1. Proč stárneme a umíráme?

V minulém pořadu jsme se zamýšleli nad otázkou, jak kalibrovat mt-hodiny a stáří lidstva. Řekli jsme si, že pokud připustíme možnost změny kalibrace biologického měření času, pak nejsou zmínky o biblické dlouhověkosti některých patriarchů již tak bizarní. Připomeňme si, že před potopou žil Adam 930 let, Šét 912, Enóš 905, Noe 950 a Metúšelach 969. Po potopě se věk lidí snížil asi na šest set let. Po rozdělení kontinentů se věkovitost snížila znovu. Abraham se dožil 175, Izák 180 a Jákob 147 let. Poslední změna biologického měření času dospěla k hodnotám dnešních dnů. Biblicky je nám odměřeno sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. Vědci dokázali, že existují mt-hodiny, ale dodnes věříme, že neexistuje Hodinář. Přesto hledáme příčiny stárnutí a možnost, jak ovlivnit biologické změny. Možnost prodloužit lidský život alespoň k onomu biblickému věku, kdy lidé žili skoro do dvou set let, je podle vědců nadějná. Cituji: Už v roce 1986 vědci pozorovali, že při dělení buněk se zkracují speciální vlákna DNA zvaná telomery. Když se telomery zkrátí natolik, že buňka ztratí schopnost dalšího dělení, pak buňka umírá. Naše stárnutí neurčuje chronologický čas, ale schopnost buněčného dělení. Vědci již objevili enzym, který nazvali telomerasa, a gen, který ovlivňuje jeho tvoření. Pomocí této kombinace lze dosáhnout toho, aby se telomery nezkracovaly. Kdyby stáří určovala pouze délka telomerů, mohli bychom zřejmě žít do dvou set let. Radost z tohoto vědeckého objevu kalí poznání, že délka telomerů a možnost vícečetného buněčného dělení nejsou jedinými příčinami stárnutí. Tolik informace z Mladého světa číslo 33.

Dnes víme, že chronologické a biologické stárnutí neprobíhá u všech lidí stejně. Některé projevy stárnutí jsou očividné, jiné skryté. Všichni víme, že každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce vypadat staře a nikdo nechce být nemocný. Problematika stárnutí a důstojného umírání jsou žhavými tématy našich dnů.

Ve statistikách ze sčítání obyvatel můžeme pozorovat podstatné populační změny. Někteří odborníci hovoří o demografické krizi a v některých zemích dokonce o vymírání. V roce 1790 tvořili téměř polovinu obyvatel Ameriky mladiství do 16 let. Druhou polovinu obyvatel tvořili lidé v produktivním věku. Za dvě stě let, tedy v r. 1990, bylo mladistvých podstatně méně, polovina z poloviny, tedy necelá čtvrtina, zatímco za posledních sto let přibylo občanů starších než 65 let trojnásobně. Tak se jejich počet ze 4% zvýšil na 12% a vzájemný poměr mezi mladistvými, produktivním věkem a penzisty se ve vyspělých zemích rychle mění. Dvě třetiny lidí umírají ve věku nad 65 let a třetina těch, kdo se dožijí pětašedesáti, má naději, že se dožije osmdesátky. Díky lékařské péči jsou nejrychleji rostoucí skupinou populace lidé starší 85 let. Umíme si představit ekonomický a sociologický dopad na společnost, kdyby se opravářům mt-hodin podařilo genetickou manipulací prodloužit neproduktivní věk o dalších 10,20 nebo 30 let? Je skutečně tak důležité, jak dlouho žijeme? Jak vidí Boží slovo naše snahy o dlouhověkost? V následujících verších uvidíme, že takové úsilí je jen málo užitečné. Uvedu dva verše. Cituji:

Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť. (J 6,27)

Sokolským heslem bývalo: ve zdravém těle - zdravý duch. Je pravda, že cvičení vede k lepší náladě, redukuje působení stresu, ale život nám neprodlouží. Tuto skutečnost nám potvrzují slova Bible. Cituji:

Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. (1Tm 4,8)

Zbožnost se však z našeho života vytratila a protože je stárnutí nevyhnutelné, není divu, že se stáří většinou bojíme. Vědomě hledáme zdroj života, ale ten nenajdeme v laboratoři, ani ve vesmíru, ale víme, že existuje v nepřístupném světle samotného Stvořitele.

Všichni víme, že každý živočišný druh má svůj vlastní geneticky a chronologicky vymezený čas, který odměřuje dobu dospívání, rozmnožování, stárnutí i konečnou délku života. V okamžiku smrti je všechna informace DNA v buňkách dále k dispozici. Celá řada orgánů zůstává i po smrti "živá", tedy použitelná pro nejrůznější transplantace. Celé orgány přežívají dál, i když život z člověka vyprchal. Bez náhradního těla však rychle odumírají a stávají se neživou hmotou. Na základě těchto poznatků víme, že mezi živým a mrtvým organismem je nějaký zásadní rozdíl. Pokud nám bude chybět příčina života, nikdy nevyřešíme tajemství vesmírného i pozemského řádu. A objevovat řád, který je všude kolem nás, je nejkrásnější dobrodružství, jehož příčinou je velký třesk, nebo Bůh. Velký třesk o svém díle nevypráví, hnací silou evoluce je boj o přežití a smrt. Bůh nám o své slávě vypravuje nejen v Bibli, ale i prostřednictvím stvoření, které vidíme všude kolem nás. Byl to Bůh, kdo do člověka vdechl dech života, a dýchání je nedílnou součástí života. V okamžiku, kdy člověk vypustí duši, nehmotná podstata života se odděluje od těla a přestává oživovat tělo. Je to Bůh, kdo kalibruje mt-hodiny, kdo udržuje životní podmínky v přesné rovnováze a postupně nám odhaluje tajemství života, smysl stárnutí, umírání a věčný život pro ty, kdo nejsou ohlušeni a oslepeni výbuchem velkého třesku. Velký třesk rozsévá smrt, Boží slovo hovoří o daru věčného života. Cituji:

Smrt nám milostivě připomíná lidskou pomíjivost a Boží věčnost, lidskou pošetilost a Boží vševědoucnost. Jen Bůh může obsáhnout věčnost, nic stvořeného není věčné, vše spěje ke svému konci.