Způsob Kristova života prokazuje Jeho tvrzení, že je Bůh.

Žít bezhříšný život ještě nedokazuje božství, přestože byl Ježíš jediným člověkem po Adamově pádu, kdo bezhříšně žil. Avšak nárokovat si božství jako Kristus a dokázat jej bezhříšným životem, je věc druhá.

Ti, kteří chtěli vidět Ježíše Krista raději mrtvého než živého, žalovali na Něj u Piláta. Pilát však měl větší smysl pro spravedlnost než mnozí náboženští vůdcové a lid:

Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám." (Lukáš 23:4)

Římskému vojákovi pod křížem bylo jasné, že Ježíš Kristus byl nevinný:

Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý." (Lukáš 23:47)

Co bylo jasné vojákovi, objasnilo se během krátké doby i ukřižovanému lotru po Kristově pravici, neboť řekl lotru po Kristově levici:

A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." (Lukáš 23:41)

Ježíšovu bezhříšnost ovšem nemůžeme stavět na prohlášeních Piláta, římského setníka nebo lotra. Ti nám jenom dokazují, že si Kristovy bezhříšné nebo lépe nevinné podstaty všimli.

Ježíšovu bezhříšnost však můžeme prokázat z toho, jak Jeho nejbližší učedníci, kteří Jej znali nejdůvěrněji, chápali Jeho podstatu.

Petr například o svém Pánu prohlásil toto:

Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny (1Pt 1:18-19)

A aby bylo každému z nás jasné, kdo Ježíš Kristus je, tak Petr ještě dodává:

On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest. (1Pt 2:22)

Jan nazývá Ježíše Krista spravedlivým. To v podstatě znamená bezhříšný:

Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. (1. Janův 2:1)

A znovu to opakuje v tomto následujícím verši:

Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost, tak jako on je spravedlivý. (1. Janův 3:7)

Pavel v dopise Korintským jasně osvědčuje Ježíše Krista jako toho, který nepoznal hřích:

Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.(2. Korintským 5:21)

Pisatel dopisu židům je absolutní. Ten přímo píše, že se Ježíš nedopustil hříchu.

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabosti; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Židům 4:15)

Ani samotní farizeové nebyli schopni jmenovat jeden jediný hřích, kromě toho, že se Ježíš činil roven Bohu. A to by opravdu byl hřích hříchů, kdyby skutečně Ježíš Kristus Bohem nebyl. Ale On je Bůh!

Nikdo Jej z hříchu usvědčit nemohl, ani Jeho nepřátelé. To nám dává také jistotu, že byl Bůh, když to o Sobě tvrdil. Nalézt v někom, v kterémkoli člověku hřích, je přece ta nejjednodušší záležitost. Farizeové však nemohli přijít s žádným jiným obviněním než tímto:

... "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." (Jan 10:33)

Vedle mravních hledisek, jako je Jeho bezhříšnost, můžeme si udělat i přehled Jeho zázraků. Není zde místo k tomu, abychom zkoumali, proč Ježíš Kristus učinil právě takový zázrak a ne jiný. To by byl pořad na každý specifický zázrak.

1. Ježíš proměnil na svatbě vodu ve víno:

Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno, nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli ... (Jan 2:7-9)

2. Ježíš kráčel po moři.

K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. (Matouš 14:25-26)

3. Ježíš zmnožil chleby a ryby.

Oni odpověděli: " Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby." Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. (Matouš 14:17-21)

4. Ježíš uzdravoval chromé. Zde bych chtěl připomenout, že není v Bibli zaznamenán jediný případ, kdy by Ježíš uzdravil někoho z infekční choroby. Účinek uzdravení totiž musel přesvědčit Kristovu Boží autentičnost. Zázraky potvrzovaly, že Ježíš Kristus je Mesiáš, že je Bůh:

Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy", tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal a odešel domů. (Matouš 9:6-7)

Ještě jednou. Hlavní důvod proč Ježíš uzdravoval, nebylo samotné zdraví uzdraveného, to bylo až druhotné. Hlavní důvod zázraku byl důkaz pro nevěřící, že On, Bůh, má moc odpouštět hříchy a tím spasit ztracence jako jsme my všichni.

5. Ježíš vracel zrak slepým. Nikdo nemohl přejít zázrak navrácení zraku. Vyléčení z bolení hlavy by si nikdo nevšiml.

Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit." Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena. (Jan 9:32-38)

Který zrak byl důležitější? Ten oční, který viděl jen tělo Krista, nebo ten duchovní, který viděl Syna člověka? Proč dal Kristus slepému zrak, aby viděl svět nebo aby viděl Mesiáše? Myslím, že nám to poví sama Bible.

Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. (Matouš 18:9)

Lépe je být tedy na obě oči slepý, než být navěky v ohnivém jezeře, kde bude pláč a skřípění zubů. Seřaďme si priority, moji milení. Opravdu vás miluji. - Zdař Bůh!