Genetika - Desatero zázraků

Dříve, než rozsvítíme vánoční stromeček a začneme rozbalovat dárky, připomeňme si, že: Žádná tma není pro Boha Stvořitele temná. Zaposlouchejme se do slov 139. Žalmu, která říkají, cituji:

... noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku. (Žalmy 139:12-18)

Zamysleme se nad stvořitelským dílem Boha a životem Božího Syna, který se narodil před více než dvěma tisíci lety a jehož narození si právě v těchto dnech připomínáme. Zamysleme se nad citovanými slovy, že Boží oči viděly každého z nás už v zárodku a vše bylo zapsáno v Boží knize dříve, než se cokoliv stalo. Při přípravě pořadů na téma lidské tělo a církev mě vždy udivuje množství biblických paralel a obrazných ilustrací, které v každodenním životě naši víru posilují a pomáhají budovat důvěru v Boží svrchovanost, moudrost a péči o Jeho milované stvoření. Když jsem třídila údaje o mozku a genetice člověka, oslovilo mě prohlášení Carla Sagana, který řekl, že:

Informace, které by mohl mozek pojmout, by naplnily asi 20 milionů svazků knih. Kdyby chtěl někdo zapsat jen genetický kód lidské buňky, byla by sepsána kniha o obsahu asi 1600 stránek. Kapacita Boží vševědoucnosti a zápisy v Boží knihovně přesahují možnosti veškeré lidské představivosti. Dnes víme, že naše genetické vybavení získáváme od rodičů, ale vůbec nerozumíme tomu, jak mohl Bůh zapsat naši budoucnost do paměti své nadčasové "minulosti". Co je ještě úžasnější, je vědomí, že na celém světě nejsou dva identičtí jedinci. Známe identická dvojčata, ale každé z nich má svoji Bohem určenou individualitu. Víme, že dědíme od rodičů celou řadu vlastností, ale nejsme pouzí nositelé genetických informací, ale také nositelé dědičného hříchu, který předáváme jako štafetu dalším generacím.

Abychom pochopili určité souvislosti, začněme od lidského počátku, tedy vajíčka a spermie. Nervová soustava se ujímá svých komplexních úkolů, které jsou uloženy v genetickém kódu každé buňky ještě před narozením. Mozek dítěte se bouřlivě vyvíjí v těle matky. Prvotní funkce ovládají srdeční činnost, regulují tělesnou teplotu a kontrolují reflexy. Dítě přichází na svět ve chvíli porodu vybaveno základními funkcemi a fyziologickými automatismy primárních pocitů jako jsou hlad, žízeň, strach a spokojenost. Vývoj mozkových struktur a spojů je stejně překotný jako fyzický růst dítěte. Dříve se obrazně říkalo, že dítě přichází do světa jako nepopsané stránky knihy. Dnes je asi výstižnější přirovnání, že mozek dítěte je jako počítač, ale bylo by chybou, kdybychom si mysleli, že dětský mozek můžeme programovat podle klíče evolučního vývoje materialistů.

Vždy mě bolí u srdce, když slyším odborníky, především ve školství, když se o dětech hovoří jako o "materiálu". Pod pojmem materiál si každý z nás jistě představí něco neživého, neosobního, něco, co počítáme na kusy nebo na tuny, co nějakým technologickým procesem zpracujeme v něco užitečného. O co logičtější jsme ve vztahu k dobytku a zvířatům, kde alespoň hovoříme o hlavách, stádech a živé váze. Nikoho z nás by nenapadlo používat pro živé tvory termín materiál. Doufám, že se zbavíme nejen tohoto nešvaru, ale začneme vnímat děti nejen jako příslušníky lidského rodu, ale jako Boží dar rodičům a duchovní bytosti patřící Bohu. Kde máme hledat inspiraci? Zkusme to v Božím slově. Tam se dozvíme nejen o stvoření člověka, o narození z těla, ale i o znovuzrození z Ducha. Zázrak narození Pána Ježíše Krista, který si za několik dnů budeme připomínat, je součástí Božího nadčasového plánu, který se dotýká každého z nás. Vánoce jsou tou nejvhodnější dobou, abychom si znovu připomínali zázrak panenského početí a narození Božího dítěte, kterému Josef a Marie dali jméno Immanuel, což znamená "Bůh s námi". V Bibli můžeme najít více než 365 různých jmen, která se týkají Ježíše Krista. V 9. kapitole Izajáše čteme, cituji:

Neboť se narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, (a) Vládce pokoje.

Jeho narození a život bylo a je plné zázraků. Ten první je, že se narodil z Panny. Druhý zázrak je Jeho blahosklonnost, výraz, jemuž dnes málokdo rozumí. Vysvětlíme si jej slovy Písma: Způsobem bytí byl roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl, vzal na sebe způsob služebníka a stal se jedním z lidí; třetím zázrakem je Jeho bezhříšnost, čtvrtým zázrakem je Jeho Osobnost - byl člověk a přesto Bůh, který konal očividné zázraky; pátým zázrakem jsou Jeho slova - slova plná Boží autority; šestým zázrakem jsou Jeho činy - kam přišel, všude konal jen dobro, sedmý zázrak se týká Jeho smrti - sám sebe zmařil, dobrovolně vydal svůj život, abychom mohli mít život věčný; osmý zázrak je Jeho zmrtvýchvstání, bez něhož by nebylo možné vzkříšení; devátý zázrak je Jeho druhý příchod, který očekávají všichni věřící, a konečně desátý zázrak je moc Jeho spásy, protože jen ON má moc vysvobodit Svůj lid z otroctví hříchů. Na základě těchto skutečností můžeme bez nejmenších pochybností prohlásit, že Ježíš Kristus, Jehož narození si právě v těchto dnech připomínáme, nebyl moudrý učitel, dobrý člověk, ani jeden z proroků, ale Bůh sám, a modlíme se, aby se nad pravdou desatera zázraků zamyslel každý posluchač.