Přemýšlení - Barbie

Dnešní pořad bude zaměřen na přemýšlení; a protože se blíží Vánoce, bude svátečně odlehčený. Nebude to anatomické sondování naší nervové soustavy, mozku a dalších orgánů, ale spíše přemýšlení o tom, o čem a jak přemýšlejí naše děti. O celé řadě výchovných rozbušek jsme hovořili v našich předchozích sondách. Společně jsme se zamýšleli nad vlivem televize, hudebních klipů, časopisů, počítačových her a různých způsobů, jak děti tráví volný čas. A protože za pár dnů budou Vánoce a mnozí rodiče se budou snažit svým dětem dopřát nejen to nejlepší, ale i to, po čem dětské srdce touží. Zamysleme se nad hračkou, která způsobila největší revoluci ženského myšlení tohoto století, dokonce větší, než když si ženy vybojovaly volební právo a právo na vzdělání. Vzorem dívčího světa se stala dokonale formovaná, dokonale upravená a dokonale krásná panenka Barbie. Tato ženská forma panenky se objevila nejdříve v kreslené podobě vtipů pro dospělé. Krátce na to se stala panenka pro dospělé maskotem dálkových řidičů kamionů. V téměř nezměněné podobě se objevila jako panenka pro holčičky v roce 1959. Panenky jsou součástí dětských her od nepaměti. Hravost a tvořivost dětí nezná mezí. Děti si dokázaly ve své fantazii přetvořit kousky přírodního materiálu v nejrůznější hračky. Tvořivost a inspirace dospělých obohatila svět dětských her a postaviček. Hračky často uváděly děti do světa dospělých a panenky v tom sehrály svoji obrovskou roli.

Dříve snad každá holčička toužila po tom, že bude jednou maminka, ale dnešní holčičky už nebaví chovat, oblékat, krmit a přebalovat panenky vypadající jako živá miminka, zato neúnavně oblékají, upravují a kombinují ty nejrafinovanější způsoby ženské rafinovanosti na Bárbince. Barbie se stala modelem dokonalosti ženské krásy a ovládá představivost, jak by chtěla každá holčička vypadat.

Majitelky prvních Barbínek jsou dávno zralé ženy, ale kult dívčí postavy, mladistvého vzhledu a dětinského chování provází přestárlé holčičky dál. Od padesátých let se ženské proporce a nároky na krásu podstatně změnily. Na co naše genetika nestačí, přiopraví kosmetika. U nás kult věčného mládí není ještě tak očividný, ale v celé řadě západních zemí se stal úžasným zdrojem příjmů salónů krásy a klinik plastické chirurgie. Továrny syntetických iluzí produkují umělý svět dokonalé krásy, sloužící nejen dívkám a ženám, ale i mužům.

Nevím, zda Barbinka má něco společného s fenoménem zažívacích poruch, ale anorexie a bulimie byly ještě před nějakými dvaceti lety choroby téměř neznámé. Dnes se s ženami a dívkami vyhublými na kost setkáváme stále častěji. Patří to nejen k životu slavných a krásných žen, hereček a modelek, u nichž touhu a potřebu mít postavu přesně vymodelovanou ještě chápeme, ale snaha dívek, u nichž se sotva probouzí puberta a už drží nesmyslné diety, můžeme pokládat za chorobný stav a předehru mentálních poruch v budoucnosti. Místo toho, aby dívky prožívaly radost, která je vlastní hravosti a svěžesti mládí, prožívají agonii sebepozorování. Nevím, zda styl vyhublých těl nastoupil s Twiggy, ale spíš věřím tomu, že Twiggy se stala první obětí vizáže Barbie.

Do dnešního dne Barbie oblékla tisíce módních šatiček, přes vycházkové a cestovní kostýmy, od sportovních úborů, až po večerní, plesové a svatební róby. Některé variace společenských úborů v jednotlivých sériích dosahují ceny tisíců i desetitisíců, nejen korun, ale i dolarů.

Do světa panenky Barbie patří řada zvířat ze světa domácích miláčků a exotických zvířátek. Má jezdeckého koně, psa i vlastní zoologickou zahradu.Podobně jako Michael Jackson ve svém pohádkovém světě za zdmi Kalifornského sídla, má i Barbínka papoušky, šimpanze, medvídky, zebry, žirafy. Barbie má mnohapokojový dům, sportovní automobil, rekreační i terénní vůz, přívěs, vodní skútr, člun, bazén; a aby jí nebylo smutno, má také přítele Kena. V životě Barbínky hraje Ken jen jakousi podružnou roli. Aby Barbie nezůstávala izolovaná, má okruh přátel a sourozenců, ale tradiční rodinné vazby budeme hledat jen těžko. Barbie je samostatná, nezávislá, úspěšná, slavná, stále zářící hvězda, která žije ve světě, který dobývá svým okouzlujícím šarmem.

Malé holčičky dostávají první lekce o proporcích těla a rafinovanosti módy v době, kdy je jejich mysl velice tvárná. Pragmaticky lze prohlásit , že Barbinka je prototyp ženské marnivosti a marnotratnosti. Svět holčiček i panenky Barbie zaplňují šminky, kosmetika, střevíčky na podpatcích, tenisová raketa, lyže, brusle, další sportovní pomůcky a odpovídající úbory. Módní návrháři mohou být fenoménu panenky Barbie nesmírně vděčni. Mění se styly, barvy, střihy, délky, a tak se neustále vytváří a živí poptávka po něčem novém. O tom, co právě letí, rozhoduje reklama. Výrobci dětského oblečení se přizpůsobují vkusu vidění malých Bárbínek. Ten, kdo má možnost poznat (vidět) pokoj amerického děvčátka v době bárbínkovského poblouznění, objeví stejnou paralelu ve věku 12-16 let. Skříně a šuplíky jsou plné oblečení na jedno použití, které mají krátkou životnost a končí vyhozením. V tom neustále přehrabovaném množství hadříků nemá nic své místo. Děti za sebou nechávají na zemi vše, co ze sebe svléknou. Ve skříních, v šuplících, v koších, všude jsou jen zmuchlané hadry. Děti očekávají, že je rodiče nebudou peskovat za nepořádek a ti raději do dětských pokojů nevstupují a nechávají dveře stále zavřené.

Pak přijde v životě romantických děvčátek zlom a nastupuje móda, která nemá s garderóbou ženy ani dívky nic společného. Veškerá ženskost dívek mizí ve vrstvách nejroztodivnějších kreací a velikostí nejrůznějších cárů, majících původ ve vetešnictví. V dospělosti se mnohé americké ženy chovají k oblečení stejně jako malé holčičky - oblečení se kupí, bezmyšlenkovitě se odkládá jako něco na jedno použití a bezcenné tretky. Za oblečení utratí ženy a dívky většinu svého příjmu. Už od dětství jsou naprogramovány, aby si dopřály každého trendu masové módní konzumace. Panenka Barbie vytváří v srdci dívek představu o ženském štěstí, vyplněném spoustou věcí a lidí, které podle libosti vyměňujeme a odkládáme.

Pokud se nemýlím, a to je Barbie panenkou mnoha generací, dodnes neměla miminko, kočárek a všechno, co do stereotypu dívčího světa patří. Na svatbu si holčičky s Barbinkou sice mohou hrát, ale svatba je asi něco stejně pohádkového a neskutečného, jako když si dříve hrály holčičky na princezny. Nevím, jestli si dnešní holčičky ještě hrají na maminku, ale maminky a miminka už také patří do světa pohádek. Barbie není vzor dívčí cudnosti, ale spíše rafinované ženy, která podobně jako všechny hrdinky televizních seriálů, má přítele. Zdá se, že Barbie a Ken slouží slečnám jako příklad přirozené tělesnosti, bezpečného sexu a odpovědného plánování rodičovství.

Co dodat? Malé holčičky si s panenkami, které vypadají jako živá miminka, přestaly hrát. Děti nemají sourozence, a tak mají zcela zkreslené představy o mateřské roli. Odmalička jsou holčičky velké parádnice, pěstují stejně sexy imágo jako všechny televizní Barbiny z masa a kostí, které hypnotizují svět sotva náctiletých dívek a mladých žen v nekonečných seriálech z Hollywoodu, Beverly Hills a Dallasů.

Děti se vžívají do rolí dospělých ve stále mladším věku. Mladičké dívky sní o světě královen krásy, modelek, hereček a sex symbolů. Ty, které nemají proporce zrovna akorát, se trápí nejrůznějšími dietami a hladovkami. Nejsou sice hvězdami titulních stránek magazínů, ale o to více mohou zářit jako hvězdičky na diskotékách, kde rozvíjejí svůj barbínkovský šarm i rozum. Jen málokterý disko Ken má pro Barbínku připravené sportovní auto, člun a ve stáji koníčka, a pak je skutečný svět strašně chudý a nudný. Pokud si někdo myslí, že bárbínkovský materialismus nemá na budoucí vztah muže a ženy vliv, je na velkém omylu. Každá žena si v dětství vytvoří obraz svého prince. Tento vnitřní obraz a očekávání jsou trvale formovány (spíše deformovány) imágem televizních svalnatců s tymolínovým úsměvem.

Svět chlapců a mladých mužů nemá jasnou představu o roli své mužnosti. Rychlé auto a Bárbínky v náručí má ke skutečnosti také daleko. Mužský prototyp - Ken, který nedokáže zajistit ženě pohádkový svět, je v očích ženy slaboch a budižkničemu. To, že muži ustupují před přehnanými a nereálnými požadavky žen, je příčinou ženské nespokojenosti a feminismu.V opravdovém životě se pak stává fenomén Barbie a Ken sociologickým případem pro právníky v rozvodových tahanicích a klinickým případem pro psychology, psychiatry a léčebná zařízení.

oderní Barbínka kvůli své kariéře odkládá nejen manželství, ale i mateřství na pozdější dobu, a mladé maminky jsou znakem spíše biologického nedopatření. V obou případech se jedná o něco, co by nás mělo vést v době Vánoc k zamyšlení, do jaké míry může ovlivnit výběr dárků myšlení a chování našich dětí a vnoučat. Pokusme se, aby právě Vánoce zůstaly symbolem duchovních hodnot, štědrosti a lásky, nejen k darům, dárkům a dárcům, ale i vyjádřením vděčnosti Bohu za klid a mír, který přináší do našich domovů vzpomínka na narození Pána Ježíše Krista.