3. Kostra - buňky

Studie těla a církve je především nevyčerpatelným zdrojem obdivu dokonalosti Božího stvoření a bezednou studnicí duchovní moudrosti, kterou z anatomie lidského těla můžeme čerpat pro život církve i společnosti. Podívejme se dnes na jednu zajímavou paralelu. Již dříve jsme si řekli, že 30-40% kostní hmoty (matrix) tvoří vláknité bílkoviny, zbytek jsou minerály jako je vápník a fosfáty. Teprve pod mikroskopem můžeme vidět, že kost tvoří dva základní typy aktivních živých kostních buněk, kterým říkáme osteocyty a osteoblasty. Zjednodušeně můžeme říci, že osteoblasty jsou budující kostní buňky, které dospívají a proměňují se na osteocyty. Ty vyživují kost během celého života a jejich životnost je několik desítek let. Třetí typ kostních buněk v matrixu jsou tzv. osteoklasty, to jsou demoliční buňky, které vyplavují minerály a odbourávají kost tak, aby ji mohly osteoblasty zase přestavovat. V této chvíli bychom mohli rozvinout skutečně odborné a zajímavé téma, které má co do činění s příčinami kostních chorob a mechanismy jejich vzniku. Dnes zná každá osoba diagnózy s lidovými názvy jako jsou revma, řídnutí kostí, rozpadávání kostí, chudokrevnost až po odborné termíny jako jsou osteoporoza, polyartritis, artróza a mnoho dalších. Do kategorie patologické tvorby kostních buněk patří i leukémie. Všechny tyto choroby mají přímou souvislost s tvorbou a zdravím kostních buněk.

Můžeme říci, že osteoblasty jsou dominantní buňky mládí a tělesné zdatnosti, zatímco osteoklasty dominují našemu stáří. Architektura kostí není jednou provždy dána, s věkem se mění. Podobně i církev a jednotlivé sbory nejsou jednou provždy daná obecenství věřících. Do sborů lidé přicházejí a odcházejí. I v církvi máme buňky mládí, které do těla církve vrůstají. Jako budující kostní buňky jsou zpočátku nepatrné, ale jak rostou a sílí, stávají se pevnou oporou církve a jsou její výživou. Bez tohoto zrání by sbor chřadl a nemohl růst. Každý sbor má také demoliční četu, která dohlíží na to, aby církevní tělo rostlo, vyvíjelo se a aby se hojily rány. Buňky stáří jsou neustále ve střehu, aby nějaký orgán církve neodumíral a nechřadl. Kdybychom ve sboru nepřiložili ruku k dílu, mohli bychom odříkávat modlitby bez ustání a na výsledek bychom mohli čekat marně. Boží slovo říká, podle skutků je poznáte, hovoří o dobrém stromu a dobrém ovoci - to všechno jsou přirovnání, která jsou srozumitelná nám všem. Již dříve jsme si řekli, že dospělý člověk má v těle asi 206 kostí, zatímco novorozeně přichází na svět s 350 kostičkami. Většina z nich je tak pružná a měkká, že její viditelné náznaky jen málo připomínají opravdovou kost. Kdyby tomu tak nebylo, samotný porod by byl nemožný. Co největší flexibilita a komprese dětského tělíčka je během porodu prostě nezbytná. Jak dětské tělíčko překotně roste, každoročně se proměňuje 100% kostní hmoty. Jak tělíčko roste, jednotlivé kůstky postupně srůstají do jednotlivých anatomických celků. Veškeré změny, které souvisí s růstem, jsou zakódovány v DNA kostních buněk. V dospělosti se ročně nahrazuje asi 18% kostní hmoty a s přibývajícím věkem je výměna stále pomalejší. Postupně dochází k fyziologickým změnám pohybového ústrojí. To vysvětluje, proč se mění tvar našeho těla, zmenšujeme se, hrudní koš klesá a páteř ztrácí svoji vzpřímenost.

Nejvážnější deformace nahrazují nejrůznější protézy, kloubní náhražky, berle, vozíky a nemohoucnost. Teprve když ztrácíme svobodu pohybu, uvědomujeme si, jak dokonalé je celé pohybové ústrojí a kosterní uspořádání. Kdybychom chtěli dokonalou synchronizaci tělesného a duchovního růstu a kvalit lidského života vyjádřit co nejstručněji, asi bychom přišli k výrazu "harmonie a poslušnost". A teď se pokusím o duchovní aplikaci. Dokonalá synchronizace růstu těla závisí na správném poměru a zdraví jednotlivých kostních buněk, které je dáno genetickými zákony. Genetické zákony v duchovním smyslu stavby těla jsou dány stejně jako zákony Božího desatera. Jsou prostě neměnné, pokud nenastanou zvláštní okolnosti a nedojde k určité mutaci nebo k zapojení principů genetické manipulace. Boží zákony jsou pro vývoj a zdravý růst Božího dítěte stejně důležité jako genetické zákony osifikace a tělesného růstu novorozence. Každý princip Božího zákona se v životě člověka rozvíjí, roste a stává se dokonalou oporou nejen našeho osobního vztahu k Bohu, ale i vztahů v církvi. Přirozený člověk se může znovuzrodit jako Boží dítě, stává se členem Boží rodiny a harmonický rozvoj vztahů člověka a Boha je stejně důležitý, jako růst zdravého těla ve formě nezdeformované kostry Božích zákonů. Přirozený člověk nerad přijímá příkazy a omezení, ale sám není schopen bez omezení žít. Boží zákon nám dává dostatek prostoru pro svobodné volby. Kdyby nás chtěl Bůh jen omezovat, mohl vyjmenovat stovky zákonů, přikázání a regulací, které by nás tolik omezily, že by nám nezůstal žádný prostor k vlastní individualitě. Přesně tak vyučovali farizeové, přesně tak žijí zákoníci. Nakonec člověk sám sobě připravil mnohem více omezení prostřednictvím zákonů, legislativy a restriktivních opatření. Jen pro ilustraci, naše současné zákonodárství by muselo změnit asi tisíc zákonů, abychom se mohli včlenit do Evropské unie. Na rozdíl od požadavků Evropské unie včlenit se do Boží unie je velmi jednoduché. Bůh to vyjádřil jedním slovem: MILUJ a jednou větou odpovídá, koho máme milovat: svého Boha a svého bližního, jako sebe sama.

Bůh dal člověku v ráji jediné přikázání. Z každého stromu zahrady smíš jíst, jen ze stromu poznání dobrého a zlého nejez. Kdyby Bůh vyjmenoval všechny stromy, z nich člověk musí jíst, aby byl živ a zdráv, byl by seznam příkazů mnohem delší a navíc, člověk by se stal jen vykonavatelem Božích direktiv a nikdy bychom nebyli schopni lásku vyjádřit.

Direktivní poslušnost vyvolává v přirozeném člověku nechuť podřizovat se čemukoliv a komukoliv. Protože však Bůh člověka miluje, nenechá nás tápat v temnotách. Na první pohled se může zdát, že Boží zákony obsahují jen samá negativní přikázání, ale že tomu tak vůbec není, o tom si povíme příště.