5. Kostra - hrudník

V minulém pořadu jsme věnovali pozornost dolní části našeho těla, dnes a v příštím pořadu se budeme věnovat spíše horní polovině našeho těla, tedy tomu, čemu říkáme hrudník. Všichni si jej dovedeme docela dobře představit. V minulém pořadu jsme si řekli, že dokonalá anatomická stavba dolních končetin chrání vnitřní orgány před otřesy a pomáhá udržovat rovnováhu celého těla. Podobně hrudní koš chrání před nárazem a poškozením životně důležité orgány jako je srdce, plíce, průdušky, velké cévy, jícen a další. Hrudník vzniká spojením dvanácti žeber s dvanácti hrudními obratli a hrudní kostí. Páteř je nosnou osou celého těla a funguje jako pružina, která tlumí a vyrovnává nárazy, které jsou během jakéhokoliv pohybu zcela běžné. Pro ilustraci uvedu, že páteř vypadá jako točité schodiště, jehož jednotlivé segmenty jsou pevně spojeny, ale díky svému počtu zůstávají ohebné a dovolují pohyb celého trupu. Páteř se skládá ze 7 krčních, 12 hrudních a 5 bederních obratlů, z kosti křížové a kostrče, která je prý zbytkem ocasních obratlů. Každý obratel je oddělen ploténkou a celá páteř je podpírána a držena na svém místě svalstvem a vazy. Středem páteře probíhá mícha, která řídí nervovou soustavu celého těla.

Když jsem se zamýšlela nad duchovní aplikací hrudního koše, napadlo mě hned několik možností. Nejdříve něco kolem čísla dvanáct. To je v Bibli zmíněno asi 170 krát. To nejznámější je, že Pán Ježíš měl 12 učedníků, které jmenovitě známe jako 12 apoštolů. Dále se dočteme, že Jákob měl 12 synů, známe 12 izraelských kmenů. Další dvanáctky se týkají vodních pramenů, posvátných sloupů, stříbrných chrámových nádob, obětních zvířat, ale také 12 dílů, let, měsíců, hodin atd. Biblické učení dvanácti apoštolů se stalo základem Boží církve. Bůh dal Mojžíšovi pro jeho lid zákon, který se týká vztahů člověka k Bohu a k bližním. I to se zdálo náboženským vůdcům málo. Zákoníci dodržovali nejen desatero, ale měli stovky dalších nařízení, která pečlivě dodržovali. Chtěli být ještě zbožnější, než určoval zákon. Právě oni byli znepokojeni jednoduchostí učení Pána Ježíše. Zatímco laické zástupy žasly, farizejští zákoníci se smluvili a svými otázkami pokoušeli Ježíše. Cituji:

"Mistře, které přikázání je v zákoně největší?" On mu řekl: ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ,Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22 33-40)

Všechna přikázání, ať jde o desatero nebo dvě nejdůležitější přikázání, abychom milovali svého Hospodina a bližního svého, spojuje dohromady jako hrudní kost nové přikázání. Cituji:

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13:34-35)

Bez vzájemné lásky bychom byli jako hrudní koš bez hrudní kosti. Bez ní by hrudní koš ztratil svoji ochrannou funkci i svůj tvar. Analogie stavby hrudního koše a církve je pak očividná. Vnitřní stavba církve se sice řídí podle desatera, avšak bez lásky je její stavba zdeformovaná a nefunkční. Třináctá kapitola prvního listu Korintským nám význam tohoto jediného přikázání, spojujícího všechny ostatní, názorně vysvětluje. Cituji:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska nikdy nezanikne. Proroctví, to pomine; jazyky, ty ustanou; poznání, to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. (1. list Korintským 13 1-10)

Vnitřní stavba fyzického i duchovního chrámu, tato kostra, není symbolem otroctví a smrti, ale je ochráncem života, která nás v žádném případě neomezuje, ale právě naopak nám dovoluje žít tím nejefektivnějším a nejkvalitnějším způsobem života. Mnozí lidé odmítají Boží desatero jako něco, co člověka omezuje, a tvrdí, že v desateru jsou obsažena samá negativní přikázání. Ona negativní přikázání desatera se stala základem pozitivního vývoje zákonů západní civilizace. Nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš, nepožádáš, nepodáš křivé svědectví atd. ve skutečnosti nejsou negativní přikázání, ale pozitivní možnosti. Negativní přikázání nezabiješ byla zákonem zaručená ochrana lidského života; nesesmilníš dává člověku pozitivní možnost budování důvěry mezi mužem a ženou a svobodné volby, jak a kdy bude milovat svoji manželku. Negativní přikázání nepokradeš zaručuje ochranu soukromého majetku a zcela nás osvobozuje od složité interpretace osobních představ. Jednoslovné nepokradeš je mnohem jednodušší, než jmenovitý seznam všeho, co si kde můžeme podle libosti přivlastnit. Nebudeš dychtit po majetku je svobodnější přikázání než určovat množství majetku, které člověk může mít. Éru kulaků, znárodňování a přerozdělování snad máme ještě v živé paměti. Pokud nezvládneme závist, ono pokušení dychtit po majetku jiných, ucítíme prudkou bolest poraněných žeber, stále nám bude hrozit nebezpečí, že budeme tuto kostru zbožného života deformovat mocí totalitních autorit. Ráda bych věřila tomu, že ani vy, milí posluchači, nezapomenete na svěrací kazajku totalitní zlovůle nedávné minulosti. Boží přikázání omezují pouze bezpáteřní jedince, všem ostatním přináší pocit jistoty a svobody. Desatero nám pomáhá rozeznat, co je dobro a co zlo. To, že se nechceme podívat pravdě do očí a raději obcházíme zákony světské i Boží a naše páteř je čím dál tím víc pokřivená, není problém desatera, ale naší chybné svobodné volby. Šmajdáme a přešlapujeme z místa na místo, kulháme a neumíme stát zpříma, zůstáváme ve svěrací kazajce hříchu, protože si neumíme představit, jak volně se dýchá bez ní. Naše nalomené, zdeformované a opotřebované kosti nás budou dál omezovat a bolet. Ve chvíli, kdy přestupujeme hranici bezpečí a míry, ucítíme prudkou bolest. A díky za ni, protože bez bolesti bychom zničili i sami sebe.