosti. Čas plyne v závislosti na rychlosti - vzájemná interakce.

Že Einstein nevyvrátil platnost Newtonovy fyziky, ale dokázal omezenost její platnosti.

Že Einsteinova teorie o vztahu mezi hmotou a energií byla potvrzena a využita při výrobě atomové pumy.

Že čas je u Einsteina čtvrtým rozměrem prostoru, je vnímán jednotně časoprostor včetně hmoty, zatím co u Newtona je prostor a čas oddělen.

Byl-li tedy stvořen prostor a hmota (země) současně, pak byly stvořeny i s časem. I čas je věc stvořená. Písmo o tom mluvilo dříve, než k tomu dospěla věda. Ta si jde svou cestou, ale zde se k mluvě Písma přiblížila.

Zopakujme si nyní, že výše uvedené biblické texty se vztahující k času. Všimněme si rozdílu textu Zjevení Jana 10.6 mezi zněním kralickým „času tam nebude" a novým překladem: „že lhůta je u konce".

Text „času tam nebude" mají shodně s naším kralickým textem nad hodinami v modlitebně baptistů ve Vinnici na Ukrajině. Dalo mně to podnět k přemýšlení o čase. Nový překlad jako by neuznával Boží suverenitu nad časem, jako by Bůh akceptoval, že plynutí času nemohl ovlivnit, jen určuje lhůty. On může obojí. Může způsobit, že čas vůbec nebude. Pak tedy časové argumenty o stvoření země, které mají za cíl zpochybnit informace Písma o Božím stvořitelském díle jsou Pánu Bohu k úsměvu. Tak jak o tom mluví Žalm:

• Proč se pronárody bouří… Ten, jenž trůní v nebesích, se směje. (Žalmy 2:1a,4a)

Ještě si všimněme, že ve Vinnici uvedený nápis „času tam nebude", působí jako připomenutí krátkosti času. Jako útěcha nad rychlou pomíjivostí času. Nenechme se zneklidňovat posměchem světa. Věříme bláznovské zvěsti, protože důvěřujeme Bohu, Písmu a Jeho lásce.

- Ing. Karel H., Brno - dopis č. 1002

Předchozí článek ()

Následující článek ()