1. Kůže

Možná, že někoho napadne, že hovořit o kůži jako orgánu našeho těla, je ve spojitosti s církví něco přinejmenším zvláštního. Na téma kůže najdeme v Bibli více než 80 odkazů. Část zmíněných referencí se týká kůže obětních zvířat. Hebrejština a řečtina používá pro zvířecí kůži stejný výraz jako pro kožešinu. To, co se týká lidské kůže, je velmi zajímavé a uvidíme, že obrazný jazyk Božího slova je daleko více než básnická metafora. Popis stvoření prvního člověka, Adama, tak jak jej podává Boží slovo, všichni dobře známe. Zajímavý pohled na tělesnou schránku člověka můžeme číst v knize Jób. Cituji:

(Bože) Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, ... že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach. Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit? Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi, nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha. (Jób 10:8-12)

Jób ve svém utrpení a bezmoci lamentuje nad stavem svého těla. Jób vyjadřuje bolest nad vlastní pomíjivostí osobitým způsobem, když říká, že Stvořitel člověka ztvárnil jako nádobu, jejíž obsah je tekutý, a přioděl tělo kůží a masem. I když jde o zdánlivě primitivní popis lidské tělesnosti, nemůžeme Jóbově logice nic vytknout. Z biologického hlediska tvoří lidské tělo asi 64% vody, 20% bílkovin, 10% tuků a 5% jsou různé minerály a minerální soli. Ty vstupují do našeho těla prostřednictvím chemických reakcí našeho trávení. Bez tekutosti těla by nemohly probíhat složité chemické reakce, ani důležité životní pochody. Vnitřní obsah našeho těla a některé orgány nám skutečně mohou připomínat organickou sraženinu. Kdyby tyto orgány nebyly chráněny výstelkami tkání a na povrchu těla kůží, rychle by vyschly a ztratily svoji funkčnost. Kdyby nebylo lidské tělo přioděno, tedy oblečeno kůží a svalstvem, propleteno šlachami a kostrou, zůstalo by v beztvarém stavu. Kůže je dokonalý bezešvý obal, který drží uvnitř to, co má být uvnitř, a vně to, co má zůstat vně. Bez tohoto, můžeme říci dokonalého skafandru, by naše tělo prostě ztratilo svoji formu, tvar i funkci.

Jedna z úžasných funkcí pokožky a tkání je na jedné straně vodotěsnost pro vnější svět a propustnost zevnitř. Jistě všichni dobře známe, jaký je rozdíl mezi koženou obuví a umělou hmotou. Kdyby totiž vodotěsnost a současně i propustnost kůže byla narušena, zabila by nás i obyčejná koupel. Ve vodě by tělo nabobtnalo, zředila by se krev, plíce by byly velmi rychle naplněny tekutinou a udusili bychom se. V opačném případě, kdyby povrch našeho těla nebyl propustný, kůže by přestala "dýchat", prostě bychom se udusili nebo rozmáčeli ve vlastním potu. Navíc, kůže má termoregulační funkci. Chrání tělo před přehřátím i prochladnutím. Teplotní rozdíly vnějšího prostředí, v němž se běžně pohybujeme, jsou obvykle v řádu několika desítek stupňů, zatímco rozpětí nejvyšší a nejnižší teploty vnitřního těla má toleranci jen několika málo stupňů. Potom dochází ke krizi. Bez termoregulace a vnější adaptace zcela běžného přehřátí či podchlazení by naše tělo a vnitřní orgány nepřežily bez vážného poškození ani chvilkový rozdíl teploty několika stupňů. Dobře víme, že těžce pracující člověk nebo výkonný sportovec může vypotit až 8 litrů potu denně. Také víme, že člověk vydrží mnohem déle bez potravy než bez vody. Dostatečný příjem pitné vody a solí je pro lidský život zcela nezbytný.

O vodě najdeme v Bibli téměř 600 odkazů. Voda je nejen zdrojem života, ale navíc omývá naše tělo od fyzické špíny. V Božím slově můžeme poznat další vlastnost vody, o níž hovoří u studny Ježíš Kristus s ženou Samaritánkou. Cituji:

Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu (vodu ze studny), bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vyvěrajícím k životu věčnému." Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."(Jan 4:13-15)

Abychom nežíznili, Ježíš nabízí žíznícím vodu života. V první chvíli samařská žena nepochopila kvalitu nabídky, o níž Ježíš hovořil. Zdrojem živé vody a věčného života není voda H2O, ale Hospodin, Bůh sám. Proudy živé vody vylévá Duch svatý a řeka živé vody, čistá jako křišťál, bude vyvěrat z trůnu Božího. Proudy živé vody změní i lidskou podstatu. Cituji:

Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha, učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ezechiel 36:25-27)

Jaká je duchovní aplikace uvedených veršů? Tak jako Bůh proměnil hlínu v lidskou bytost a vdechl do Adama život, tak bez Božího Ducha zůstávají naše srdce kamenná a teprve Boží zásah je proměňuje na srdce z masa. Ti, kdo skutečně náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jejich srdce už není kamenné, ale plné lásky a milosrdenství. Cituji:

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. (Koloským 3:12-17)