4. Kůže - hygiena

Již dříve jsme si řekli, že podle zdraví pokožky poznáme celkový stav těla; barva ruměnce na tváři odhaluje vnitřní city, které se odehrávají v duši člověka, a dnes si povíme, jak souvisí tělesná čistota nebo její nedostatek s obrazem našeho ducha. Uvidíme, jak je důležité věnovat pozornost osobní hygieně a očistě. Známe mnoho nakažlivých chorob, o nichž říkáme, že jsou to choroby špinavých rukou. Používáme teplou a čistou vodu, voňavá mýdla, kosmetické a nejrůznější dezinfekční prostředky, ale to vše je jen vnější očista. Tělesná špína není nic jiného než paralela duchovní špíny, kterou nazýváme hřích. Teprve s používáním mýdla, saponátů a pracích prostředků jsme přišli na to, jak citlivá je naše pokožka na nesprávnou očistu. Je ironií, že časté mytí, až drhnutí kůže nejrůznějšími prostředky, počínaje mýdlem a mnoha dalšími prostředky, vlastně dosáhneme toho, že porušíme přirozenou kyselost naší kůže a tím pouze znásobíme růst bakterií, před kterými se mytím chceme ochránit. Podívejme se na některé biblické zásady hygieny a karantény. Ve druhé knize Mojžíšově jsou popsány egyptské rány, které postihly faraona a jeho lid. Přišly epidemie, krupobití, zničená úroda, kobylky, temnota, zemřeli všichni prvorození, ale žádná z pohrom se nedotkla Židů. Cituji:

Voda v Nilu a všechny egyptské vody se proměnily v krev. Voda páchla, ryby zahynuly a nebylo pitné vody. Mrtvé ryby a žáby naplnily zápachem celou zem. Komáři, mouchy a jiný hmyz roznášeli choroby a utrpení mezi lidmi i dobytkem. Dobytčí mor a vředy sužovaly každého, kromě Židů.

V zemi panovala nepředstavitelná hrůza. Nakonec Mojžíš a Židé vyšli z egyptského otroctví a Bůh jim přikázal, jak ochraňovat čistotu shromáždění lidu. Starý zákon přikazoval Židům následující, cituji:

Maso, které zůstalo z obětního hodu do třetího dne, ať je spáleno, je závadné. Nebudete jíst žádný tuk z býka ani ovce a kozy. Také nebudete jíst žádnou krev.

Přísná nařízení platila o zdechlinách:

Kdo se dotkne zdechliny, kdo by nesl zdechlinu i to, nač zdechlina padne, je nečistý. Dřevěný předmět, oděv, kůže se musí vložit do vody. Hliněné nádoby se však musí rozbít. Zkrátka všechno, nač padne něco z těch zdechlin, je nečisté.

Následovala třetí důležitá zásada, cituji:

Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, tam budeš chodit na stranu. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly přikryješ.

Odpovědnost za dodržování hygieny židovského národa nesli kněží. Bůh přikázal pohřbívat krev zvířat, zdechliny a nemocná zvířata. Kniha Leviticus a obzvláště 13. kapitola je přímo fascinující zdroj důležitých informací a podrobný popis nejrůznějších kožních onemocnění. Po dobu karantény byli nemocní odděleni a kněz, vrchní hygienik společenství, rozhodl o tom, zda je člověk čistý nebo nečistý, zda se vrátí do tábora nebo bude žít v odloučení a jeho obydlí bude mimo tábor. Nejstrašnější z chorob bylo malomocenství. Kněz rozhodl, zda stačí potřísněný oděv nemocného vyprat, nebo musí být zničen. Cituji:

Když postihne malomocenství oděv, ať už oděv vlněný nebo lněný, látku nebo tkaninu lněnou či vlněnou nebo kůži či nějaký předmět z kůže, a bude postižené místo nažloutlé nebo načervenalé, na oděvu či na kůži, na látce či na tkanině nebo na jakémkoli koženém předmětu, je to rána malomocenství. ... Spálíš to ohněm, ať je ta věc zasažena na líci nebo na rubu. Jestliže však kněz uvidí, že postižené místo je po vyprání nevýrazné, odtrhne je od oděvu nebo od kůže, od látky či od tkaniny. Bude-li však rána ještě patrná na oděvu či na látce nebo na tkanině či na jakémkoli koženém předmětu a bude vyrážet dále, spálíš postiženou věc ohněm.

Lidé na biblické zásady hygieny zapomněli. O zdraví lidí místo kněží pečovali nejrůznější medicinmani, zaříkávači zlých duchů, léčitelé, ba i lékaři, ale ani oni na zásady hygieny příliš nedbali. Zdravotní situace se jen zhoršovala. Často samotná medicína přinášela jistou smrt a některé zákroky byly smrtelné i pro zdravého člověka. Kožní nemoci, k nimž patří i pohlavní choroby, mají na svědomí nesčetné miliony životů. Příjice se za necelé dva roky rozšířila z Evropy až do Číny a to se necestovalo dnešní rychlostí. Ve středověku umíral na mor každý čtvrtý člověk. Můžeme říci, že celá evropská civilizace byla ovlivněna a zachráněna v době moru Božím slovem, které bylo původně určeno Židům. Dodnes stojí na památku tehdejší hrůzy morové sloupy na náměstích mnoha evropských měst. Na první pohled by se mohlo zdát, že největší metlou lidstva byla a je nevědomost, ale v otázkách tělesné a duchovní hygieny nemůže být o nevědomosti ani řeč. Důsledné uplatňování biblických zásad dodržování hygieny by přineslo neuvěřitelné výsledky v naprosto beznadějné situaci i dnes. Vždyť statisíce uprchlíků umírá hladem a v epidemiích proto, že v přelidněných uprchlických táborech nejsou dodržovány základní zásady hygieny.

Prevence a základní hygiena je účinnější než všechny záchranné akce zdravotní a humanitární pomoci v rozvojových zemích dohromady. Fungující kanalizační systém je účinnější než množství nemocnic a zdravotních středisek. Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že největší průlom v medicíně nastal s objevením penicilínu. Vůbec nepodceňuji důležitost tohoto objevu, ale neměli bychom zapomínat, že příčinou 80% všech zdravotních problémů je nedostatek pitné a čisté vody. Ta je pro tělesné zdraví člověka stejně důležitá jako živá voda Božího slova pro věčný život. I my budeme očištěni, oblečeni do nového, bělostného šatu a oheň pozře každý hřích. Ne nadarmo čteme, že lidské tělo je chrám Boží a podle toho o něj máme pečovat. Boží slovo není učebnicí medicíny, ale příkladem zásad hygieny a moudrosti, kterou můžeme uplatnit v každé oblasti života. Dnes se věřící bezstarostně pohybují mezi lidmi nakaženými nejrůznějšími chorobami hříchu a bezbožnosti, aniž si plně uvědomují smrtonosné nebezpečí. O to více potřebujeme Lékaře s velkým L, tak jak o Něm hovoří sám Ježíš, který řekl:

"Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Marek 2:17)