6. Kostra - hlava, lebka, tvář

Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů o stavu civilizovanosti společnosti jsou kosterní nálezy. Podle nich poznáme, zda byl pohřbený člověk urozený nebo prostého původu. Šatstvo, kůže, vlasy, orgány - vše se v hrobě obrátí v prach, ale kostra zůstává. Shakespeare kdysi řekl, že "dobro člověka je často pohřbeno v jeho kostech". Skutečně nacházíme mnoho důkazů o tom, že lidé přežili zlomeniny končetin i bojová zranění lebeční krajiny. Z toho vyplývá, že společenství lidí o těžce zraněného jedince nebo nemocného dlouhodobě pečovalo, místo něj pracovalo, lovilo a připravovalo potravu nutnou k přežití. To, že vidíme zahojené kosti, svědčí o tom, že zraněný člověk přežil zranění nebo náročný operativní zákrok. Z kosterních ostatků můžeme získat celou řadu zajímavých antropologických informací.

Před několika lety jsem byla ve studovně egyptského muzea ohromena dokumentací dentální práce starých Egypťanů. Někde mám uloženy zápisky fascinujících poznatků. Tisíce mumií bylo rentgenováno, snímky poměřovány a srovnávány. Podle kosterních nálezů můžeme určit, zda pánev patřila ženě nebo muži, můžeme vidět, kde bývají zachyceny šlachy, svaly a pozorným pozorováním můžeme určit i povolání člověka. Jiná je kostra člověka, který prosedí většinu života v sedle koně, úředníka nebo nosiče těžkých břemen. Soudní lékař může určit stáří ostatků. Například v patnácti letech jsou chodidla plně zformována, v pětadvaceti letech je klíční kost pevně srostlá s hrudní kostí. Rozličnost kosterních nálezů sbírky stejných kostí je úžasná. Poblíž Kutné Hory je kaple, kde jsou uloženy kosterní ostatky tisíců lidí, kteří přišli o život během třicetileté války nebo v morové epidemii, která kdysi sužovala naši zemi. Návštěvníci mohou vidět tisíce kostí stejného jména a přesto je každá jinak tvarovaná. Kdybyste chtěli poskládat kostru dohromady náhodně, byla by to zcela zbytečná námaha. Více než 200 prvků nedá nikdo dohromady bez pečlivého pozorování a anatomické znalosti.

V minulém pořadu jsme studovali hrudník. Dnes naši pozornost zaměříme na další ochrannou tělesnou schránku a tou je lebka. Ta, jako skořápka ořechu, chrání mozek - řídící centrum lidského těla. Lebka je tvořena z osmi okrouhlých kostí, které jsou spojeny tzv. švy pilovitého tvaru. Dalších 14 připojených kostí tvoří obličejovou část. Většina kostí je spojena pevnými klouby, které se jen málo pohybují. Několik kostí vytváří dvě kulovité prohlubně, které ukrývají a ochraňují oči. Právě ty upoutají naši pozornost nejvíce. Očima navazujeme kontakt s druhou osobou a vnímáme celou řadu informací. Hlava a především obličej je jediná část, kterou, na rozdíl od těla, necháváme většinou zcela odhalenou.

TVÁŘ je nejaktivnější orgán sociální komunikace. Výraz tváře již rozeznává dítě staré jen 36 hodin a brzy začíná napodobovat základní emoce jako je smutek a překvapení. Proměnlivá hra obličejových svalů od prvního dětského pláče nebo úsměvu se během života rozvíjí až po vyjádření životní kroniky našeho bytí. Jedinečné výrazy tváře vyprávějí životní příběhy každého z nás. Prozrazují naši náladu, jsou nástrojem komunikace a citového sdělování. Mezi primární znaky lidských emocí a mimiky patří: radost, smutek, překvapení, zklamání, odpor, ošklivost, hněv a strach. Koutky úst prozrazují naše okamžité citové rozpoložení. Jejich poloha vyjadřuje smutek nebo radost. Psychologové rozlišují sedm univerzálních výrazů obličeje. Ten první se nazývá neutrální výraz. Odborníci na mimiku rozlišují nejméně čtyřiadvacet základních anatomických výrazů obličeje. Více než 50 obličejových svalů vyjadřuje naše nejvnitřnější pocity. Výraz ve tváři nás buď povzbudí nebo odradí. Nejvíce prozrazují naše oči a ústa. Úsměv otevírá lidská srdce, zatímco kamenná tvář a výraz zloby vyvolá negativní reakce. Obličej je základní prostředek nonverbální komunikace i stimulace. Zpětné působení výrazu tváře ovlivňuje pocity druhých lidí. Laskaví lidé vyvolávají laskavé odpovědi, nerudní vyvolávají zlobu.

O Matce Tereze se říká, že na otázku, jak můžeme vytvářet lepší svět, odpověděla: "Usmívejte se jeden na druhého, nezáleží na tom, na koho se usmíváte. Váš úsměv vám pomůže, abyste rostli v lásce pro druhé". Jeden z přítomných mužů považoval její odpověď za zjednodušené řešení a ironicky poznamenal: "Vy nejste vdaná!", ale Matka Tereza okamžitě reagovala slovy, "Ale jsem, a věřte, často je to těžké usmívat se do Kristovy tváře". Všichni víme, že není snadné usmívat se za všech okolností na své životní partnery, na vlastní děti, spolupracovníky, nevraživé sousedy a už vůbec ne na neznámé tváře šedivé anonymity každodenního shonu kolem nás. Jak rychle si zvykneme nevidět, nevnímat výraz lidských tváří kolem nás a raději si hledíme svého. Naše oči se vyhýbají jakémukoliv kontaktu. Vidíme-li záblesk cynického úsměvu, sarkasmu, krutého a vychytralého smíchu nebo úsměvu, nechceme vidět, nechceme slyšet, raději zůstáváme nezúčastnění, opatrní pozorovatelé. Tvář je nejen spolehlivé zrcadlo duše, ale také odhaluje reakci na přítomnost jiných osob a nejrůznějších situací. Výraz obličeje vyjadřuje osobní postoj k okolnímu světu. Bez mimického vyjadřování by nemohla existovat mezilidská komunikace. Stačí se zadívat do tváře slavných osobností v muzeu voskových figurín; některé vypadají skoro živě, ale z výrazu jejich tváře poznáme, že jim chybí život. Tvář bez proměnlivosti výrazů zůstává neživá. Podoba člověka zachycující jen jeden výraz tváře je nejen neskutečná, ale i nevýstižná. Stejně tak, když se díváme do tváře mrtvého člověka, a může vypadat jako živý, nebo jako spící, jeho tvář s námi nekomunikuje a zůstává nedostižně vzdálená.

Výraz tváře provázejí nejrůznější přídavná jména jako: smutný, slzící, bledý, zahanbený, zahalený, skloněný atd. Každé z těchto přídavných jmen najdeme v Božím slově a to bohatě rozvíjí každé z nich. Z Božího slova víme, že rána do tváře znamenala porážku, plivnutí do tváře vyjadřovalo opovržení, padnutí na tvář vyjadřovalo strach. Lidé, kteří mají strach, žijí v napětí a jsou plni stresu, neusmívají se. A proto závěrem chci říci, že úsměv patří do našeho života jako paprsky sluníčka. Nedovolte, aby součástí našeho bytí zůstávala jen přetvářka a skrývání citů. Připomeňme si osvědčený recept na krásu slovy Přísloví 15:13:

Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.