Imunita - modlitba

Jednou z nejúžasnějších funkcí lidského těla je náš imunitní systém. V minulém pořadu jsme se seznámili s řadou automatických pochodů a funkcí, které probíhají v našem těle a o nichž můžeme říci, že na ně nemá lidská vůle ani volba žádný vliv. Doposud jsme hovořili o zpětných vazbách a složitosti systému tělesných a duchovních součinností. Zmínili jsme se o imunitním systému, o němž také můžeme říci, že patří k automatickým funkcím a pracuje nezávisle na naší vůli. Podívejme se nejdříve, jak imunitní systém funguje. Jeho prvotním úkolem je soustavně a aktivně udržovat vnitřní prostředí našeho těla v co nejstabilnějším stavu. Základní součástí imunitního systému jsou bílé krvinky. Některé vznikají v kostní dřeni, jiné dozrávají v brzlíku a jsou rozptýleny v celém těle. Takzvané T-lymfocyty jsou schopny rozeznat pomocí peptidů bakterie, viry a patogenní buňky. Odstraňují odumřelou tkáň, vyplavují mrtvé buňky, opotřebované nebo poraněné buňky jsou nahrazovány novými. Každý cizorodý materiál nebo choroboplodný zárodek, který vnikne do lidského těla, je ihned registrován a zachycen vnitřní "ochrankou", která okamžitě signalizuje na pravá místa stav ohrožení. Současně nastává na molekulární rovině boj chemických jednotek, které vetřelce a nepřítele zničí. Bez dokonale fungujícího imunitního systému bychom nepřežili jedinou infekci, horečku, nádor, alergickou reakci, ani tisíce dalších škodlivých situací, které mohou v našem těle kdykoliv nastat.

A právě imunitní systém v poslední době způsobuje mnoha lékařům i pacientům velké starosti. Ultimátní selhání imunitního systému dnes snad nejvýstižněji reprezentuje sotva dvacet let stará choroba zvaná AIDS. Prvotní příčinou nákazy a následného selhání imunitního systému je ve většině případů selhání svědomí. Sexuální revoluce není nic jiného než porušení Božího přikázání - nesesmilníš. Mezi mladými a úspěšnými profesionály se objevila další neznámá choroba, která dostala název chronický únavový syndrom. Zpočátku se objevily hypotézy, že jde o infekční onemocnění virového původu, ale dnes víme, že jde spíše o několik poruch současně. Rizikovou skupinou jsou především podnikatelé a intelektuální pracovníci, tedy lidé, kteří jsou vystaveni stresu a často nevěnují dostatečnou pozornost odpočinku a regeneraci organismu.

Bůh určil řád a náš pracovní rytmus. Lidé zkoušeli nejrůznější pracovní cykly. Během Velké francouzské revoluce byl zaveden desetidenní pracovní týden a tři dny volna. Řada lidí se psychicky zhroutila. Stejně se hroutí dnešní podnikatelé, kteří pracují šestnáct hodin denně, sedm dnů v týdnu a dvanáct měsíců v roce. Ne nadarmo nám Boží slovo říká: pomni, abys den sváteční světil. Bůh oddělil sedmý den pro odpočinek - šest dnů pracujeme a sedmý máme odpočívat. Pravidelný cyklus práce a odpočinku se nedá narušovat do nekonečna. Boží desatero má svoji životodárnou hodnotu i dnes. Lékaři pomalu přicházejí na souvislosti mezi duchovním a tělesným vyčerpáním. Dnes víme, že funkce lidského těla nemůžeme napravovat pomocí léků a chirurgického nože. Ke správné diagnostice nestačí sondy, elektrody, mikroskopy a nejrůznější laboratorní testy. Klasická medicína až dosud léčila spíše symptomy nemocí, ale ty se samotné příčiny onemocnění nedotýkají. Pokud neobjevíme příčinu, snahy lékařů nemohou přinést kýžený výsledek. Seznam psychosomatických a tzv. civilizačních chorob je téměř nekonečný a téměř všechny se týkají imunitního, endokrinního a nervového systému. Díky tomu se obor imunologie v posledních letech rozvíjí neuvěřitelným způsobem. Jen za poslední dva roky bylo v Americe vydáno přes 30 milionů dolarů, aby se mohly provádět celosvětové výzkumy příčin syndromu chronické únavy, stovky milionů se vydávají na hledání léku proti AIDS. Teprve nyní si uvědomujeme, jak zbytečně a nevhodně zasahujeme do přirozeného léčení tím, že si pohráváme právě s imunitním systémem, snažíme se ošálit přirozený obranný systém a tělu nedáme šanci, aby mobilizovalo vlastní imunitu a bojovalo za uzdravení. Dnes víme, že plošné očkování dětí, neuvážené používání antibiotických prostředků je často příčinou daleko vážnějších poruch a ohrožení života. A jaká je duchovní aplikace? Jak jsme si řekli, imunitní systém pracuje bez našeho vědomí a bez ustání. V duchovním životě máme modlitební systém, který také probíhá bez ustání.

V 5. kapitole 1.epištoly Tesalonickým můžeme číst: V modlitbách neustávejte. Každý z nás ví, že u Otce máme přímluvce, samotného Pána Ježíše Krista. A protože se nemodlíme jen sami za sebe, vidíme, jak jsme během celého života pod ochranou přímluvných modliteb našich bližních. V našem životě působí Duch svatý. Boží slovo nás odkazuje na zákon lidské přirozenosti, což je v duchovním slova smyslu obdoba imunitního systému, který nás udržuje v mezích, abychom jako společnost mohli žít a přežít. Zákon lidské přirozenosti neříká, co člověk dělá, ale co by měl dělat. Mravní zákon, to jsou naše duchovní bílé krvinky, které nás chrání před působením bezbožnosti, bezzákonnosti a bezpráví. Nikdo z nás není natolik autonomní bytost, aby si skutečně mohl dělat, co chce. Proto nás Boží slovo varuje, že ten, kdo překročí meze mravního zákona, otupí svůj imunitní systém a dříve nebo později se dostaví nejdříve duchovní a pak i tělesné únava, která se promění v krizovou situaci. Pak záleží na tom, jaký lék nemocnému podáme. Moderních léků pro nemocnou duši máme na trhu celou řadu. Jedny slibují rychlé uzdravení, okamžitou úlevu, zapomnění a některé se stávají dlouhodobými společníky. Některé léky polykáme ve formě pilulek, popíjíme, pokuřujeme, čicháme, nasloucháme nejrůznějším rytmům a oddáváme se meditačnímu snění, které nás odvádí ze skutečnosti do říše snů a fantazie. Každý z těchto přípravků nějakým způsobem obchází problém, klame a nevede ke skutečně účinné terapii. Nejlepším lékem nemocných duší jsou modlitby. Ty nezkresleně monitorují stav naší duše, srdce a mysli. Modlitby nás chrání před vyčerpáním, vracejí nám vnitřní klid, jsou nám povzbuzením a bojují s beznadějí. Modlitba vrací do života harmonii, pohodu, přináší smysl našemu bytí, povzbuzuje ostatní a je zdrojem vnitřní síly v beznadějných situacích.