1. Barnabáš

Prvním příkladem, jak žít poslušný, pokojný, mírný, ale zároveň tvrdý vojenský život je samozřejmě sám Ježíš Kristus. Vždyť jsme v Něm. Ať jíme, pijeme, myslíme, cokoliv děláme, máme dělat pro jeho slávu. Tak to tvrdí samotné Boží slovo. A přesto všichni do jednoho neustále v tomto přikázání klopýtáme.

Někdy vzhlížíme k apoštolům, obyčejně k Pavlovi, protože ten společně s Petrem byli nebojácní vojáci. Chtěli bychom být jako oni, ale současně se bojíme, že bychom mohli také trpět jako oni. O Pavlovi, Petrovi, Janovi a ostatních velikých apoštolech bylo řečeno a napsáno až až.

Podívejme se dnes na příkladný život méně známé, ale o nic menší biblické novozákonní postavy, podívejme se dnes na Barnabáše, jak svůj život dosvědčoval svými skutky. Barnabáš totiž věděl, že Bůh může proměnit poražené ve vítěze.

Za prvé se podívejme na Barnabáše jako dárce.

... Barnabáš, to znamená, "syn útěchy" - Levita, původem z Kypru měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly. (Sk 4,36-37)

Barnabášovo skutečné jméno bylo Josef. Ale ne nikdo menší než apoštolové, kteří jej museli intimně znát, mu dali přezdívku - Barnabáš - což je vlastně spíš syn povzbuzení než útěchy. Barnabáš musel mít vynikající jméno i pověst mezi apoštoly. Vždyť jim byl příkladem. Dal sebe i svůj majetek, zahrnoval apoštoly a ostatní svým přátelstvím. Dělil se snad o vše. Svou poníženou velkorysostí povzbudil apoštoly i církev. Jak silně kontrastuje Barnabášovo odevzdání sebe sama i jeho majetku s Ananiášem a jeho ženou, kteří lhali, že odevzdávají vše církvi, ačkoliv nic odevzdávat nemuseli, a stihla je za to smrt.

Já vím, teď se také tážete jako já - to mám vše, co mám, prodat a odnést do sboru? Z čeho budu žít? Věřím, že toto Barnabášovo svědectví nemůžeme takto interpretovat. Klíč leží v tom, že vše, co máme není naše, ale našeho Boha, vždyť on vlastní nás. Budeme-li myslí a srdcem přikováni k majetku, nikdy nepoznáme klid. Znám to z osobní zkušenosti. Co máme, odevzdáme Bohu tak, že na tom nelpíme, a nežijeme pro to. Jakmile si tohle uvědomíme, budeme osvobozeni od starostí. Kolik bohatých lidí, obzvláště na Západě, věnuje své síly a investice ke zdaru a šíření biblické noviny. Kolik lidí žije ze svých úspor, aby mohli všechen svůj čas věnovat šíření evangelia. Vždyť takoví dávají Bohu vše, co mají. Původ všeho zla, jak říká Bible, nejsou peníze, ty jsou neutrální, ale láska k penězům - je původ všeho zla. Proto, máme-li třeba dům, dávejme ho k dispozici dejme tomu biblickým kroužkům. Uvidíte, jaká radost zalije váš život a jak příkladně povzbudíte ty, kteří projdou vašimi otevřenými dveřmi. Naučme se od Barnabáše dávat. Vše, co vlastníme, by mělo být použito až do konce života k oslavě našeho Boha. Nedostatek štědrosti a dobročinnosti v našem národě byla jedna z hlavních příčin našich národních problémů v posledních desetiletích. Vždyť i toto vysílání je zaplaceno dary z převážně americké dobročinnosti. Kdyby nebyli v dalekém světě jedinci, kteří na Česko myslí, neslyšeli byste nás.

Za druhé se podívejme na Barnabáše jako zastánce.

Když (Saul) přišel do Jeruzaléma, chtěl se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří. Tu se ho ujal Barnabáš, uvedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak Saul na cestě do Damašku uviděl Pána, uslyšel jeho hlas a jak tam potom neohroženě kázal v Ježíšově jménu (Sk 9,26-27)

Důkaz, že Barnabáš věřil Saulovi, nespočíval v tom, že o něm mluvil s uznáním, ale v tom, že jej osobně přivedl před apoštoly a představil jej. A tak je to vždy. Víra bez skutků je mrtvá. Řeč se mluví, voda teče. O kolika lidech mluvíme dobře a nepomůžeme jim. Co si máme myslet o výsledcích nedávného průzkumu v USA, který odhalil, že 95% biblických věřících se o dobrou biblickou novinu Ježíše Krista nikdy nikomu nesvěřilo a nikdy nepřivedli ani jednoho ze svých duchovně mrtvých přátel k životu. Taková statistika je znepokojující. Jak by dopadla asi u nás doma?

Evangelium je přece určeno k tomu, aby povolávalo hříšníky k Bohu. Na druhé straně, když někdy nějaký hříšník projeví zájem o spásu, tak mnoho křesťanů mu nedůvěřuje. Při mé první návštěvě Česka jsem svědčil komunistům. Na některé moje dnešní přednášky přišli i bývalí estébáci. Je pozoruhodné, že někteří bývalí komunisté přijímají evangelium s menší nervozitou a otevřeněji, než ti, kteří vždy byli v mých očích čestní a humánní lidé. Jejich nedůvěra k evangeliu byla stejná jako nedůvěra ke komunismu. Naopak, některým idealistickým komunistům, v podstatě jen těm naivním, se zhroutil svět a teď hledají. Samozřejmě, vylučuji prospěcháře ať s komunistickou nebo humanistickou minulostí, kteří věří jen svému prospěchu. Těch se evangelium ani nedotkne. Tak to bylo přece i s Pavlem, ten byl idealistický farizej. Opravdově věřil, když pronásledoval křesťany, že koná dobro. Byl na té rudé straně. A když se obrátil, apoštolové mu nevěřili. Buďme, bratři a sestry, jako Barnabáš. Důvěřujme a podporujme lidi i s neblahou minulostí, nebuďme v tomto bodě jako apoštolové, kteří nechtěli Saula mezi sebe připustit. Buďme zastánci a opora nových věřících. Osobně se také více přikláním, díky své hříšné povaze, spíš ke skeptikům než optimistům. Ale Barnabáš je vám i mně oporou, příkladem a povzbuzením. Víte, jak se v našich očích ten veliký Pavel musel cítit před Barnabášem povzbuzen a pokořen, když o něm Barnabáš před všemi apoštoly řekl, že kázal neohroženě v Ježíšově jméně. Jaké to zastání! Nestalo se vám už, že byl celý svět proti vám a pak se vás někdo zastal? Zastávající slouží zastávanému. Požehnání mají oba. Chceme-li vésti vítězný život v Kristu, buďme požehnáním odvrženým. Veďme nové věřící ve víře a uveďme je mezi ostatní sourozence v Kristu. Máme se všichni co učit od opomíjeného Barnabáše.