Lékařská etika, víra uzdravuje

V krátkosti si zopakujme, o čem byly naše předchozí pořady. Průběžně jsme si vysvětlili, jak pravidla Božího slova vrůstají do emocionální podstaty lidské duše a srdce, skrze něž můžeme vyjadřovat lásku jedněch k druhým. Bez nadsázky můžeme říci, že základy a zákony křesťanského učení jsou nosné pilíře mezilidských vztahů. Opět jsem si uvědomila, jak důležitý je náš světonázor obzvláště tam, kde se jedná o péči a společenskou výchovu člověka. V rovině lidské existence hovoříme většinou o tělesném a duševním bytí a přitom často zapomínáme na kvalitu duchovního života. Snad nejvíce se zrcadlí duchovní hodnoty v oblasti lékařské péče. Jsem přesvědčena, že víra a důvěra se nejzřetelněji projevují na úspěšnosti uzdravení pacienta. Osobní vztah lékaře k Bohu a k hodnotě lidského života určuje i vztah lékaře k bolesti a utrpení. Přes všechny úspěchy lékařské péče za posledních padesát let, jak z vlastní zkušenosti víme, nemocných neubývá. Dnes a denně vidíme nemohoucnost, utrpení, bolest, zklamání a nemoci, které mohou v okamžiku zmařit všechny osobní plány. Na první pohled jde o neradostné skutečnosti, ale právě nemoc a utrpení je jediná možná cesta, jak přivést člověka k poznání, že život není pouze tělo a uspokojování tělesných potřeb, ale že Bůh jedná s lidskou duší prostřednictvím těla. A právě lidskou duši zanedbáváme nejvíce, ať jsme zdraví nebo nemocní. Měli bychom si uvědomit, že každý člověk, i skalní materialista, který nezná svého Stvořitele, potřebuje v těžkých chvílích nejen léky utišující bolest, ale i lidskou spoluúčast, obyčejné pohlazení, pofoukání bolístky a pochování v náručí. Vzpomínáte si na duchovní ilustraci hrudního koše? Řekli jsme si, že všechna přikázání, ať jde o desatero nebo o ona dvě nejdůležitější přikázání, abychom milovali na prvním místě svého Hospodina a bližního jako sebe sama, spojuje dohromady nové přikázání, které tolik chybí dnešní době. Cituji:

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13:34-35)

Nové přikázání, abyste se navzájem milovali, je v dnešní době téměř neznámý pojem. Avšak život bez vzájemné lásky je jako hrudní koš bez hrudní kosti. Křesťanská etika, soucit a láska k trpícím by měla být hrudní kostí, která spojuje lékařskou péči s péčí o bližního do jednoho celku. Jen taková péče může pacienty chránit před zbytečnou bolestí a utrpením. Bez lásky k člověku ztrácí lékařská profese ochrannou funkci i smysl a stává se jen řemeslem. Tento nedostatek pociťují mnozí lidé ve chvílích nemoci, nemohoucnosti a opuštěnosti. Pomalu začínám nabývat přesvědčení, že máme tolik nemocí a utrpení snad právě proto, abychom si připomínali křehkost a pomíjivost života a snadnou zranitelnost těla a duše. Proč musíme vidět těžce nemocné pacienty nebo staré lidi, jimž dohořívá svíčka života, jak se krčí někde v nemocničním koutku a zabírají místo, na něž čeká další nešťastník, aby i on měl místo, kde by dožil? Dnes umírají lidé bez kouska soukromí, bez účasti bližních, ve společnosti dalších pacientů, kteří v agonii vlastního utrpení vidí, co je čeká. Jak se pacient cítí? To většinou nikoho nezajímá; lékařskou diagnózou a společností odepsaný člověk pouze překáží. Mezilidské vztahy, od narození až po exitus, jsou přímým obrazem vztahu jedince i společnosti k Bohu a bližnímu. Tuto skutečnost bychom si měli uvědomit, protože bez Boha a duchovní kvality Božího dítěte odsuzujeme sami sebe do říše domácích zvířat. V materialistickém světě má člověk pouze užitnou hodnotu pracovní síly. Jen málokdo si uvědomuje, že člověk, na rozdíl od zvířat, má duši, která podvědomě touží po obecenství s Bohem a bližními. Jsem přesvědčena - a nejsem sama -, že pacientova víra v Boha je často mocnější než lék samotný, o čemž nakonec svědčí i následující úryvek z článku s názvem: "Lékaři věří v moc modlitby". Cituji: "Podle nedávného průzkumu 269 lékařů 99% z nich vyjádřilo přesvědčení, že náboženská víra může pacienta uzdravit. Průzkum odhalil, že samotní lékaři věří v moc víry dokonce asi o 20% více než laická veřejnost. Na otázku, proč právě lékaři jsou přesvědčeni o moci víry, odpověděl Dr. H. Benson: "Protože jsme to my, kdo moc víry a modlitby vidí". Ve své knize: "Timeless healing" nabízí přesvědčivé vědecké důkazy, jak víra pomohla vyléčit zdravotní potíže. Říká: "Pozorovali jsme, jak mocná je víra v případech angíny pectoris, astmatu, žaludečních vředů, srdečních problémů a všech druhů bolesti. Tuto skutečnost vidíme stále a nemůžeme ji popírat".

Celých 75% dotázaných lékařů, bohužel necituji z našich statistik, je pevně přesvědčeno, že modlitby druhých mohou pomoci pacientům k uzdravení; 38% lékařů věří, že pacientům mohou pomoci léčitelé. Víte, v čem spočívá úspěšnost léčitelů? Většinou v tom, že věnují osobní pozornost a čas svým pacientům a tím budují jejich vlastní naději a víru v uzdravení. Dr. Benson dále říká: "Přijetí těchto postupů v moderní medicíně je opravdový objev. Máme statistickou evidenci, že lidé, kteří používají svépomocné techniky relaxace, zdravé výživy, tělesného cvičení a víry, mohou omezit lékařské návštěvy o celých 30-60%." Pro dnešní svět je to zajímavý objev, ale křesťany by taková skutečnost neměla překvapit. Vždyť člověk, který je plný modliteb, je jako plíce naplněné vzduchem. V Bibli můžeme číst:

Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jakub 5:13-16)

Dr. Myer dospěl k závěrům, že společenská opora, pocit sounáležitosti a citových vazeb, intimní vztahy a vzájemné sdílení podporují nejen zdraví, ale i pocit spokojenosti, vyrovnanosti a štěstí člověka. Pěstování individuality a následná samota jsou destruktivní moc, která člověka vnitřně ničí. Člověk potřebuje ke spokojenosti pomoc vzájemného působení rodiny a blízkých přátel. Písmo nás vybízí:

Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Galatským 6:2)