3. Genetika - Skrytost života

I dnes si budeme povídat o řeči života, o genetice, o možnostech genetického inženýrství, regenerativní medicíny a některých dalších funkcích lidského těla a duše. Desítky biotechnických společností, výzkumných pracovišť, laboratoře na univerzitách vyvíjejí nejnovější způsoby, jak nahradit nebo obnovit funkce buněk a orgánů, které ztratily svoji funkčnost. Spolupráce chemických inženýrů, vědy o materiálech, molekulárních biologů, genetiků, biochemiků a desítek dalších experimentálních pracovišť přináší obdivuhodné výsledky, ale jen málokdo si vzpomene na um a vědomosti samotného Stvořitele, který je nejen dárcem života, ale i udržovatelem celého vesmíru. Dál je udržována neoblomná víra, že život vznikl náhodou, bez plánu a záměru. Tato víra však pod tíhou důkazů současného poznání neobstojí. Nejvíce jsou zaskočeni ti, kdo se zabývají paleontologií, srovnávací anatomií, populační genetikou, molekulární biologií, biochemií a mnozí další. Teorie inteligentního tvůrce - Stvořitele, je pro současný svět stále nepřijatelná popelka, která je dosud vyloučena z veřejně vzdělávacích systémů a zůstává skryta před zraky veřejnosti. Vědci horečně pracují a experimentují na molekulární a genetické úrovni, ale hlubší poznání opakovaně potvrzuje, že život není výsledkem náhody, ale záměru. To je největší objev současné vědy.

Zaposlouchejme se do slov Bible, která nám odhaluje tajemství, které evolucionisté dodnes ignorují a popírají. Cituji:

Bůh však dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. (1K 15,38-39)

Jinými slovy, Bible říká, že společné předky a chybějící přechodné druhy evolučního vývoje hledají vědci marně. Co říká Boží slovo o člověku? Cituji:

Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. (Ž 139,13-15)

Snad nejúžasnější obraz toho jak je utkáno lidské tělo, můžeme ilustrovat na příkladu chlapce, který se narodil bez levé partie hrudního koše. Jeho srdce překrývala jen kůže. Lékařům se podařilo vymodelovat z umělého biorozpustného polymeru chybějící část torza. Na tento model byly umístěny buňky vypěstované z vlastních chrupavek, které v bioreaktoru pomocí růstového faktoru vyplnily za několik týdnů žádaný tvar. Semínka živých buněk rostla a vyplňovala trojrozměrnou polymerovou formu, která byla následně chlapci implantována. Polymerová forma se postupně rozpouštěla, buňky se napojily na krevní oběh a původně laboratorně vypěstovaná tkáň se spojila s přirozenou tkání těla k nerozeznání. Již před dvaceti lety byla implantována kůže, jeden z prvních orgánů, pěstovaných pomocí biotechnologie. Netušené možnosti organogeneze odhalují, jak málo toho doposud víme o lidském těle. Po letech laboratorních pokusů dnes lékaři stimulují růst nových srdečních cév, úspěšný je růst kolenní chrupavky nebo chybějícího ucha, pokusně se vyplňují zubní kazy vlastními buňkami a sklovinou, nadějné jsou pokusy s obnovou přerušených nervových vláken. Na současnou chemicko-chirurgickou medicínu se budeme za nějakou dobu dívat jako na neohrabané snahy drátování a záplatování našich poškozených a opotřebovaných těl. Jistě, v odborných kruzích se používají specifické a nám těžko srozumitelné termíny, ale chceme-li je popsat srozumitelně, pomáhají nám výrazy jako "je utkána síť nebo forma, která je tvořena, hnětena, formována a do ní následně vrůstají živé buňky". To je téměř identická řeč života, která k nám promlouvá z Božího slova. Jak výstižný je popis lidského zárodku, jenž máme v Bibli! Boží plán existoval dříve, než se tak stalo. Cituji:

Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet ... (Žalm 139,16 -17)

Koho viděly Boží oči v zárodku? Jsme opravdu součástí vývojové řady ryb, plazů, ptáků, savců, opic - máme společné předky se zvířaty? Opakuje se evoluce v embryonálním životě člověka? Současné poznatky molekulární biologie a genetiky proměnily eso rekapitulační teorie v černého Petra. Znovu vidíme, že vědci a učenci se v dějinách mýlili mnohokrát, ale Boží slovo zůstává neměnné. Mýlit se je lidské a pokud omyly slouží k poučení, jsou i součástí pokroku. Horší je to, když se z omylů nedovedeme nebo nechceme poučit. Neomylný je a zůstává pouze Bůh. Jeho divy nedokáže nikdo spočítat, tak jako nedovedeme spočítat zrnka písku ani počet hvězd na nebi. Obojí nám potvrzuje, že naše vědění je omezené, a i samotní vědci připouštějí, že jsou teprve na počátku vědění. Lidstvo má před sebou skvělou budoucnost nových objevů a poznání, ale Bůh nám všem denně připomíná naši závislost na Božích zákonech, na harmonickém vztahu k životnímu prostředí a bližnímu. Dává nám tisíce příležitostí, abychom přemýšleli nejen o vzniku života - stvoření, ale především o Stvořiteli vesmíru a všeho živého. Filozofické argumenty, aby křesťané nemíchali vědu a víru dohromady, dnes neobstojí. Opak je pravdou. Snad největších chyb se dopouští církev sama, když svým dětem namlouvá, že víra je spojena s Bohem a věda patří do světa, kde s Bohem nikdo nepočítá.

Argumentace, že křesťanství a především Pán Bůh nepotřebují pomoc vědeckých argumentů, je zcela scestná, protože věda a poznání nepoznaného je nedílnou součástí lidstva a mezilidských vztahů. Okleštěná výchova a vzdělávání nemůže přinést ovoce víry pro slávu našeho Stvořitele, ale způsobuje materialistickou nevíru - vizitku impotentní církve a duchovně podvyživených nedochůdčat. Církev by měla připravit maličké tak, aby se nestali obětí výsměchu bezbožného světa. Pokud vyloučíme Boha z vědy a laboratoří, pak vylučujeme Boha i ze svého života. Pak přestávají platit duchovní, morální a etické principy, bez nichž je poslušnost a oddanost Boží službě jen prázdným pojmem.