Stvoření člověka

Boží slovo často hovoří o církvi jako o těle. Dobře víme, že každé tělo se skládá z celé řady orgánů, orgány z buněk, které mají přesně vymezenou funkci. Pomocí mikroskopů, laboratorních testů, sond a celé řady diagnostických technik určujeme nejen funkce jednotlivých orgánů, ale i jejich dysfunkci. Z čeho se skládá lidské tělo? Bible nám říká, že Bůh Hospodin utvořil člověka z prachu země. Prach země obsahuje asi šedesát různých minerálních prvků a naše tělo získává asi třetinu prvků z potravy. Minerály tvoří přibližně 5% celkové hmotnosti člověka. Přesně to zůstane po kremaci těla člověka - kolem tří kilogramů popela.

Do dnešního dne věda neobjevila nic jiného, než zkušenost tisíce generací, že člověk skutečně prach je a v prach se obrátí. Jen s tím rozdílem, že dnes věda pojmenuje každý chemický prvek, z něhož se naše tělo skládá. Materialisticky není lidské tělo nic víc, než soubor minerálů, stopových prvků a vody. Na základě současných poznatků doplňujeme chybějící minerály různými vitamínovými přípravky. Až potud s námi budou souhlasit i ateisté.

To, že Bůh vdechl do chřípí člověka dech života, nezní příliš vědecky, ale co uděláme při nenadálé zástavě dýchání člověka? Snažíme se zachránit život pomocí umělého dýchání. Buďto sami vdechujeme vzduch do chřípí člověka, nebo připojíme pacienta na dýchací přístroj. Bez dýchání se nikdo z nás neobejde. Každé narození provází první nádech a s posledním výdechem končí náš pozemský život. Biblický termín -dech života- neodporuje poznání vědy, jen nám jednoduchým způsobem sděluje složitou pravdu. Co je hnací silou života? Určitě to není samotné dýchání a dostačující není sám o sobě ani jeden životně důležitý orgán. K životu určitě patří mozek a nervová soustava.

Zatímco srdce udržuje krevní oběh, plíce okysličují krev, krvinky roznášejí kyslík, játra, ledviny, slinivka, žlučník a mnoho dalších orgánů mají svoji specifickou a nezastupitelnou úlohu. Navíc se neobejdeme bez mechanického ústrojí, jakým je kostra, klouby, svaly a končetiny. Zcela zvláštní funkci má orgán kůže. V našem těle koluje mnoho různých tekutin-voda, krev, sliny, žaludeční šťávy a vylučujeme slzy, pot, moč, atd. Každá z nich má určité chemické složení, z něhož můžeme laboratorně zkoumat celkový stav zdraví a funkci jednotlivých vnitřních orgánů. Dále víme, že hormony a enzymy, ačkoliv o nich většina z nás má jen povrchní znalost, ovlivňují a regulují nejen naše tělesné funkce, ale i naše chování a jednání. Abychom mohli cokoliv vnímat a prožívat, jsme vybaveni řadou smyslových orgánů. Například oko má asi 107 milionů buněk, které přenášejí do mozku miliony údajů.

Některé buňky rozlišují různé barvy a tisíce jejich odstínů. Intenzitu světla vnímají další buňky. Jestliže se na svět díváme ve dne, kdy je kolem nás plno slunce, barvy září. Díváme-li se na totéž za svitu měsíce, vidíme jen různé odstíny šedi. Pokud naše barvu vnímající buňky z nějakého důvodu nefungují, trpíme barvoslepostí, šeroslepostí a v horším případě achromatismem. Různé buňky v oku rozlišují jednotlivé tvary a obrysy; vnímáme vzdálenost, hloubku a výšku. Aby vše fungovalo harmonicky, má každá buňka svůj miniaturní dílčí úkol, který sám o sobě může být na první pohled bezvýznamný, jednoduchý, dokonce si můžeme myslet, že je zbytečný, ale není tomu tak.

A co sluch? To, že má ucho třmínek, kladívko a kovadlinku, ví každé dítě. Lékaři a specialisté mají o funkci ucha podrobnější znalosti. O tom, jak funguje tisíce buněk v dokonalé souhře, abychom nejen slyšeli, vnímali zvuky a děj kolem nás, víme mnoho, ale zkusme si odpovědět na otázku, jak se tak složité zařízení vyvinulo? Navíc, uvnitř ucha máme další dokonalé zařízení - labyrint, které nám pomáhá udržovat rovnováhu.

Pomocí dalších specifických buněk a nervových spojů vnímáme chuť, čich a hmat. Abychom mohli cítit bolest, chlad, teplo, sucho, mokro, vlhko, hebkost, drsnost, jakost či dotek, existuje tisíce hmatových tělísek různých typů a desetitisíce volných nervových zakončení ve špičkách prstů a dlaní. Zkuste pokračovat sami a zůstanete v údivu nad zázrakem stvoření.

Člověk pomocí svých smyslů přijímá v každém okamžiku obrovské množství impulsů. Kolik jevů v našem těle probíhá, aniž o nich přemýšlíme. Specializované orgány těla a jejich funkce se proměňují přímo či nepřímo v prožitky, které vyvolávají příjemné nebo nepříjemné pocity a nálady. Pokud je vše v pořádku, přijímáme většinu pochodů automaticky. Ale jsou i pocity a reakce nepříjemné, jimž bychom se raději vyhnuli. Proč to všechno říkám? Protože Boží slovo nám často ilustruje bohatost biblických pravd pomocí tělesných funkcí a orgánů. Na téma oko najdeme 63 odkazů, a to, co se týká vidění, je v Bibli zmíněno více než 700x. Ucho se vyskytuje více než 130x, a to, co se týká slyšení, je zmíněno více než 700x.

Jak dobře rozumí každý z nás např. slovům: Mé oko vyčerpává mou duši pláčem; nebo nezakrývej ucho a poslouchej, nohy spěchají prolévat krev, apod. Abychom mohli vnímat Boží pravdy, potřebujeme oči a uši. Začteme-li se do Bible pozorně, poznáme úžasnou moudrost, hloubku citového života a lidí, která není izolovanou doménou lékařů, psychologů, sociologů a dalších profesionálů, ale je přístupná každému z nás. Slova Božího písma pochopí jak dítě, tak i člověk žijící v nejprimitivnějších podmínkách. Bible je kniha nadčasová po všech stránkách a promlouvá k lidem srozumitelným způsobem, někdy doslovným, jindy obrazným, ale každému blízkým. Zvláštní způsob biblického vyjadřování není nedostatkem, ale předností. Slova Božího písma mají stejnou hodnotu pro vzdělance, jako pro lidstvo kterékoliv historické epochy a zeměpisné šířky. V Božím písmu, v Bibli, se odráží hloubka vědění a porozumění Stvořitele pro jeho stvoření. Pokud si tuto skutečnost neuvědomíme a máme zatvrzelé srdce, zůstanou nám oči k nevidění a uši k neslyšení. Zůstáváme izolováni od Boha a nikdy nepochopíme vnitřní harmonii vztahů všeho stvořeného a smyslu lidského bytí.