Oko

Obrovský rozmach vědy a techniky posledního století umožnil lidem nevídaný rozvoj poznání. Kapacita našeho vidění, vědění a poznání se znásobila, ale schopnost vhledu do duchovních potřeb člověka nám chybí. Raději zavíráme oči a zdá se, že přestáváme rozumět světu. Slovy Bible můžeme říci, že jsme postiženi jakousi vnitřní slepotou. Máme oči a nevidíme, máme uši a neslyšíme. Obrazný jazyk Bible nám říká, že oko je zrcadlem duše, tedy vnitřního vnímání života. Na téma vidění najdeme v Bibli více než 600 odkazů, z toho samotné oko více než 60x, světlo více než 200x a pohled také více než stokrát.

K tomu, abychom okem viděli, potřebujeme světlo. Anatomická dokonalost, složitost, citlivost, optická přesnost, automatická přizpůsobivost proměnlivým podmínkám je technologický zázrak, na nějž žádná kombinace optiky a elektroniky nestačí. Čočka lidského oka je komplexnější než nejdůmyslnější kamera. Nikdo dodnes nedovede vysvětlit, proč vidíme barevně. Oční panenka, naše zřítelnice, chrání zrak takovým způsobem, že rozdíl mezi nejjasnějším světlem, které okem proniká, a šerem, je v řádu 100 tisícové rozdílnosti průchodu světla. Podobně oko je filtrem těla, které chrání naši mysl před poškozením. Vzájemná souvislost mezi okem, srdcem a tělem je v Bibli opakovaně vysvětlena následujícím způsobem. Cituji:

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. (Lukáš 11:34-35)

Z Božího slova vidíme, že oko a srdce odhaluje, zda se jedná o člověka zbožného nebo zlého. Proto hovoří o člověku, jehož oko je tvrdé, pyšné, zpupné, zlé, dychtivé a cizoložné. Uveďme si příklad cizoložství. Cituji:

Protože chtivost oka svádí k hříchu, je důležité, aby jako zřítelnice chránila nejen tělo, ale i duši. Boží slovo přidává oku a vidění duchovní rozměr. Oči nemáme jen proto, abychom viděli fyzicky, ale abychom poznali i duchovní rozměr lidského bytí. Sir Charles Scott Sherington, slavný anglický psycholog, napsal: Za složitým mechanismem lidského oka se skrývá dech beroucí záblesk dokonalého plánu Mistra. Už to, že každý živočich má jiný druh očí, by mělo přivést člověka k poznání, že svět kolem nás nevznikl náhodou, ale je výsledkem dokonalého plánu Stvořitele. Stačí se zamyslet nad dokonalostí oka mouchy, která má 20x rychlejší reflexy než je pohyb naší ruky, oko sokola zaostřuje z výšky desítek metrů tak dokonale, že vidí na zemi každou myšku, protože má 70 tisíckrát více fotoreceptorů na čtvereční milimetr než oko lidské. Sova vidí v noci. Oči dalších živočichů vnímají obraz na principech vidění, jimž říkáme infračervené, ultrafialové, polarizované, bifokální, jednoduché, složené, rozdělené a přesně takové, jaké jsou zapotřebí k určitému typu života. Vidění, převedeno do jazyka počítačů, zpracovává v každém okamžiku miliardy bitů informací. O principech vývojové teorie vidění nemůže být ani řeč, ale vraťme se k lidskému oku. Fenomén vidění má své fáze, ne evoluční, ale fáze rozvoje, vytváření a zrání od prvních dnů života.

Dítě se seznamuje se světem nejen pohledem, ale především osaháváním. Kolem jednoho roku dochází k zajímavé změně. V období, kdy začne dítě chodit, přestává spoléhat na "vidění" dotekem a oko se začíná spoléhat na to, co skutečně vidí. U lidí, kteří jsou postiženi slepotou, k této změně nedochází a je velmi zajímavé, že ti, kteří získají zrak teprve chirurgickým zákrokem, mají značné potíže s určováním vzdálenosti, hloubky, výšky a tvarů. Navíc mají potíže sledovat pohyb objektů a vzájemně je rozlišovat. Naučit se rozlišovat barvy je také obtížné. Naučit se vizuálně, bez pomoci hmatu, rozeznávat tvar kulatý nebo hranatý, ať již čtverhranného nebo trojúhelníkovitého tvaru, vyžaduje nejméně čtyři týdny intenzivního cvičení. Necvičené oko nedokáže rozeznat ani tvář svého nejbližšího. Z literatury jsem vyčetla, že manžel, jemuž byl chirurgicky vrácen zrak, nemohl po čtyři měsíce bez doteku odlišit podobu své manželky od ostatních žen. O co pravdivěji působí slova Božího Písma, která vidění nevěřících přirovnává k duchovní slepotě. Proto ti, kdo nehledají Boha, mají oči, ale nevidí a mají uši, a stejně neslyší.

Člověk, který vyrůstá bez znalosti Božích pravd, duchovních zákonů a intimního vztahu k Pánu Ježíši Kristu, je slepý i k elementárním a očividným pravdám. Takový stav člověka odpovídá duchovní slepotě. A jaké jsou její příčiny? Známe tři: tou první je lidský hřích, druhou je Satan, a třetí příčinou je Bůh a Jeho svrchovaný soud. Boží Syn, Ježíš Kristus, přišel na svět jako světlo. Všichni víme, že bez světla i ve fyzickém světě budeme tápat a neuvidíme. Tisíce lidí Ježíše následovalo, přesto byl očitými svědky ukřižován. Ne proto, že by okem neviděli, ale proto, že srdcem nenáviděli světlo, které obviňovalo jejich srdce a odhalovalo jejich mysl. Přirozený člověk nesnese Boží světlo, protože jeho mysl zatemnil satan. Člověk dává přednost šeru, temnu a raději si vymýšlí intimní osvětlení podle svého vkusu. Boží slovo nazývá intimní osvětlení pýchou očí a nadutostí srdce.