Nervová soustava

To, co je nám geneticky dáno, se rozvíjí od chvíle oplodnění vajíčka a celá řada našich buněk je postupně nahrazována a obměňována s jedinou výjimkou. Naše nervové a mozkové buňky zůstávají od narození stejné. Během života se jen rozvíjejí a dozrávají. Používáním a cvičením se, podobně jako svaly, posilují - v opačném případě přestávají být použitelné a zakrňují. Během života k žádné obnově ani regeneraci nervových spojů nedochází. O cvičení smyslů i svalů se dočteme v Božím slově. V 1. listu Timoteovi můžeme číst:

Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. (4:7-9)

A další verš říká:

Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. (Žd 5:4)

Schopnost rozeznat dobré a špatné patří do oblasti mravního a etického cítění člověka. Tak jako potřebuje tělo ke zdravému životu pohyb, tak potřebuje mozek ke zdravému uvažování mozkové cvičení. Pokud nejsou mozkové spoje procvičovány a trénovány, dochází k jejich smršťování a znehodnocování. Na rozdíl od zvířat se člověk může stále učit novým dovednostem podle vlastní vůle a rozhodnutí, zatímco dovednosti zvířete jsou kontrolovány vrozenými instinkty.

Nervová soustava se ujímá svých komplexních úkolů, které jsou zakódovány v genetickém kódu vajíčka a spermie ještě před narozením. Prvotní funkce ovládají srdeční činnost, regulují tělesnou teplotu a kontrolují reflexy. Dítě přichází na svět ve chvíli porodu vybaveno základními funkcemi a fyziologickými automatismy primárních pocitů jako jsou hlad, žízeň, strach a spokojenost. Vývoj mozkových struktur a spojů je stejně překotný jako fyzický růst dítěte. Novorozenec nejdříve vnímá zvuky a brzy je začíná napodobovat. Senzorické (smyslové) oblasti se rozvíjejí nejvíce mezi druhým a čtvrtým měsícem věku a dozrávají asi v osmém měsíci. Interakce mezi matkou a dítětem je nesmírně důležitá. Dítě vnímá mimiku, pohled, zabarvení hlasu. Učí se vším, co kolem sebe vidí a slyší. Ani rodičovské žvatlání není dočasnou známkou pominutí smyslů, ale důležitých emočních vazeb. Čím více pozornosti a čím více slov dítě slyší do svých dvou let, tím rychleji se naučí jazyk a tím bohatší slovní zásobu bude používat. Jen málokdo si uvědomuje, že už v prvním roce života dítě ztrácí schopnost rozlišovat jinojazyčné zvuky, než je mateřština. Pokud dítě mluví dvěma nebo více jazyky, vše se ukládá do primární jazykové oblasti, tzv. Brockova centra řeči.

Američanka Joy Hirschová sledovala dvanáct vícejazyčných osob. Prvních šest osob se druhému jazyku naučilo v raném dětství, dalších šest až v druhé dekádě života. Pokusné osoby v průběhu experimentu hovořily různými jazyky (někteří účastníci jich ovládali až jedenáct). Joy Hirshová zkoumala funkční magnetickou rezonanci aktivované oblasti mozku a zjistila, že u lidí, kteří se stali dvojjazyčnými v dětství, byla do činnosti zapojena vždy stejná oblast mozku. U druhé poloviny osob, tedy u těch, kteří se jazyku naučili nejdříve po jedenáctém roce života, bylo při myšlení a mluvení v jiném než mateřském jazyce aktivováno sekundární řečové centrum mozkové oblasti, která jinak zůstává nevyužita. Horní hranice vrozeného vnímání vícejazyčných schopností je omezena věkem tří let. Jazykové spoje jsou v mozku ukončeny mezi pátým a šestým rokem života. Dovednosti cizích jazyků na úrovni mateřského jazyka jsou ukončeny obvykle v první dekádě života dítěte. Začínat výuku cizích jazyků teprve na druhém stupni škol je nesmyslná zpozdilost. Takové děti jsou odkázány na dril a většinou se stejně nic pořádného bez velkého úsilí nenaučí. Jistě, učit se cizímu jazyku můžeme v kterémkoliv věku, ale výsledek odpovídá míře pilnosti a jazykovému nadání.

Mezi druhým a třetím rokem se diferencuje levá a pravá hemisféra mozku. Levá polovina je sídlem rozumových aktivit jako jsou mluvení, uvažování, logika, počítání. Pravá polovina mozku je sídlem imaginace, kreativity, pochopení vztahu tvarů a prostoru. Mozek logický se rozvíjí nejvíce od narození do čtyř let. Propojuje obvody pro matematiku a hudbu. Hudební mozek se naučí nejvíce ve věku od tří do deseti let. Začínat tedy hudební výchovu v pozdějším věku je také tak trochu jako přijít s křížkem po funusu. Z uvedeného vyplývá, že nezáleží nejvíc na tom, kolik hodin denně dítě cvičí, ale na tom, kdy s hrou začíná. Málokterý virtuos začínal hrát na nějaký hudební nástroj později než je horní hranice deseti let. Každá dovednost má svůj pravý čas a je vhodné ji co nejlépe a maximálně rozvíjet. Dnes víme, že hudba cvičí mozek nejen pro vyšší formy myšlení, ale rytmus a tóny mají pozitivní vliv i na zdravotní stav předčasně narozených dětí. Hudbou stimulované, jinak apatické děti, viditelně prospívají. Jejich srdce mají pravidelnější rytmus, puls se uklidní a stabilizuje. Oproti tomu naprosté ticho a izolace je pro vývoj dětského organismu zničující. Znáte u nás nějakou porodnici, kde uslyšíte hudbu?

Znovu jsme si ukázali, proč je nesmírně důležité poskytovat dětem od narození co nejvíce stimulace a vedení. Jen málo rodičů si uvědomuje, jak důležitý je kontakt matky s dítětem a jak důležité je předškolní formování osobnosti dítěte. Pokud není nervová soustava a mozek dítěte stimulován ve správnou dobu a v přirozeném pořadí, nemůže být kapacita intelektuálních schopností plně rozvinuta. Kolektivní odchov dětí a programování jejich mozků od nejútlejšího věku připomíná archaickou stavbu prvních počítačů, které jsou stejně zastaralé jako nepřirozené programování dětské osobnosti v kolektivním prostředí. Dnes víme, že vytváření nervových spojů, drah a obvodů je časově omezeno na prvních deset let života. Tou dobou již prožilo dítě v kontrolovaném školním prostředí dětských kolektivů s minimální individuální péčí většinu svého života. Při velkém počtu dětí nemůže být pamatováno na individuální potřeby dítěte. Programování živé neurologické paměti lidského mozku, na rozdíl od počítačů, daleko převyšuje možnosti křemíku, optických vláken a nejnovějších principů molekulární paměti exotických solí methoxy-flavy-perchlorátu. Problematika umělé inteligence vzrušuje vědce celého světa, zatímco problematika rozvoje mozku dítěte zajímá jen málokoho a spíše přemýšlíme o tom, jak budeme vyrábět děti ve zkumavkách. Je na čase, aby se rodiče více zajímali a podíleli na přirozeném vývoji dětské osobnosti v souladu s Božím slovem. Děti máme vychovávat v kázni a napomenutích našeho Pána. Slovy Přísloví dodávám (22:6), cituji:

Zasvěť už chlapce do Boží (jeho) cesty, neodchýlí se od ní, když zestárne.