Boží tělo

Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč Bůh hovoří o církvi jako o Božím těle? Jen ten, kdo pozná Kristovu církev, plně ocení lidskou diverzitu, individualitu a může se zcela oprostit od národnostních, rasových a společenských předsudků. Jednota těla Kristova nespočívá ve vzájemné podobnosti lidí a společných cílů, ale v naprosté odlišnosti. Kdyby byla církev bez lidských odlišností, ztratila by svoji funkci. To, co spojuje dohromady jednotlivce všech církví a sborů, je Evangelium, jehož úhelným kamenem je sám Pán Ježíš Kristus. Taková skupina lidí je stmelena do jednoho funkčního celku, do jednoho těla. Jednota těla se v Bibli vyskytuje v celé řadě obměn. Pro nás je nejdůležitější jednota Boha Otce a Syna, Pána Ježíše Krista, a náš osobní vztah ke Kristu. Každý věřící je do těla Kristova naroubován, aby s ním byl jedno tělo. Další biblická aplikace jednoho těla se týká manželství a manželské věrnosti. Tělesné spojení muže a ženy nemůžeme brát na lehkou váhu:

Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno ,budou ti dva jedno tělo'. Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. (1. list Korintským 6:15-20)

Prohlášení Nepatříte sami sobě! má dalekosáhlé následky a je nejpřesvědčivějším argumentem proti hříšnému chování. Již nepatříme sami sobě, ale máme určitou funkci, která je nám dána:

Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. (1. list Korintským 12:14-27)

Víte, které orgány těla jsou přehlížené? Kdo z nás přemýšlí o tom, jak mu fungují játra, slinivka břišní, žlučník, ledviny, kostní dřeň a podobně? Nikdo, pokud s nimi nemáme potíže. Kdo z nás vnitřně cítí vděčnost za jejich automatickou a bezproblémovou funkci? Více nás zajímá, co dobrého si dnes dáme k obědu nebo k večeři, než abychom přemýšleli o tom, že by nás zabil šálek kávy, kdyby nám přestaly fungovat ledviny.

Daleko více nás zajímá vnější vzhled, než skryté a fungující orgány. Pečujeme o tělo, všímáme sm jakou máme tvář, postavu a účes. Kolik finančních prostředků utratíme, abychom skryli každý defekt a vylepšili vnější fasádu. Záleží nám na postavení, povolání, společenském úspěchu a popularitě. Kdo z nás věnuje pohled slabému, starému, nenápadnému, skromnému někde v koutku stojícímu člověku a všem lidským nulám, které nejsou středem našeho zájmu a pozornosti? Kolik je mezi námi samaritánů? To jsou naše ruce, slova a schopnosti, které mohou povzbuzovat a vyjadřovat soucit, péči a konat dobré skutky, které nám Bůh připravil. Písmo nám připomíná, že v církvi je stejně důležitý ten, kdo se věnuje výchově tříletých dětí, jako ten, kdo je hlavou teologické fakulty. To, co platí o těle, platí o církvi a může přinést užitek každé lidské společnosti. Nesprávné chápání lidské různorodosti je příčinou mnoha sporů a bolestí i v církvi, zatímco správná perspektiva může lidské společenství inspirovat a nesmírně obohatit. Bible nás varuje před vlastní důležitostí:

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem." Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ,Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,' dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. (List Jakubův 2:1-10)

Tělo a jeho jednotlivé buňky, orgány a údy mezi sebou nesoutěží, nežijí na úkor jeden druhého. V našem těle je stejně důležitá kůra mozková, jako zdravá tkáň tlustého střeva. Obrazný jazyk Božího slova pochopí snad člověk každé generace, společenského postavení a úrovně vzdělání. Rozumí mu domorodec v pralese stejně dobře jako bankéř v newyorském mrakodrapu nebo ocvočkované mládí světa bez hranic. Člověk, který získal biblickou perspektivu pohledu na život, není Božím slovem odsouzen k intelektuálnímu živoření, ale právě naopak.