3. Kůže - citlivost

Dnešní pořad je tak trochu jubilejní. Je na vlnách plzeňského vysílání v pořadí stý, a tak bych v úvodu chtěla poděkovat za sebe i posluchače řediteli plzeňského rozhlasu, panu Bakovi, a všem technikům za to, že vysílání křesťanských relací nejen umožňují, ale i rozšiřují. Děkujeme posluchačům za všechny ohlasy a pokud máte zájem o psané texty, objednejte si časopis Zápas o duši korespondenčním lístkem v redakci pod značkou "TWR - HCJB" v Brně. V minulém pořadu jsme si řekli, že orgán kůže je oknem do zdraví našeho těla a světa emocí. Dnes se podíváme na další vlastnost kůže a tou je citlivost. Všichni známe vyjádření jako jsou: není ve své kůži, dostat se někomu pod kůži, o lidech necitlivých říkáme, že mají hroší kůži, o nepoctivcích řekneme, že někoho oholili nebo oškubali, vydřiduch se zase snaží sedřít z někoho kůži, kdo prahne po pomstě, prohlásí: stáhnout z darebáka kůži za živa, a nemůžeme opomenout ani krutý akt skalpování.

Zopakujme si, že orgán kůže je něco jako dokonalý bezešvý a pružný obal, který obepíná naše tělo, klouby, končetiny od špiček prstů ruky až po špičky prstů na noze. Na některých místech je kůže hebká a hlaďoučká, jinde je tvrdá a pevná. Stupeň citlivosti je na různých místech těla odlišný. Na paži pocítíme bolest při tlaku 20 gramů na čtvereční milimetr, na chodidle je to 200 gramů, na špičce prstu při tlaku 300 gramů. Srovnáme-li extrémní hodnoty citlivosti, například oční rohovky a našeho chodidla, bude rozdíl tisícinásobný. Ale mechanický tlak není jediné měřítko citlivosti. Dotekem také vyjadřujeme lásku a míru důvěrnosti. O blahodárných účincích těch pravých doteků lásky by neměl mít pochybnosti nikdo z nás. Snadno poznáme, zda jsme milováni, nebo obklopeni nenávistí a nevraživostí. Nejcitlivější na obojí jsou snad malé děti a právě ony mají tu nejhebčí pokožku. V mládí jsou naše emoce bouřlivější, a proto se červenáme daleko očividněji než ve zralém věku. Co je zajímavé, červenají se nejen běloši, ale i černoši - jejich tón tváře prostě ztmavne. Daleko více se červenají ženy než muži. To odhaluje, že ženy jsou nejen mnohem citovější, ale i citlivější. Ženská pokožka je desetkrát citlivější než pokožka mužů. Proto žena potřebuje více hýčkání, laskání a citovou oporu. Už to, že zbledneme nebo zčervenáme, ukazuje, jak je pokožka naší tváře prokrvena. Ve chvíli, kdy zčervenáme, prochází pokožkou až padesátinásobné prokrvení než normálně a takovou změnu nikdo nepřehlédne. Naopak o tom, kdo zbledne, říkáme, že by se v něm krve nedořezal. V dnešní společnosti vnitřní city spíše skrýváme a zdánlivou odolnost proti bolesti očividně demonstrujeme. Naše nitro, stejně jako kůže, je propíchané, hrubé, mozolnaté a necitlivé. Abychom se od citovosti osvobodili, izolujeme samy sebe a upadáme do hrozné osamělosti.

Dotekem se vystavujeme celé řadě rizik a odporu - vzdorující dítě nebo manželský partner může říci: nech mě být, nesahej na mě, nebo v opačném případě může prožívat elektrizující vzrušení z letmého doteku v přítomnosti milovaného člověka. Všichni dobře známe jaký je rozdíl mezi pohlavkem a pohlazením. Obojí je jen dotek. Přesto zůstává skutečností, že se většina z nás důvěrným dotekům brání. Podívejme se na citlivost lidské dlaně a prstů. Desítky kůstek jsou obaleny citlivým polštářkem tukových buněk tak, že se kosti nedotýkají vnějšího objektu, ale dlaň a prsty se přizpůsobí každému tvaru a rovnoměrně rozmístí tlak tak, aby nedošlo k poškození ruky ani předmětu. Ruce chirurga mají zcela jiný povrch než ruce zedníka, špičky prstů slepce a člověka, který hraje na kytaru, mají rozdílnou citlivost a jsou přesně uzpůsobené potřebě každého jednotlivce.

Podobně Kristovo tělo je uzpůsobeno jednotlivým potřebám bližních. Jen v Kristu najdeme ochranu, bezpečí, harmonii a povzbuzení do každodenního života, o němž hovoří evangelium. Kristovo tělo je ochranný oděv, který nás nikde netlačí, neškrtí ani nebolí, ale vede k vnitřní svobodě, kterou nemůžeme získat nikde jinde, než od svého Stvořitele. Studium biologických funkcí těla a kůže v sobě skrývá hlubokou duchovní moudrost. Buňky kůže, podobně jako jednotlivé "buňky" věřících, jsou receptory bolesti i emocí, které vedou k našemu srdci (sídlu citového života), jimž říkáme láska. Do této kategorie patří i láska k bližnímu. Církev i jednotliví věřící by měli být co nejintimnější součástí Božího těla. Jak často slyšíme výtky a kritiku na zkostnatělost církve! Církev, která se uzavírá sama do sebe a vystavuje na odiv jen své ostatky, kostru Božích zákonů, je církev mrtvá, protože ztratila svoji citlivost, životaschopnost, a předává evangelium stylem chrastících kostlivců. Taková církev působí spíše jako strašák, než jako tělo plné života z masa a kostí. Křesťanské soužití by nás nemělo nikde tlačit a škrtit, ale láskyplně objímat, abychom mohli sloužit ztracenému světu. Na druhé straně dobře víme, že tělo církve nemůže existovat bez pružného těla, pevné kostry a obecenství věřících. Proto Boží slovo rozlišuje mezi skutky přirozeného těla a těla Kristova. Před skutky těla nás varuje, zatímco skutky těla Kristova povznáší do oblasti ctností. Cituji:

"Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložství, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, stranictví, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci." (5,19-21a)

Ten, kdo oblékl tělo Kristovo, je veden Duchem a měl by nést ovoce Ducha. Působení Ducha je očividné. Cituji:

"Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon." (5,22-23).

Tomu, kdo nerozlišuje skutky přirozeného těla a těla Kristova, se na první pohled může zdát, že tělo Kristovo člověka jen omezuje. Jen v Kristu můžeme poznat opravdovou volnost a svobodu, tu nejpružnější a nejúplnější ochranu. Cituji:

Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem, i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona, i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.(1. Korintským 9:19-23)