Sexuální buňky - klitoris

Abychom navázali na minulý pořad, začněme tam, kde jsme před týdnem skončili. Řekli jsme si, že jednotlivé buňky a orgány těla lidského i těla církve mezi sebou nesoutěží a nežijí na úkor jeden druhého. Dále víme, že buňky ani jednotlivé orgány nemohou žít autonomně a k tomu, aby byly plně funkční, potřebují dokonalou synchronizaci a spolupráci. Podobně jedinec, který není napojen jako buňka ve společenství věřících, nemůže být funkční součástí těla církve a není součástí Božího lidu. Podobně nevěřící člověk je odsouzen k vegetativnímu živoření, k tělesnému a duševnímu strádání, bez duchovního rozměru. Abychom lépe porozuměli obraznému jazyku Božího slova, ponoříme se do světa lidského těla ještě hlouběji a intimněji. Chemické složení jednotlivých buněk je téměř stejné, ale fyziologické funkce jsou rozmanité. O nervových buňkách můžeme říci, že jsou to buňky královské. Vypadají jako pavoučí síť a úžasným způsobem propojují všechny ostatní orgány a funkce. Mezi aristokraty říše buněk patří sexuální buňky. Ženské vajíčko je největší buňka lidského těla. V jakém kontrastu je mužská spermie a skutečnost, že se s vajíčkem spojí většinou jen jedna z miliard spermií, které jsou ve chvíli oplodnění k dispozici. A teď pozor! Bůh dal ve své moudrosti a prozřetelnosti člověku daleko víc než biologické funkce. Patří k nim i lidská sexualita, které dnes tak málo rozumíme, protože jsme člověka ve své pošetilosti zařadili do rodu primátů Homo sapiens sapiens. Jaká ironie, když si říkáme člověk moudrý, rozumný a přestali jsme používat selský rozum k tomu, abychom tuto absurditu alespoň zvážili. Dodnes neexistuje shoda mezi evolucionisty a probíhá veřejná diskuse o tom, jak vlastně člověk vznikl. Přesto se ve školách na všech stupních učí, že člověk vznikl z opice. Učení vědeckého materialismu se lidem zalíbilo natolik, že jsme postupem doby odmítli biblické poučení, že člověk nemá se zvířaty nic společného na úrovni stvoření. Pokud člověk věří tomu, že má společné předky se zvířaty, potom se také podobně chová. Můžeme se divit,že příslušníci příbuzného biologického druhu se chovají podobně? Zvíře se nikdy nenaučí chování člověka, ale člověk se může naučit chování zvířat. Kde jinde se projevuje nekontrolovaná pudovost víc než v oblasti sexuálního chování? Jen Boží slovo dokazuje, že lidská sexualita má zcela jinou kvalitu než sexualita zvířat. Jak nám vysvětlí antropologové skutečnost, že samice gorily, orangutana a šimpanze, nám evolučně nejbližších antropoidních předků, nemají klitoris? Pokud se vám v této chvíli zdá, že jste přeslechli a máte červené uši, vyslovím kontrolní otázku: Proč má klitoris pouze žena? No - napovím vám, protože žena není z opice. Z této skutečnosti vyplývá, že orgasmus při milování prožívá pouze žena. Není to zvláštní? K čemu taková zbytečnost? K mateřství by ženám stačila hormonální zralost a sexuální pud pro zachování rodu, jako ostatním samicím. Vidíte ten rozdíl? Lidská sexualita má komplexnější a vyšší kvalitu. Říkáme jí láska, a o milování se v Bibli dočteme mnoho poučného i zajímavého, například i to, že:

Bůh dal člověku daleko více než příkaz ploďte se a množte se. Bůh vybavil ženu zvláštním způsobem, aby se ze sexu neradoval jen muž, ale aby se mohla radovat i žena a společně byli skutečně jedno tělo. Boží muž se z ženy raduje a Bůh jim oběma žehná. Kdo z novomanželů by nechtěl být se svým milovaným celý rok? Jen tak k sobě přilne muž a žena nerozlučným poutem. Spolu se naučí žít, naučí se manželské intimitě, důvěrnostem, laskání, milování a ano, i sexuální dovednosti, protože nikdo učený z nebe nespadl. Vzbudit sexuální touhu, obzvláště mužů, není žádné umění, ale získat partnerčinu naprostou důvěru, oddanost a hlubokou lásku, vyžaduje celou osobnost. Potom i verše, budou ti dva jedno tělo, nabývají úplně jiný smysl. Nejde jen o tělesné spojení, ale i o spojení srdcí, myslí a duší dvou osob opačného pohlaví. Muž a žena se sexuálním dovednostem neučí náhodně a experimentálně, ale exkluzivně v manželství. Boží slovo nás a hlavně muže srozumitelně a láskyplně nabádá:

Bůh člověka nabádá k věrnosti laskavým a srozumitelným způsobem. Manželská věrnost není výmysl puritánské doby, Boží nechápavosti a nepřejícnosti, ale Jeho skutečným požehnáním. Bohem vedený manželský pár nepotřebuje odborné rady sexuologů, nehledá sexuální uspokojení nikde jinde, než ve svém manželsko-mileneckém vztahu. Aktivní a pravidelný sexuální život je elixírem dobrého zdraví a regenerace lidského těla. V době, kdy jsou studenti Boží moudrosti na vymření, přibývá erotických klubů, masážních salónů, pornografické zábavy, nevěry a nejrůznějších sexuálních úchylek. Různé druhy partnerských vztahů, tak jak je to dnes v módě a čemu v hodinách sexuální výchovy vyučujeme děti a mládež, opomíjí citové důvěrnosti a zaměřuje se především na techniku, jak dosáhnout uspokojení a zabránit početí. Člověk, který své city nerozvíjí v intimním vztahu a své tělo sdílí s kdekým, nemůže najít štěstí, po němž vědomě touží. Život bez něžností je život citově i fyzicky neduživý. Teprve až pochopíme souvislosti, přestanou být určitá Bohem daná omezení břemenem, ale stanou se radostnou předností, kterou můžeme s důvěrou aplikovat do dalších oblastí tělesného, duševního i duchovního života Božích dětí i církve.