3. Bible a její kritika

Přečtěme si pro upevnění naší jistoty alespoň jeden verš z Bible. Jak vidí Bible sama sebe:

Vidíte, slovo Boží je skutečně slovo Boží. Není to lidské slovo. Bez Bible byste neměli sílu. V církvi se často síla neprojevuje jenom a právě proto, že i církev Bibli nebere doslovně jako slovo Boží, které se historicky a hmatatelně odehrálo nebo odehraje v prostoru a čase. Kde byla evropská církev před padesáti léty, když bylo vyhlazeno šest milionů Židů? Proč se církev vehementně nepostavila na obranu Židů? Protože věřící nebrali Bibli, Slovo Boží doslovně a vážně. V Bibli totiž stojí:

Každý věřící je Abrahámův syn nebo dcera. Každý věřící je totiž duchovní Žid, je potomkem Abrahámovým. Slovo Boha nemůže být jasnější. Mnoho věřících Bibli neustále zřeďuje a hledá v ní zduchovnělost namísto historických, přítomných a budoucích pravd. Proč jsem tolik odbočil od tématu? Abychom věděli, že nebrat Bibli vážně a doslovně má praktické, vždy katastrofální důsledky. Proto také si o její platnosti povídáme. Tak tedy:

Když náš syn maturoval v Jakartě, tak všichni maturanti dostali ve shromáždění na památku Bibli. Vlastně jenom Nový zákon, ale ve čtverém anglickém znění, tak aby se různé překlady mohly porovnat. Dva sloupce na levé straně, dva sloupce na pravé, čtyři překlady téhož řeckého textu. Angličtina není jediná. Češi by mohli také vydat Nový zákon v několikerém znění! Jak ohromující! Už jste viděli jinou knihu takhle přeloženou - do úplně významově vyčerpávajících jemností? A stále se na nových překladech pracuje. Proč nepřekládáme stejným způsobem Hegela, Seneku, Mao Tse Tunga ve čtyřech sloupcích různých překladů? O překladech jsme ale mluvili posledně.

Dnes si povíme o Bibli z jiné strany. Povíme si, jak Bible přežívá pronásledování a kriticismus. Nejpronásledovanější kniha světa přežívá navzdory kriticismu z mnohých stran.

Bible vydržela divoké výpady nepřátel jako žádná jiná kniha v historii světa. Mnozí se ji snažili zničit pálením nebo zákazem její četby. Od jejího vzniku až do dnešního dne byla Bible zákonem na indexu, alespoň v jedné nebo více zemích. Posluchači, není jiné knihy, které by se vlády světa bály více než Bible. I tak zvaně svobodné země ji povolují jenom proto, protože ji i křesťané berou na lehkou váhu, a proto není tak nebezpečná světu. Kdyby křesťané žili tím, v co věří, jsem přesvědčen, že i ty v uvozovkách nejdemokratičtější země by musely Bibli alespoň částečně zakázat. V USA je už z občanské sféry vyloučena úplně, a v Kanadě se nic biblického nesmí ani vysílat rádiem. Pokud Bibli budeme brát jako duchovní literaturu a folklór, potom proti ní nikdo nebude, protože ztratí ostrost dvousečného meče, jak sama sebe nazývá. Kdyby deset procent Čechů vzalo Bibli vážně, jsem přesvědčen, že by byla brzy na indexu. Obnažuje totiž lidská srdce až do morku kosti.

Voltaire, jeden z nejznámějších odpůrců Bible, který zemřel v r. 1778, řekl, že do sta let křesťanství nebude existovat, bude pouhou historií. Co se však stalo? Voltaire se stal historií, zatímco vydávání Bible pokračuje po celém světě a rok od roku vzrůstá. Víte, přátelé, co se stalo s Voltairovým domem a tiskárnou? Ani ne 50 let po jeho smrti začala Ženevská Biblická společnost používat jeho dům a tiskárnu! Voltairův dům a tiskárna začaly produkovat Bible, Bůh má smysl pro zajímavé až humorné obraty.

V roce 303 římský císař Dioklecián vydal nařízení, které zakazovalo křesťanům konat bohoslužby a nařizovalo zničení všech Biblí. Císařská vyhláška byla roztroubena po celém impériu, a bourání kostelů a pálení Biblí nastalo. Nařízení dále přikazovalo, že všichni ti, kteří jsou na vysokých funkcích, ztratí všechna občanská práva, jestliže se budou hlásit ke křesťanství. Řím nebyl vůbec proti křesťanství. Řím trestal křesťany i smrtí jenom proto, že křesťané věřili pouze v jednoho biblického Boha a nikoho jiného. Řím by ani nebyl proti Bibli, kdyby byla přidaná ke všem ostatním pohanským pověrám. Potom by vlastně Bible obohatila pohanský náboženský život! Nic není nového pod sluncem, jak sama Bible říká!

Historická ironie však leží v tom, že jen 25 let po Diokleciánově nařízení další římský císař Konstantin nařídil, aby bylo přepsáno 50 Biblí na státní útraty.

Bible je unikátem v tuhosti svého života. Životaschopnost Bible nedokazuje, že Bible je Boží slovo. Její životaschopnost však dokazuje, že Bible stojí mezi všemi knihami světa osamocená, jedinečná, sama samotinká. Kdokoliv, kdo hledá pravdu, by měl zauvažovat nad ojedinělými kvalitami Bible.

Bible přebstála nejen persekuci, ale i kriticismus. Nevěřící se snaží vyvrátit pravdivost Bible po staletí, již od jejího vzniku. Bible však stojí jako skála. Pronásledovatelé a kritici Bible mi připomínají dělníky, kteří používají místo dynamitu a bagru hřebík a kladívko. A s tímhle náčiním by se vydali k Mont Blanku, aby jej podkopali. Úplně stejně si počínají kritici. S hřebíkem a kladívečkem horu nerozdrolí nikdy. Bible je kovadlina, která oddělala již mnoho kladiv.

Kdyby Bible nebyla Boží Slovo, lidé by ji již zničili před mnohými staletími. Císařové, králové, kněží, princové, vládci a tajemníci, všichni se pokoušeli. Všichni jsou nebo budou mrtví a zapomenuti, ale Bible, slovo Boha, žije v mnohých srdcích.

Žádná kniha nebyla tak rozsekaná, rozřezaná, proseta, prozkoumána jako Bible. Která filozofická nebo náboženská nebo psychologická nebo klasická nebo moderní kniha byla objektem takového hromadného útoku jako Bible? Kolik zášti a skepticismu bylo již vychrleno na Bibli! Kolik učenosti, píle a lidské moudrosti bylo vyplýtváno proti Bibli. A přesto, Bibli milují miliony, Bibli čtou miliony, Bibli studují miliony.

Kolik kritických prací již dnes neplatí díky archeologii. Na příklad kritikové tvrdili, že za Abraháma neexistovali Chetejci, protože o nich neexistují žádné písemné doklady kromě Starého zákona. Proto národnost Chetejská musí být (jak tvrdili) Mojžíšův výmysl.

Díky archeologii dnes máme stovky důkazů, které dosvědčují, že Chetejci byli a jejich civilizace přesahuje více než 1200 let.

Nebo další vědátoři tvrdili po staletí, že Mojžíš nemohl napsat prvních pět biblických knih, protože v jeho době neexistovalo písmo. Vědátoři si začali vymýšlet na plno. Došli ve své fantazii tak daleko, že třeba přiřkli autorství jednoho verše třem autorům.

Potom archeologové objevili tzv. "černé kamenné desky" s klínovým písmem. Nápisy byly rozluštěny a obsahovaly detaily Hamurabiových zákonů. Desky předcházely Mojžíše nejméně o 3 století. Tak se rozpadla další z mnoha fám udělat z Mojžíše primitivního analfabeta.

Nechci vás unavovat systematickým kriticismem Božího zjevení. Knih podkopávajících Bibli bylo napsáno více než dost, především z tábora samotných, především liberálních teologů. Bible je základ, Bible je fundament, na kterém biblický křesťan staví. Pojďme a podívejme se na rozdíly pohledu na Bibli mezi biblicky věřícími a liberálně věřícími

Biblicky věřící chápe Bibli doslovně. Staví na jejím fundamentu, základu, Ježíši Kristu. Je to konzervativní přístup, aby bylo Boží slovo "zakonzervováno", tedy zachováno beze změn.

Konzervativní přístup, což je i moje přesvědčení, spočívá v tom, že Bible je bezchybná od začátku až do konce, ve všech oblastech, které buď plně vysvětluje jako na př. spasení, nebo jen částečně, jako na př. historie a vědy. Konzervativní, uchovávající víra stojí na stanovisku, že hmotný svět, rozumový svět, a duchovní svět tvoří trojjedinou hierarchicky vztažnou vzájemně neoddělitelnou celistvost. Žádná z těchto tří oblastí není svébytná (autonomní). Všechny tři oblasti se doplňují a ani jedna nemůže existovat bez zbývajících dvou. Ve světském a často i náboženském tisku je tento přístup nazýván "primitivní fundamentalismus".

Liberalismus naopak, jak samo slovo navozuje, nakládá s Biblí svobodněji, volněji. Liberálové používají v podstatě stejný slovník jako konzervativci. Na první pohled působí stejným dojmem. Svět hmotný, rozumový a duchovní jsou prý vzájemně izolovány a tvoří oddělené ostrovy bez propojení. Proto můžeme často slyšet jejich názory - ať teologové nemluví do řemesla vědcům, vědci teologům a filozofům, psychologové umělcům, ať si každý tvoří autonomně na svém vlastním písečku. Ve skutečnosti si každý liberál musí nejprve zakonzervovat, tj. oplotit svoje pole působnosti, aby si na svém pozemku mohl svobodně, tedy liberálně dělat, co se mu zlíbí, bez ideologického ohrožení zvenčí. Potom nutně tento liberální přístup k Bibli zastává také názor, že Bible obsahuje chyby a nepřesnosti v oblasti teologie, historie a vědy. Vzdor těmto chybám jí proto můžeme věřit jen částečně v náboženské oblasti.

Důsledek je jasný - biblická zvěst se potom stává jakousi "pravdou" jen uvnitř člověka, nemá vztah ani k hmotnému ani rozumovému světu, protože to, co Bible píše o hmotě a rozumu, je prý z velké části jen alegorie, kterou nemůžeme vždy s jistotou vyložit - interpretovat. Čím se potom tento vnitřní subjektivní zážitek s izolovaným autonomním evangeliem, které se stává "pravdou" až uvnitř člověka, liší od zážitku hinduisty nebo narkomana?

My ale víme, že jakákoliv pravda, tedy i biblická, je objektivní, nikdy subjektivní, a už vůbec není závislá na tom, zdali ji člověk vezme na milost přijetím nebo v nemilost odmítnutím. Novo-ortodoxní liberál musí učinit iracionální nerozumový skok víry, protože se musí spoléhat jen na prožitek. Zde jsou základní rozdíly v chápání Bible novo-ortodoxními liberály "L" a ortodoxními konzervativci "K":

L: Bible je pravdivá v celku, ale ne ve všech částech.

K: Bible je pravdivá v celku a ve všech částech.

L: Bible je pravdivá duchovně, ale ne vždy historicky.

K: Bible je pravdivá duchovně a vždy historicky.

L: Bible je pravdivá morálně, ale ne vždy vědecky.

K: Bible je pravdivá morálně a vždy vědecky.

L: Bible je pravdivá v záměrech, ale ne ve všech ujištěních.

K: Bible je pravdivá v záměrech a ve všech ujištěních.

L: Bible je neomylná, ale není bezchybná.

K: Bible je neomylná a bezchybná.

L: Bible je Boží nástroj zjevení.

K: Bible je ve své podstatě zjevením.

L: Bible je Boží záznam zjevení.

K: Bible je Boží zjevení.

L: Bůh promlouvá za slovy Bible.

K: Bůh promlouvá ve slovech Bible.

L: Lidský jazyk není dostačující, aby byl člověk ve styku s Bohem.

K: Lidský jazyk je dostačující, aby byl člověk ve styku s Bohem, ale není vyčerpávající.

L: Vyšší kritika je přípustná.

K: Žádná vyšší kritika není přípustná.

L: Víra vzdoruje rozumu.

K: Víra a rozum jsou v souladu.

Podle tohoto dělení může každý věřící čtenář poznat, kam sám patří, a může posoudit, který přístup k Bibli dává více smyslu. Konzervativní, nebo liberální?

Liberální stoupenci v podstatě říkají: "Kdo ví, zdali to, co stojí v Bibli, je pravda? My však přesto Bibli věříme!" To je ale rozvod s rozumem! Skok iracionální víry nerozumu. Liberál není důvěrně propojen s biblickým Písmem pravdy, proto se ze zoufalství vrhá na víru ve víru.

Přátelé, čas dochází a dovolte, abych ještě zdůraznil, že moje povídání o Bibli je velmi strohé shrnutí faktů a pravdy kolem Bible. Jak rádi sedáváme s přáteli a dohadujeme se o všem možném i o Bibli. Kolik takových diskusí jsem již zažil! Uvědomme si, že mnohé diskutování je jen naše lidská moudrost, která je v podstatě jen pláňkou, nejsme-li pevně spojeni s Kristem. Diskuse nikoho nespasí. Spása přichází pouze v pokřtění v Kristu, což doslovně znamená - namočení nebo potopení v Kristu. Jsme-li v Něm, v Kristu pokřtěni, namočeni, potopeni, potom jsme nutně s Kristem na kříži zemřeli, s ním jsme i vstali k novému životu. Jste opravdu namočeni v Kristu? Jste skutečně v Něm? Anebo jenom planě filozofujete?