13. O Ježíši Kristu

Pokračujme dnes už třináctým pořadem o Ježíši Kristu.

Dnes si povíme, že

JEŽÍŠ KRISTUS OPRAVDU VSTAL V TĚLE Z HROBU.

Farizeové nemohli předložit mrtvé Ježíšovo tělo. Jeho tělo bylo pryč. Posledně jsme si podrobně vyvrátili čtyři skeptická vysvětlení týkající se ukradení Jeho mrtvého těla a i tvrzení, že Ježíš ve skutečnosti nezemřel. Dnes se ještě jednou soustřeďme na skutečnost, že Ježíš Kristus opravdu vstal z mrtvých v těle, v mase a kostech, v historickém momentě, tedy v prostoru a času. Nejde zde o žádné nehmotné duchovní vzkříšení. Jeho vzkříšení bylo tak hmatatelné, že kdybychom před hrob postavili videokameru, tak by Kristovo vzkříšení zaznamenala včetně odvalení balvanu u vchodu do hrobky. Ježíš Kristus vstal v tom těle, v kterém zemřel. Jistě, bylo oslavené, nicméně to bylo Jeho tělo. Mnoho teorií bylo vymyšleno i v církvích, jen abychom se vyhnuli neuvěřitelnému, totiž Jeho tělesnému vzkříšení. Žádná z těchto alternativ však nezapadá do všech biblických okolností a je nucena vypouštět nebo přidávat do biblického záznamu. Mnoho skeptiků se stalo křesťany právě tím, že chtěli vyvrátit prý nesmyslnost Kristova vzkříšení. Další nelogické vysvětlení je, že,

Stačí, abychom se otázali, jako každý soud, PROČ, KDY, a KDE? Proč by Josef odstranil Ježíšovo tělo? Josef neměl sebemenší důvod. Co jsme si posledně pověděli o učednících, totéž platí i o Josefovi z Arimatie. Přece nikdo, zdravého rozumu, se nebude vystavovat pronásledování za přesvědčení, které sám podvodně sehrál! Jeden pomatenec snad, ale více než tucet svědků, kteří hlásání vzkříšeného Krista zaplatili i životem rozhodně nemůžeme považovat za duševně choré.

Kdy by jej mohl ukradnout? Na Paschu rozhodně ne. Josef byl oddaný Žid a dodržoval sobotu. Po Pasše, Velikonocích, zase nemohl, po celou dobu totiž u hrobu stála římská stráž. Teorie, že tělo odstranil Josef z Arimatie neobstojí, protože postrádá motiv, postrádá příležitost, postrádá metodu která by podpořila tuto teorii.

Další teorie skeptiků tvrdí, že,

Někteří teoretikové jsou přesvědčeni, že se Ježíš Kristus objevil po dvou měsících duchovně svým učedníkům, kteří na základě této zkušenosti počali učit Jeho vzkříšení. Přesto prý vlastně nikdy neprohledali Jeho hrob, aby se přesvědčili, zda-li skutečně vstal z mrtvých nebo ne. Ale evangelium jasně učí, že kámen od vchodu hrobky byl odvalen. Ženy, které přišli dokončit pohřební balzamovací proceduru časně v neděli, viděly, že kámen byl už odvalen.

Říkaly si mezi sebou: " Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu ?" Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: " Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. (Marek 16:3-6)

Další kdo dorazil k hrobu byl Jan, ostře sledován Petrem.

Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. (Jan 20:3-8)

Jak vidíme, hrobka navštívena byla. Také římští strážci přesně pochopili, co se stalo. Ti s největší pravděpodobností alespoň nahlédli do prázdné hrobky. Jak jinak by mohli raportovat, že hrobka je prázdná. V jistém smyslu strážci hrobku navštívili také.

... někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: "Řekněte, že jeho (Kristovi) učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař (Pilát), my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi Židy až podnes. (Mt 28:11-15)

Strážci by přece nesouhlasili se lží, kdyby měli jakékoliv rozumné vysvětlení zmizení Ježíšova těla. Strážci viděli anděla jak odvalil kámen, strážci i zjistili, že po odvalení balvanu byl hrob už prázdný.

Kromě toho, tato teorie, že hrob nebyl vlastně nikým navštíven, nevysvětluje Kristova zjevení v oslaveném těle, proměnu učedníků nebo masové obrácení lidí pouze několik týdnů po Kristově vzkříšení.

Další nesmyslné vysvětlení předkládané skeptiky Kristova vzkříšení je, že:

Někteří navrhují řešení, že se ženy spletly a dorazily k nesprávnému hrobu, protože zabloudily ve tmě. Tohle je ale zjednodušený pohled. Jestliže byla taková tma, proč si Marie myslela, že Ježíš byl zahradník, a teprve druhým pohledem poznala, že je to Ježíš? Zde je biblický text:

Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky "Rabbuni", to znamená ,Mistře`. (Jan 20:15-16)

Proč stejnou chybu, totiž zabloudění k nesprávnému hrobu za denního světla, udělali také Petr s Janem? Jak to, že zabloudili ke stejnému nesprávnému hrobu? Dále, proč Židovští a Římští mocipáni tedy nešli ke správnému hrobu, ti přece jistě věděli, který to je, a neprokázali nesmysl vzkříšení tím, že by vystavili mrtvé tělo Ježíše Krista? Neměli v moci znemožnit povstávající křesťanství, neměli Ježíšovo tělo, protože pravý hrob byl prázdný! Kdyby měli Jeho tělo, nebylo by nic více žádoucího, než Jej vystavit a tím jednou provždy a právem zneplatnit celou novou křesťanskou bajku. Jenže křesťanství není bajka, to spočívá mimo jiné v prázdné pravé hrobce.

Tato teorie, rovněž nevysvětluje Ježíšova zjevení v těle z masa a kostí, jaké nemá duch. Zjevení v tom těle, které bylo ukřižováno, přesto po vzkříšení oslaveno.

JEŽÍŠ SE ZJEVIL VE VZKŘÍŠENÉM OSLAVENÉM TĚLE.

Nejmarkantnější důkaz Ježíšova vzkříšení z mrtvých však vězí v Jeho Zjevení nejméně 500 lidí při tuctu různých příležitostí. Pojďme a přečtěme si je přímo z Bible, ať naší soudní při se skeptiky podtrhneme svědectvími. Ta se přece u soudu uznávají:

1. Zjevil se Marii Magdaléně

Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky "Rabbuni", to znamená ,Mistře`. (Jan 20:15-16)

2. Dalším ženám

A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí." (Matouš 28:9-10)

3. Petrovi

Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi." (Lukáš 24:34)

4. Dvěma učedníkům

Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. (Lukáš 24:30-31)

5. Deseti apoštolům

Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? (Lukáš 24:36-38)

6. Tomášovi a dalším apoštolům

Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh." (Jan 20:26-28)

7. Sedmi apoštolům

Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. (Jan 21:1-2)

8. Všem apoštolům

Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28:17-20)

9. Znova všem apoštolům

... ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. (Skutky 1:8-9)

10. 500 bratří

Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.(1. Korintským 15:6)

11. Jakubovi a potom všem apoštolům

Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.(1. Korintským 15:7)

12. Pavlovi

Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.(1. Korintským 15:8)

Opakujme to bez ustání. Ježíš Kristus vstal v těle, nevstal v nějakém duchovnu. Jeho fyzické vzkříšení je přece zárukou našeho fyzického vzkříšení. Nebyl-li vzkříšen fyzicky, nebudeme ani my vzkříšeni fyzicky. Když Pavel hovoří o "duchovním těle", tak má na mysli hmotné tělo, které je opanované duchem, ne tělem, jako je tomu dnes. Mohli bychom snad říci, že vzkříšené tělo ovládané duchem je nadpřirozené nebo superpřirozené, protože se zasévá tělo přirozené, ale vstává tělo duchovní, což je hmotné tělo z masa a kostí, které jedná duchovně. Ne jako je tomu dnes, hmotné tělo, které jedná tělesně. Pavel používá termín duchovní tělo ve stejném slova smyslu, jako když řekneme: "duchovní literatura". I duchovní literatura je z papíru a tiskařské černi. Už jen slovo "tělo" podmiňuje, že je hmotné. Žádné tělo nemůže být nehmotné, potom to není tělo, ale duch, jak řekl sám Ježíš. I biblická definice těla je pouze hmotná:

Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. (1. Korintským 15:38-40)

Ježíš ve svém duchovním oslaveném hmotném těle vařil snídani, jedl rybu...

Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." (Lukáš 24:39)

Jeho tělo bylo bez pochyby hmotné, žádné obláčky! Iluse, hypnóza by vyvolaly jenom iluzorní tělo, něco jako laserový přelud, který by neměl hmotné vlastnosti jako mělo tělo Ježíšovo z masa a kostí, přesto to bylo tělo duchovní převážně ovládáno duchem. Jazyk je až příliš výslovný, abychom připustili nějaké imaginární duchovní vzkříšení. I slovo "vzkříšení" podmiňuje hmotnost těla. Duch se vzkřísit nedá.

Je veliký rozdíl mezi "vizí" a "něco vidět". Ve "vizi" není zúčastněna skutečná hmotná podstata. Vidíme-li však někoho nebo něco, potom to má hmotnou podstatu. "Vize" je vnitřní obraz v mysli, který nemá svůj původ ve vnějším hmotném světě. "Vidět něco" však musí projít okem. Oko nemůže zaznamenat nic, co by neodráželo světlo, a světlo odráží jen skutečný hmotný úkaz. "Vizi" nelze zaznamenat na filmový pás, protože je subjektivní. "Vidět něco" ano, protože je objektivní, přístupné všem svědkům. Ježíš byl viděn, dotýkán a slyšen, prostě chápán všemi "pěti". Ježíš vstal objektivně v těle, proto i jeho oslavené tělo by bylo nafilmovatelné. Tímto cvičením procházíme jen proto, abychom si do důsledků uvědomili hmotnou realitu vzkříšeného Krista.

Například Štěpán měl vizi, kterou neviděl nikdo kromě něho:

Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli. (Skutky 7:54-57)

Křesťanova jistota nevězí v nějakých vizích nebo oblačných nicotách. Naše jistota je zaklíněna ve hmotné skutečnosti Ježíše Krista. Žádný materialista, ani ten dialektický, nezná tak skalně betonovou objektivní realitu jako my křesťané!