1. Spánek

Našich sedm pořadů o kůži zdaleka nevyčerpalo všechny zajímavosti a aplikace. Dnes si povíme něco o rytmu života, o odpočinku a spánku. Pokud nám Bůh dopřeje sedmdesát let života, potom asi tři roky nabýváme vzdělání, šest let jíme, pět let prosedíme v dopravních prostředcích, čtyři roky se nám nezastaví pusa, čtrnáct let strávíme v zaměstnání, tři roky se díváme na televizi, osm let užíváme volný čas a trávíme rekreací a více než dvacet let, tedy skoro třetinu života, prospíme, což převedeno na hodiny může být asi 200 tisíc hodin.

Počátkem tohoto století začali vědci zkoumat spánek z fyziologického hlediska. Rozdělují jej na několik fází a cyklů, k nimž patří usínání, lehký spánek, hluboký a tzv. paradoxní spánek, při němž je mozek dokonce aktivnější než v bdělém stavu. Střídání hlubokého a bezesného spánku prozrazují oči za zavřenými víčky, které se rychle pohybují. Během spánku se aktivita mozku zpomaluje, svaly jsou uvolněny, dýchání a srdeční činnost je nepravidelná, tělesné funkce jsou utlumeny, látková výměna se zpomaluje, srdce a dech se zklidňují, klesá spotřeba kyslíku, tělesná teplota a krevní tlak klesá, hladina hormonů se mění a tělo odpočívá. Potřeba spánku není u každého stejná. Fyzicky pracující lidé a sportovci potřebují spánku o něco více, než lidé s malou fyzickou aktivitou, ale samotná fyzická výkonnost není pro potřebnou dávku spánku rozhodující. Například Napoleon spal méně než pět hodin denně, zatímco Einstein prospal dvanáct hodin. Doba lidského bdění se během tohoto století podstatně prodloužila. Byla vyplněna večerní četbou knih, poslechem rádia a dnes trávíme nekonečné hodiny u televize.

Jistě nejsme první, koho napadla otázka, zda neztrácíme spánkem příliš mnoho času. Spíme hodně, nebo málo? A do jaké míry je spánek nutný? Dnes víme, že nedostatek spánku je příčinou mnoha zdravotních a mentálních problémů. V Americe trpí poruchami spánku asi 40 milionů lidí. Nespavostí trpí až 36% populace, z čehož tři čtvrtiny nespavců trpí opakovanou nespavostí, zatímco čtvrtina trpí nespavostí chronickou. Přechodná nespavost může trvat jednu nebo dvě noci, někdy týden a často je výsledkem spíše psychického rozrušení než fyziologických příčin. Nedostatek odpočinku a spánku oslabuje imunitní systém, způsobuje sníženou odolnost, vyšší nemocnost, zvýšené riziko úrazů a nehod a přispívá k celkově snížené kvalitě života. Diagnostické metody elektrofyziologie, biochemie a farmakologie jsou pomůcky, jimiž nahlížíme do tajemna lidských biorytmů. Čím více toho o spánku víme, tím častěji hledáme zkratkovité řešení. Nejčastěji řešíme nespavost pomocí nejrůznějších spacích prášků. Druhý způsob je zklidnění mysli za pomoci relaxace. Prášky na spaní předepisují lékaři, metody relaxace vyučují psychologové a znalci relaxačních technik východních náboženských směrů. Obě metody přinášejí své výsledky, ale ani jedna neodstraní, pouze potlačí, negativní pocity člověka, které následně zatěžují naše fyzické i psychické zdraví.

O staletí dříve, než lékařská věda identifikovala řadu příčin nespavosti, slova Božího Písma promlouvala na téma odpuštění, klidného spánku a tělesného odpočinku. Stane-li se, že člověk trpí nespavostí nebo poruchami spánku, prvním krokem k diagnóze příčin nespavosti je prozkoumat duchovní stav jedince. Víme, že ani nejlepší pilulky na spaní nemohou přinést klidný a osvěžující spánek neklidné duši. Ten, koho trápí špatné svědomí, nenávist či strach, nezná klidný spánek. Na konci dne, ve chvíli kdy ulehneme do postele, honí se nám hlavou tisíce myšlenek a vzpomínek a rekapitulujeme, co jsme řekli, udělali, případně co jsme měli nebo chtěli říci a udělat. Jen málokdy jsme s výsledkem celodenního snažení spokojení. Často jsme tak frustrovaní z toho, co jsme nestihli, co se nám nepovedlo a co jsme pokazili, že zapomínáme děkovat Bohu za prožitý den. Každodenně jsme bombardováni spoustou informací, přijímáme megadávky koncentrovaných negativních událostí, které vidíme jednostranně a v rychlém sledu, takže nemáme možnost informace zpracovat, roztřídit a zaujmout stanovisko, které by v nás nevyvolávalo stres a negativní pocity. Postupem doby začneme vnímat celý svět jako místo neustálého násilí, nelítostného boje, nebezpečí a katastrof. Stálé napětí a rozrušení ke klidnému spánku nepřispívají.

Neklidný spánek neodstraňuje fyzickou a nervovou únavu. Dnes si jen málokdo uvědomuje, že sedmidenní rytmus týdne pochází z Božího nařízení. Sedmý den Bůh oddělil pro odpočinek; šest dnů máme pracovat, sedmý den má být svatý. V minulosti si lidé vyzkoušeli nejrůznější pracovní rytmy až po desetidenní týden, ale všechny experimenty skončily fiaskem. Člověk fyzicky nevydrží bez odpočinku delší pracovní cyklus. Naše tělo, podobně jako veškeré Boží stvoření, má vnitřní biologické hodiny, které zachovávají pravidelný rytmus. V Bibli čteme, že spánek, který dopřává Bůh svému milému, je klidný a sladký, že pracovitý člověk spí dobře, zatímco sytost boháčovi nedopřeje spánku. Jen pravidelný, střídmý a klidný rytmus života regeneruje fyzické tělo a intelektuální schopnosti člověka. Proto i dnes je Boží slovo vynikající příručkou tělesného a mentálního zdraví. Zklidnění před spánkem, modlitba nebo četba Božího slova, je jednou z nejlepších cest, jak usínat klidně. Modlitba rodičů s dětmi před spaním pomáhá k budování důvěry, jistoty a klidnému spánku i jim. Společná modlitba manželů je nejlepší cesta, jak ochraňovat rodinu a sdílet nejvnitřnější potřeby, starosti a prožitky každodenního života. Dlouho mi vrtalo hlavou, jak je to možné, že rozvody mezi věřícími jsou statisticky stejně časté jako mezi nevěřícími, a před nedávnem jsem objevila odpověď. Anketa mezi rozvedenými věřícími prozradila, že v těchto manželstvích nebyla společná modlitba každodenním pravidlem. A jsme u toho. Dnes nám každý poradce z manželských poraden a sexuolog potvrdí, že nejčastější příčinou manželských rozvodů je nedostatek komunikace. Není divu, že manželé, kteří tráví v zaměstnání mnohem více času než v rodině a společně se nemodlí, hledají porozumění mimo manželství. Není divu, že si děti v takových rodinách přestávají rozumět s rodiči. Bez pravidelné modlitby se jednotliví členové rodiny vzájemně odcizují. A pojďme ještě o krok dál. Není divu, že ve sborech, kde se věřící společně nemodlí, Bůh nežehná. Jak lépe můžeme vyjádřit své pocity a potřeby v intimní oblasti mezilidských vztahů než právě prostřednictvím modlitby? Jen skrze modlitbu se naučíme přiznat vinu i prosit Boha a své bližní za odpuštění, jen tak můžeme začínat každý den s čistým štítem. Jen tak jsme děti Boží rodiny.