1. Genetika - řeč života

Když jsme byli letos v létě v Londýně, abychom se zúčastnili teologického studia společně s 350 kazateli z nejrůznějších konců světa, vedly naše první kroky jako obvykle do knihkupectví. Tam, kde jsou do pyramid vyrovnány bestsellery, byla tentokrát vystavena celá řada knih, v jejichž názvech se objevovalo slovo genetika, evoluce a Darwin ve všech gramatických podobách. To, co se dnes děje v laboratořích vědců, je revoluce na molekulární úrovni. Díky vyspělé informatice nezůstávají nejnovější poznatky skryty v laboratořích jako doména odborníků, ale jsou předávány srozumitelným způsobem všem zájemcům, tedy i laikům. Na internetu se objevují stále nové zajímavé informace o nejrůznějších konferencích a diskusních fórech. Podívejme se společně, co je nového na poli genetiky a evoluce.

Genetika je často nazývána řečí života. Každá řeč se skládá z konkrétního sledu písmen, jazykových konvencí slov, větné skladby a gramatických a pravopisných pravidel. Navíc, aby řeč měla nějaký smysl, musí vycházet z mentální oblasti inteligence, jinak by nemohla vyjadřovat nějaké sdělení a předávat informace. Podle definice profesora Gitta můžeme citovat, že genetický kód je uspořádání 20 aminokyselin, které se vyskytují ve všech organismech. U genetického kódu je abeceda prezentována 4 chemickými písmeny uspořádanými do tzv. tripletů. Triplet je slovo, které se skládá ze tří písmen.

Dnes víme, že genetické informace jsou skryty v nukleových kyselinách a jsou předávány dalším generacím buněk. V buňce jsou dva miliony proteinových molekul a každá molekula se skládá z milionů atomů. Takto uspořádaný systém přesahuje veškeré technické možnosti miniaturizace, které doposud známe. Pro srovnání si řekněme, že počítače pracují na základě dvojkové soustavy, zatímco genetické informace na základě čtyř znaků a dvaceti aminokyselin! Všechny živé organismy - ať se jedná o jednobuněčné nebo mnohobuněčné -, každá bakterie, červ, ryba, obojživelník, plaz, savec, opice nebo člověk, mají svůj specifický a nezaměnitelný genetický informační systém. Každý živočich patří do určitého kmene, třídy, řádu podle svého druhu a ještě nikdo neobjevil paleontologické ani genetické mezičlánky evoluce. Snad nikomu neunikne skutečnost, že za vším, co vytvořil člověk, je skryta inteligence a tvořivost. Ani v přírodě nebyl nikdy pozorován proces, kterým by vznikla informace ve hmotě sama od sebe. To, co můžeme pozorovat v přírodě, by nemělo nechat nikoho na pochybách, že genetický kód je důmyslně uspořádaný systém. Přesto i dnes věda připisuje vznik života dlouhým érám náhodného uspořádání hmoty, jež byla oživena náhodným působením funkcí chemie a fyziky. Snaha vysvětlit složitost genetického kódu na základě atomů, molekul a chemických či fyzických reakcí je stejně důmyslná, jako kdybychom chtěli tvrdit, že za vznikem všech knih je náhodné chemické uspořádání molekul tiskařské černi a molekul papíru. Je to stejně neuvěřitelné, jako kdybychom tvrdili, že pouze elektrický výboj je dostatečná příčina zpracování informací v našem počítači nebo dnešního vysílání. Známý evolucionista Fred Hoyle řekl: Představa, že by funkční program živé buňky mohl vzniknout jen náhodou v prehistorické polévce, je nesmyslem nejvyššího stupně. Jiný evolucionista, Dr. Denton, považuje náhodný vznik i té nejjednodušší buňky za nemožný a pokud by se to stalo, byla by taková událost zázrak. Věda na zázraky nevěří, a proto ignoruje tuto vědeckou a evolucionisty potvrzenou skutečnost. Mnoho lidí přijalo evoluci vírou jako vědecké vysvětlení vzniku života a přes všechny důkazy o existenci vesmírného Hodináře odmítá Boží zprávu v knize Genesis. O co pravděpodobnější je vysvětlení Božího písma, že Bůh stvořil bezpočet rozmanitých živočichů, mnoho druhů a pokolení, mezi nimiž existuje závislost, podobnost, ale nikoliv genetická příbuznost. V Bibli čteme, že Bůh stvořil rozličné druhy ryb, stromoví rozmanitého druhu, dobytek všeho druhu a současně Bůh přikazuje člověku - nesmíš křížit dvojí druh dobytka ani osívat pole dvojím druhem semene. Každá buňka obsahuje komplexní soubor jedinečných a originálních informací. Genetika ukazuje, že neexistuje ani jeden přechodný druh, ale obrovský počet různých druhů.

Dnes víme, že geny neurčují pouze naši podobu, barvu očí, vlasů, pleti, zda se narodíme jako muž či žena, ale i naše jedinečné vlastnosti. Unikátní genetická charakteristika nás spojuje s minulostí, s našimi předky, ano i s biblickou pramátí Evou, ženou stvořenou Bohem, nikoliv dcerou lidoopů. I tuto možnost totiž genetika zcela vyvrací. Je pozoruhodné, že šimpanz a člověk se liší pouze v jednom procentu genů, zatímco 99% je jich shodných - přesto toto jedno procento vylučuje jakoukoliv "příbuznost" člověka s jinými než lidskými předky. Pan docent Anton Markoš to vyjádřil následovně: Člověk se evidentně liší od svého nejbližšího příbuzného - šimpanze. Na úrovni jednotlivých genových sekvencí však rozdílů téměř není. Tedy: příčina rozdílu musí spočívat ve struktuře celé genomové knihy. Člověk má 46 chromozomů a šimpanz jich má 48. Šimpanz i tzv. opočlověk zůstanou opicí a nevěřícím Tomášům zbývá hledat dál gen, který dělá člověka člověkem.

Díky molekulární biologii a genetice používají vědci ve svých laboratořích zvíře geneticky mimořádně blízké člověku. Kdyby to byla nám evolučně příbuzná opice, evolucionisté by jistě triumfovali, ale jaký div, tento příbuzný není opicím ani lidem podobný. Největší naději vkládají vědci do vepříka domácího. A tak mě napadá, zda naši vnuci nebudou v hodinách přírodních věd používat místo slavných děl, jako je Podíl práce na polidštění opice, nové poznatky o podílu genetiky na polidštění prasat. Nejmenší školáčky můžeme naučit následující básničku ze slavné Farmy zvířat George Orwella:

Jednou přijde slavná chvíle, kdy bez lidí budem žít, rodnou hroudu vlasti drahé jen pro sebe budem mít. ... Přiložíme nohu k dílu, pro tu naši svobodu, volněji se bude dýchat zvířecímu národu. ... Já jsem zvíře, ty jsi zvíře, my jsme všichni zvířata, budoucnost jak zlato září, je veselá a bohatá.

Podobenství o společnosti, v níž "jsou si všichni rovni", ale většina rovných je ovládána hrstkou ještě "rovnějších", je velmi výstižné, ba geniální. Nepotopitelný Titanic evoluce narazil na ledovec molekulární biologie. Přesto každý, kdo v akademickém světě vysloví pochybnosti o evoluci a navrhne kreační model, je odrovnán. Tomu se v dnešní době říká tyranie vědy. James Lovelock ve své knize Gaia - živá planeta ironizuje, že biologové tři sta let vypracovávali seznamy živých tvorů, a nezbyl jim proto čas na důležité otázky, takže dodnes třeba nedovedou odpovědět na otázku Co je život?

O genetice jsme si řekli, že je to řeč života. A řeč života, kterou nacházíme v Božím slově, je nejen obrazná, ale i srozumitelná každé lidské duši a pravdivá ve svých obrazech. Nevěříte? Člověk, který znevažuje Boží slovo, sám sebe řadí do říše zvířat. Pro mnohé je pes, věrný přítel člověka, a dobře vykrmený vepřík důležitější než Boží principy. Evoluční učení hovoří o člověku jako o živočišném druhu a pokud sami sebe řadíme do světa zvířat, pak se podle toho také chováme. Budiž těm, kdo jsou intelektuálně ochotni být součástí říše zvířat, Boží slova poučením:

Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: 'Pes se vrátil k vlastnímu vývratku' a umytá svině se zase válí v bahništi. (2. Petrova 2,22)

Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. (Matouš 7,6)

George Orwell končí své dílo následujícími slovy: Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata na prasata a z prasat opět na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.

Ale vraťme se od Orwellovy bajky a tajů genetiky k tomu, co nám říká Boží slovo.

Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. (1K 1,19-21)

Použité informace pocházejí z časopisu Vesmír 12/96, s.685-686.