2. Kůže

Anatomicky můžeme konstatovat, že kůže je orgán o přibližné velikosti dvou čtverečních metrů, vážící o něco méně než pět kilogramů, který chrání tělo a vnitřní orgány proti vlivům mechanického a chemického dráždění, před tepelnými změnami a vysycháním. Dále chrání tělo před mikroorganismy, parazity, hmyzem, plísněmi, svrabem atd. Dobře víme, že celá řada kožních nemocí a infekcí vzniká právě z nedostatečné péče o hygienu kůže. Tak jako říkáme, že oko je oknem do duše, můžeme říci, že orgán kůže je oknem zdraví našeho těla. Celá jedna čtvrtina lékařských návštěv souvisí s různými úrazy a poškozením naší pokožky. Mezi nejčastější projevy kožního onemocnění patří alergie, ekzémy, lišeje, plísně, bradavice, opary, záněty, vyrážky, svědění, vředy, proleženiny a mnohé další. Naše kůže reaguje na různé alergeny a pomocí testů můžeme zjistit, co naše tělo ohrožuje. Bedlivé pozorování stavu pokožky nám prozradí celou řadu důležitých informací. Očividný je nedostatek kyslíku. Anémie se projevuje zřetelně na bledosti kůže a nehtů. Žloutenka zbarví kůži na žluto, zatímco určité formy cukrovky zbarvují kůži do bronzova. Rovněž některé drogy mění barvu kůže. Některé změny na kůži mohou signalizovat projevy rakoviny. Neméně důležitá funkce kůže je spojena s působením sluníčka. Dochází nejen ke změně barvy naší pokožky, blahodárné paprsky sluníčka napomáhají tvorbě vitamínu D. Ten je zase nezbytný pro řádné vstřebávání vápníku, který je důležitý pro pevné a zdravé kosti a zuby. Navíc, kůže je v pevné vazbě s ostatními funkcemi vnitřních orgánů, takže se do ní promítají poruchy cévní, nervové, hormonální, zažívací, metabolické a další. Podle stavu pleti a kůže můžeme odhadnout nejen stáří a zdraví jedince, ale i to, zda jde o osobu pracující manuálně nebo zda pracuje duševně. Můžeme říci, že kůže je jeden z nejdůležitějších a nejobětavějších ochránců života s úžasnou regenerační schopností. Během 28 dnů dochází ke kompletní výměně pokožky. Nové buňky průběžně a neustále nahrazují buňky poškozené. Díky regenerační schopnosti se mohou zahojit všechny rány a opotřebení. Vše svědčí o harmonii a úžasné rovnováze komplexních a kompletních funkcí našeho bytí v závislosti nejen na životním prostředí, ale i lidské psychice.

Zcela bez nadsázky můžeme říci, že kůže je oknem do světa našich emocí. Výraz naší tváře odráží náladu a pocity, které právě prožíváme. Současné mravní a duchovní prostředí zbavilo dnešního člověka schopnosti vyjadřovat soucit, vzájemnou lásku a sdílení. Snad jen na venkově vdovy v černém oznamují to, co všichni v okolí vědí, že ztratily životního partnera a nosí smutek. Přes veškerou snahu a společenskou potřebu kontrolovat emoce, nemůžeme důsledky našich citů zcela potlačit. Životní styl a dlouhodobé útrapy mohou za léta vrýt smutek do výrazu tváře. Výraz tváře a zakřivení koutků úst prozradí zkušenému pozorovateli, kdo jsme a jak se cítíme. Přesto existují společnosti, kde se na rozdíl od nás city a emoce neskrývají. Například někteří domorodci sdělují své rozpoložení zcela viditelně. Ženy vyjadřují smutek tím, že si potřou celé tělo jílovitou hlínou nebo useknou článek prstu, zatímco muži nosí v nosní přepážce oblouček ze zubů divokých prasat. Podle toho, zda jsou otočeny vzhůru nebo směřují dolů oznamují, zda prožívají radost či smutek. V Bibli objevíme celou řadu způsobů vyjadřování smutku. Dočteme se, že lidé truchlili, naříkali, hořekovali, byli zkroušení, rvali si vousy i vlasy, sypali na sebe popel, roztrhli si šat, seděli v žíněném šatě, postili se a činili pokání.

Vraťme se ještě na okamžik k Božímu slovu. V Jóbovi jsme četli, že naše fyzické tělo obléká kůži a v knize Galatským čteme, že někteří z nás oblékají tělo Kristovo. Cituji:

Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Galatským 3:26-28)

Ve chvíli, kdy jsme se stali syny Božími, kdy jsme oblékli tělo Kristovo, jsme všichni jedno a nedělí nás společenské postavení ani barva kůže. Teprve ten, kdo pozná intimně tělo Kristovo, Jeho církev, plně docení vzácnost lidské pestrosti, jedinečnosti a originality, která nás zbaví národnostních, rasových a společenských předsudků. Církev a věřící se stávají živou a organickou součástí Božího těla. Jestliže je církev skutečně organickou součástí, pak je důležité, abychom se na ni dívali jako na živý organismus, a ne jako na formální organizaci. Církev nejsou jen účastníci bohoslužeb nebo soužití výřečného kazatele či sloužícího kněze a němých věřících. My všichni, kdo jsme součástí Božího lidu, jsme organickou součástí Božího těla. Nikdo z nás nemá důležitější postavení než druhý bratr v Kristu. Skutečnou církev nepředstavují programy, statistické údaje o počtu členů jednotlivých denominací, ani architektura budov, velikost pozemků a parkovacích ploch, ani počet lavic a obsazených míst během nedělního kázání. Církev je vztah jednotlivých Božích dítek k Bohu a k bližním. Bůh nepřebývá v chrámech, ale v srdcích věřících. Cituji slova Pána Ježíše Krista:

Vnější i vnitřní stavba církve přenáší informace nejen o světě kolem nás, ale i o tom, jak jsme svým okolím přijímáni. Kdybychom měli soudit podle stavu církevních budov a vzájemných vztahů jednotlivých denominací a věřících, asi bychom nedopadli nejlépe. Zamysleme se sami nad sebou a nad tím, jak vnímá podobu současné církve ostatní svět. Je církev, kterou každý z nás jednotlivě představuje: žlučovitá, plná otoků, vyrážek, vředů, prašiviny, lišejů, mokvání, je to kůže vetchá, suchá, popraskaná, svraštělá a nerudná, nebo je zářivá, vyzařující teplo, hebkost a krásu křesťanského obecenství? Vnímáme jen kosmetickou fasádu pěstěných tváří, nebo zdravý obraz těla bez poskvrny? Právě o tom si povíme příště.