1. Kostra - ruka

Od chvíle, kdy jsem začala psát pořady na téma lidské tělo a církev, prožívám úžasné chvíle obdivu nad skrytou nádherou a dokonalostí Stvořitelova díla. Vnitřní dokonalost a vnější krásu lidského těla Boží slovo vyjadřuje veršem: Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Mistrovské dílo Stvořitele nám pomáhá objevovat Boží principy nejen v životě, ale i ve společnosti a ve vztahu Boha Stvořitele a člověka. Představa Boží velikosti a dokonalosti inspiruje lidskou tvořivost, ať jde o umění, dobročinnost nebo o principy vědy a techniky od nepaměti.

S Biblí v ruce můžeme obdivovat úžasné schopnosti lidského mozku, nenápadné a přesto životně důležité funkce jednotlivých orgánů a tisíce dalších funkcí, které si jen málokdy uvědomujeme. Dnes se podíváme na výjimečnou ukázku stavitelské geniality a položíme si důležitou otázku: Je lidská kostra, nebo jakýkoliv jiný pohybový aparát živých tvorů, mistrovským dílem matky přírody nebo Otce Stvořitele? Je pravda, že lidská kostra na první pohled neoplývá nějakou zvláštní estetickou krásou, ale její stavba a funkce za pozornost a obdiv určitě stojí. Učebnice anatomie nám názorně představují výjimečnou stavební jednotku, která dává našemu tělu nejen tvar, ale je hlavním opěrným a pohybovým systémem. Každá funkce a pohyb jsou závislé na dokonalé koordinaci kostí, kloubů, svalů a šlach. Kostra zaujímá v dospělosti asi jednu pětinu naší tělesné váhy. Začněme konstatováním, že každý z nás častěji přemýšlí o tom, kam půjde a jak dlouho mu to bude trvat, než o tom, jak je to vůbec možné, že se můžeme postavit, chodit, skákat nebo běhat. Žádný člověk se nenarodí bez kostí, ale někteří lidé se rodí s nejrůznějšími deformacemi nebo pozdějšími degenerativními chorobami, které mohou omezovat nebo znemožňovat tělesný pohyb.

Z mechaniky víme, že čím více jednotlivých článků poskládáme dohromady pomocí nejrůznějších spojovacích čepů, pevných i pohyblivých kloubů a závěsů, tím ohebnější těleso máme. Přibližně dvě stě kostí nejrůznějších tvarů a velikostí je vzájemně spojeno do jednoho celku více než stovkou pohyblivých kloubů a pojivových tkání jako jsou chrupavky, šlachy a vazivové tkáně. Na ruce a chodidla připadá víc než polovina celkového počtu kostí, nebo spíše kůstek. Jejich počet umožňuje úžasnou pohyblivost a flexibilitu. Když jsem listovala učebnicí anatomie, abych si ověřila určité údaje, zaujala mě poznámka pod čarou, kde jsem se mohla dočíst, že lidská ruka vznikla evolučními procesy z ploutví ryb. Odborné publikace bez nejmenšího zaváhání vysvětlují studentům medicíny, jak lalokoploutvé ryby před více než třemi sty padesáti miliony let dobývaly pevninu. Studenti se na všech stupních středních i vysokých škol učí o tom, jak se opičí ruka přeměnila před více než milionem let na ruku lidskou. V záplavě evolučních postulátů se dozvíme, že příroda efektivně vyřešila ten či onen problém, ale už vůbec nikdo nám nevysvětlí jak. S úžasem jsem před lety procházela v Paříži muzeum koster - celé řady dokonale vypreparovaných pohybových ústrojí, od nejmenších živočichů až po ty největší kosterní stavby. Ani na okamžik jsem neměla pochybnosti o inteligenci Tvůrce, který pohybový aparát všech živočichů projektoval.

Ten, kdo pozoruje dokonalou stavbu končetin, tedy od zápěstí po špičky prstů ruky a od kotníků po špičky prstů nohy a naši neschopnost vyrobit náhradní protézu, která by jen kopírovala funkce končetin, by měl hledat zdroj inspirace a tvořivého potenciálu někde jinde než v naturalismu přírody. Každého přemýšlivého člověka by mělo napadnout, že samotná příroda ani miliony let nemohly pomoci náhodně bez zásahu inteligence vytvořit ani pastičku na myši. Je škoda, že něco tak mimořádného bereme za úplnou samozřejmost, aniž bychom přemýšleli o tak komplexních principech života. Vůbec nepodceňuji jakoukoliv ploutev, ploutvičku, ba ani pacičku či motýlí nožičku, ale podceňování dokonalosti lidské ruky nebo chodidla v odborných publikacích je přinejmenším nerozumné a rouhavé. Bez nadsázky můžeme říci, že lidská ruka je přímo anatomický zázrak.

Ruce a nohy mají více než polovinu kostí z celkového počtu. Obyčejné podání ruky aktivizuje čtyřicet jednotlivých svalů. Prsty jsou spojeny se svaly předloktí pomocí 21 dlouhých šlach. Dvaadvacet svalů na předloktí řídí pohyby prstů pomocí šlach. Při hře na klavír pohyb jednotlivých prstů umožňuje patnáct různých kloubů. Příčný vazivový svazek našeho zápěstí drží šlachy na svém místě tak, aby se nekřížily. Aby nám z ruky předmět nevyklouzl, máme na každém čtverečním centimetru prstů asi 400 potních žláz. Dvojhlavý sval se na pažní kosti smršťuje, zatímco na druhé straně paže se pažní sval naopak napíná. Pohyb, zvedání a otáčení umožňuje dokonalá synchronizace více než dvaceti svalů současně. Lidská ruka není pouhý nástroj, není pouhou končetinou, ale je citlivým smyslovým orgánem, který nám pomáhá rozeznávat a vnímat svět kolem nás. Konstruktéři nejdokonalejších robotů jsou si vědomi obrovského rozdílu mezi rukou robota a rukou člověka. Ti přiznávají, že mechanické ruce chybí inteligentní řízení, které zpětně interpretuje senzorické informace. I nedokonale rekonstruovaná ruka po vrozené vadě nebo po poškození šlach, svalů, nervů a kostí po úrazech je mnohem lepší než nejlepší umělá protéza. Robotí ruce totiž chybí miliony mikroskopických senzorických buněk, které vysílají signály do mozkové kůry, která je zpětně analyzuje. Spojení mezi okem a rukou je otázkou sto až dvou set milisekund. Dnes víme, že celá třetina mozkové hmoty, která řídí pohyblivé části těla, patří motorice ruky. Ta nám pomáhá "vidět" i po tmě nebo za roh. Tisíce hmatových tělísek čtyř typů a desetitisíce volných nervových zakončení na dlaních dodávají do mozku "pohled" na svět. Podobně nás tisíce veršů a desetitisíce biblických slov informují o stavbě a uzdravení lidského i duchovního těla. Cituji:

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo. (Skutky apoštolské 3:1-10)

I my bychom se měli vzpřímit a s radostí chválit Boha za Jeho dokonalý plán, který se naplňuje v našich životech.