Půst - hladovění

I když jsme uprostřed prázdnin, uvedeme dnešní pořad vzpomínkou na vánoční téma s názvem "Fenomén panenky Barbie". Ozvala se nám celá řada posluchačů, kteří byli jeho obsahem osloveni, a tak všem oznamujeme, že se nám konečně podařilo zařadit text do červencového čísla časopisu Zápas o duši. Pokud si vzpomínáte, o Barbínce jsme si řekli, že způsobila největší revoluci ženského myšlení tohoto století; dokonce větší, než když si ženy vybojovaly volební právo a právo na vzdělání. Vzorem se stala dokonale formovaná, dokonale upravená a dokonale krásná a věčně mladá Barbie. Místo toho, aby malé holčičky prožívaly radost, která je vlastní bezstarostnosti dětství, prožívají agonii pozorování svého vzhledu. Tento idol dívčího světa má k průměrným ženským proporcím těla hodně daleko. Dokonalá krása nepřichází sama od sebe. Dokonalý vzhled vyžaduje hodně času, péče, pevnou vůli, cvičení a přísnou dietu. Nejrůznější odtučňovací kůry patřily k životu slavných a krásných žen, hereček a modelek, u nichž touhu a potřebu mít postavu přesně vymodelovanou ještě chápeme, ale snahu dívek, u nichž se sotva probouzí puberta a už drží extrémní diety, můžeme pokládat za nenormální stav. Ještě před nějakými dvaceti lety byly diagnózy jako anorexie a bulimie - tedy zažívací poruchy obzvláště mladých žen (nikoliv mužů) - téměř neznámé pojmy. Přehnaná touha po dokonalé postavě je počátkem vleklých chorob a mentálních poruch. Dnes se setkáváme s ženami vyhublými na kost stále častěji. Každá druhá žena drží dietu a vážnými poruchami přejídání trpí každá dvacátá. Jen málokterá žena je spokojena nebo smířena s tím, jaké má tělesné proporce. Časopisy pro ženy a dívky jsou plné dokonalých těl a tváří. Reklamy na kosmetiku a nejrůznější pilulky, koktejly, vitamíny slibují zaručený úspěch. Hladovění a dieta má ještě mnoho dalších synonym. Patří mezi ně i půst. Je zajímavé, že to, co bývalo součástí křesťanského života, se z života církve zcela vytratilo. Edward Farrell napsal:

Téměř všude a vždy byl půst důležitou intimní součástí náboženské sounáležitosti. To, že se půst z dnešních dnů vytratil, vypovídá jen o tom, že ve chvíli, kdy se z života vytratí Bůh, končí i půst.

Askeze a půst býval od pradávna součástí nejrůznějších náboženských systémů, z nichž kromě křesťanství můžeme jmenovat buddhismus, hinduismus a islám. Ozdravný půst byl znám před více než dvěma tisíci lety, když Plútarchos - ještě před Kristem - radil, že místo léků je lépe se den postit. Dnes je půst a nejrůznější omezení součástí téměř všech náboženství New Age, sekt a bizarních praktik jednotlivců i společenství. Ti doporučují, aby se člověk zdržoval částečně nebo úplně masa, mléka, vajíček a jiných určitých jídel, nápojů. Půst a vegetariánství se stal módním hitem bez ohledu na náboženské učení. Snad právě proto nás Bible vyzývá, abychom se varovali těch, kdo zakazují lidem jíst pokrmy, které nám Bůh dal za potravu. Vztah k jídlu určuje nejen naše zdraví, ale i naše tělesné chování; hlad po duchovní potravě, určuje náš vztah k Bohu i vztah ke světu kolem nás. Ale vraťme se k ženám. Tam, kde nestačí hladovění, diety a chemické prostředky, které omezují chuť k jídlu, nastupují nejrůznější operativní zásahy od kosmetických procedur až po sešívání žaludku a zkracování trávicího ústrojí. Místo spokojenosti poznávají ženy strádání, duševní utrpení a duchovní prázdnotu.

Co znamená půst v křesťanském slova smyslu? Platí i dnes? Půst byl důležitou součástí Starého zákona, ale biblických odkazů nenajdeme příliš mnoho. Není bez zajímavosti, že půst se v Bibli vyskytuje jen 19x, zatímco chléb téměř 400x. V modlitbě Páně je zmíněn specificky denní chléb - a tělo Kristovo je symbolicky také chléb, který se za nás vydává. Obojí je základní potravou - tělesnou i duchovní. Dnes můžeme říci, že potrava pro tělo je pro mnohé důležitější než potrava pro duši. V Bibli se můžeme dočíst, že půst znamenal na jedné straně žíněná roucha, pokoru, prosby a podrobení se, a na druhé straně šlo o slavnostní prohlášení, radostné veselí a slavnosti utěšení. Bůh stvořil lidské tělo s určitými potřebami výživy - chléb mezi ně jmenovitě patří -, ale tělesné potřeby a tělesné žádosti jsou dvě různé záležitosti. Kručení žaludků i tlachání mlsných hub přehlušuje hlas Boží. Chuť k jídlu a množství, které konzumujeme, jsou často nezvládnutelné a mohou se stát smyslem našeho bytí. V každém z nás je zakořeněna nenasytnost. O nás jednotlivcích i o národech platí totéž, co o izraelském lidu, který sotva se vymanil z egyptského otroctví, už reptal a vzpomínal na hrnce masa a jídla do sytosti. I o nás platí, že sotva nasytíme hlad, už se ptáme, tak co bychom si ještě dali, a chceme něco ještě chutnějšího. Tělo má být služebníkem a ne pánem. Příliš mnoho jídla, spánku, zábavy, pití, mnoho naslouchání - a málo modliteb, může být kámen úrazu i v srdcích křesťanů. Největším nepřítelem hladu po Božím slově není obžerství a prostopášné hodování, ale neustálé uždibování na stolech světskosti. Malé radosti, které si dopřáváme a můžeme jim říkat i Boží požehnání, se mohou stát největší překážkou v našem vztahu k Bohu. V dnešním uspěchaném světě duchovní prázdnoty, plném stresu, umrtvujeme svůj duchovní hlad spíše v ledničce a když se to projeví na linii, hledáme zázračné dietní prostředky. Protože jsme duchovně podvyživení, jsou poruchy zažívání o to častější. Jídlo se stává náhražkou pro duchovní smutek a prázdnotu. Zamysleme se sami nad sebou. Tam, kde se z života vytratí modlitby, tam se objeví farmaka, drogy a pilulky pro štěstí. Není právě obezita a nejrůznější diety, hladovky, anorektické a bulimické poruchy důkazem hladu po Božím slově, po Boží moudrosti a vedení?