Hormonální systém - řídící centrum

Většina z nás se více zajímá o vlastní zdraví a jak se cítíme, než o to, jak vlastně lidské tělo funguje. Tuto starost s důvěrou předáváme do rukou nejrůznějších odborníků, v jejichž náplni práce je zdraví pacientů. Nejrůznější státní normy a ekologická opatření mají chránit životní prostředí, v němž žijeme. I dnes budeme srovnávat některé tělesné funkce a duchovní zákonitosti, které vyplývají z Božího slova. I když se laikům může zdát, že znalosti a možnosti lékařů jsou fenomenální a diagnostika nemocí se neustále zdokonaluje, většina lékařů přiznává, že rozumí lidskému tělu sotva z 10-20%. A jak jsme na tom s diagnostikou lidské duše? Na tuto otázku si může odpovědět každý sám. Rozumí nám ostatní lidé? Rozumíme sami sobě? Rozumíme ostatním? Asi moc ne, protože najít lék na nemocnou duši člověka může jen ten, kdo zná lidské srdce nejlépe, a tím je sám Stvořitel.

Čím více poznáváme složitost jednotlivých funkcí těla, vidíme, že každá z nich je nepředstavitelně složitější a citlivější než nejsložitější stroj. Pro ilustraci si uvedeme několik příkladů. Například respirační centrum, které kontroluje dýchání, nebo srdeční centrum, regulující srdeční činnost, pracují zcela automaticky a nezávisle na našem vědomí a vůli. Jedno z nejnápadnějších a snad i nejdůležitějších řídících center je umístěno v dolní části mozku. Je to hypotalamus a hypofýza. Aby se nám oba termíny nepletly, říkejme hypofýze podvěsek mozkový. Podvěsek mozkový je velký asi jako nehet našeho malíčku. Produkuje deset hlavních hormonů, z nichž 4 kontrolují činnost endokrinních žláz. Podvěsek mozkový produkuje mimo jiné i růstový hormon a jeho optimální činnost je zcela nezbytná pro zdravý vývoj těla. Určuje vývoj pohlavních znaků, u žen stimuluje produkci estrogenů, u mužů testosteronu. Další důležitý orgán je štítná žláza, která produkuje hormony ovládající náš metabolismus. Příštítná tělíska regulují hladinu vápníku v krvi. Slinivka břišní produkuje řadu dalších enzymů a chemických látek, z nichž snad nejznámější je inzulin. Doposud bylo objeveno asi 200 hormonů a stále nové objevy rozšiřují odborné znalosti o funkcích lidského těla. Působení hormonů může být okamžité, dlouhodobé i celoživotní. Vzpomínáte si, co jsme řekli v minulém pořadu o působení rezonančních polí a vzniku civilizačních chorob? Abychom mohli poznat, co se v našem těle děje, je důležité vědět, jakým způsobem komunikuje řídící centrum s jednotlivými orgány. Víme, že měřitelné jednotky elektrochemických impulzů, které probíhají v lidském mozku, měříme na milivolty a milisekundy. Už to, že se jedná o tak nepatrné jednotky, dokazuje, jak citlivý je lidský organismus na působení rezonančních polí. Hormonální, chemické a elektrické vodiče z mozku do jednotlivých orgánů a funkcí našeho těla jsou stejně citlivé jako vodiče lidského svědomí, které se mohou vyvíjet negativním směrem v oblasti vztahů a vzájemného soužití lidí. Abychom lépe porozuměli harmonickému vývoji mezilidských vztahů, musíme brát v úvahu celou řadu neviditelných pochodů, které ovlivňují naše tělesné a duševní zdraví. Lidský organismus je neustále napadán nejen neviditelnými viry, bakteriemi, plísněmi, prvoky a houbami, ale i nejrůznějšími stresovými stavy lidské mysli a falešným učením. Již dříve jsme si řekli, že člověk je na duchovní úrovni vybaven svědomím, zatímco na tělesné rovině je každý z nás vybaven imunitním systémem. Tak jako může být náš hormonální systém rozkmitán působením neviditelných rezonancí, tak může být rozkmitána duchovní podstata duševního zdraví. Imunitní systém, podobně jako svědomí, může být poškozen mnoha způsoby. Pokud přestaneme rozlišovat dobro a zlo a každý si bude dělat, co chce, podle svého uvážení a rozhodnutí, povede i naše chování na scestí a může vést do konečné záhuby. Zpětná vazba mezi naším chováním, myšlením, rozhodováním a Božím vedením je vždy v těsné souvislosti. A že to není situace jednoduchá, potvrzují biblická slova. V sedmé kapitole Římanům můžeme číst. Cituji:

Víme, že zákon je svatý, já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. (Římanům 7:14-25)

Boží slovo nás vybízí, abychom nad Písmem rozjímali, meditovali, přemýšleli a svou víru aplikovali v každodenním životě. Znovu cituji z Božího slova:

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. (Žalmy 1:1-6)