5. Etologie - Proč lžeme?

V minulém pořadu jsme si řekli, že žádná jiná kniha totiž nepopisuje člověka a jeho chování tak realisticky, jako Boží slovo. Zabývali jsme se učením humánní etologie, která se konala na Akademii věd v Praze. Vědci dospěli k závěru, že člověk ke své spokojenosti a vyrovnanosti potřebuje smysluplnou činnost. Nesmyslné pachtění je to, co člověka trápí odedávna. Podívejme se na humánní etologii tentokrát ne z evolučního, ale biblického pohledu. Podstatu smyslu života můžeme vyjádřit následovně:

Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo. ... Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. (Kazatel 3:9-15)

Bůh člověku uložil nejen lopotu, ale i touhu po věčnosti. Boží slovo říká, že to, co Bůh tvoří, zůstává na věky, a to, co tvoří člověk, je pomíjivé a vše se v prach navrací. Přesto, touha po věčnosti není v Bohu marná. Životní touhy, které jsou v nás mezi narozením a smrtí se projevují nejen nejrůznější činností a chováním, ale především mezilidskými vztahy. Bůh nám dal určitý počet let a každý by měl přemýšlet o smyslu svého snažení a způsobech, jakými svého cíle dosáhne. Před nedávnem mě v časopise 100+1 ZZ zaujal článek s názvem PROČ LŽEME? Cituji:

Někteří evoluční biologové se domnívají, že schopnost stále rafinovaněji klamat a klamání odhalovat je hnací silou evolučního vývoje lidského druhu. Klamání je podle některých přímo ústředním aspektem života a zasluhovalo by si lepšího pochopení. Psychiatři a spisovatelé byli vždycky vnímavější vůči tomu, co se děje pod povrchem našeho zevnějšku. Stále více se problematice věnují psychologové, sociologové a politologové. Někteří etici se přimlouvají za odstranění negativního znaménka před klamem a lží. Vždyť klamáním můžeme způsobit i mnoho dobrého. Jiní se tomuto názoru vehementně brání. Lež je sice v některých situacích nezbytná, ale nikdy ji nezle považovat za dobrou, tvrdí.

Charles Ford, profesor psychiatrie z alabamské university, rozlišuje pět druhů lži. Manipulační lži - chladně vypočtené hanebnosti, charakteristické například pro podvodníky nebo kariéristy, pro něž je každý prostředek dobrý. Melodramatické lži, kterými si jejich autoři chtějí zajistit péči a účastenství jiných osob. Nejběžnější formy jsou přehánění, hysterické a skandální výstupy. Grandiózní lži, jimiž se mluvčí prezentuje jako neohrožený hrdina nebo vševědoucí expert. Vyhýbavé lži jsou typické pro lidi, kteří chtějí zakrýt vnitřní zmatek a způsobené mrzutosti, pokud se nedaří odvést pozornost lacinými výmluvami. Úzkostlivé lži používají obvykle korektní a počestní lidé, kteří se často bojí přiznat i k neškodným myšlenkám nebo skutkům, které jsou podle nich neslučitelné s jejich ideálem. Raději vnitřní přesvědčení zatajují. Jistě bychom dovedli vyjmenovat další, jako jsou milosrdné lži, nevinné lži, malé lži, které nestojí ani za řeč. Sikmund Freud vnesl do našeho života podezření, že lži nejsou jen občasné malé podvody, ale že soustavně něco nalháváme i v podstatných otázkách vlastní existence a identity.

Až donedávna převládal názor, že chování člověka ovlivňuje především vnější prostředí jako je výchova, vzdělání a míra blahobytu, případně společenský řád. Genetici naopak tvrdí, že naše osobnost je předem vepsána v molekule DNA, tedy je dědičná a nelze ji změnit. Jinými slovy říkají, že člověk je geneticky předurčen, a proto není zodpovědný za své chování. Sklony k alkoholismu, drogové závislosti, k homosexualitě, vznětlivosti, násilnostem, perverzi a zločinnosti jsou prostě dány. Společnost by měla takové projevy tolerovat nebo léčit. Materialisté a humanisté v podstatě věří, že člověk je ve svém jádru dobrý a zlo, které kolem sebe vidíme, je příčinou nedostatečně vyspělé společnosti nebo nespravedlivý společenský řád a lidská nevědomost. Boží slovo nám říká, že člověk je ve své podstatě zlý a nevypočitatelný. Kdo má pravdu? O přítomnosti zla svědčí historie, revoluce, války i každodenní zprávy na televizních obrazovkách. Dokonalou společnost se ještě nikomu nepodařilo vybudovat, i když snah už bylo hodně. Zkušenost nám říká, že lidstvo zůstává nepoučitelné a člověk zatvrzele hříšný. A přitom stačí tak málo. Bůh nám dal desatero, aby každý znal míru únosnosti společenského soužití. Podívejme se na biblickou genetiku lidských vlastností. Cituji:

Nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají. (Ř 3,11-18)

Zlo sužuje lidstvo odnepaměti, s tím souhlasí snad každý, ať zastává jakýkoliv světonázor. Boží slovo nazývá zlo hříchem a ateisté nazývají hřích společenské zlo. Oprávněnou otázkou zůstává, kdo nebo co může změnit podstatu lidského chování? Vybudovat lepší společenský řád se snažilo tolik osvícených vůdců i diktátorů, ale nikomu se to ještě nepodařilo. Nepodařilo se léčit ani vyléčit příčiny zla ani sklony páchat zlo. Nic takového není v lidských silách. Srdce člověka může změnit pouze Bůh, který dává člověku nové srdce. Jaké? Cituji:

A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,26-27)

Boží slovo hovoří nejdříve o celkové změně lidské přirozenosti a potom o výchově k poslušnosti. Světský způsob výchovy se snaží člověka něco naučit ; Boží způsob výchovy má za cíl odnaučit to, čemu říkáme hříšná přirozenost. Tak jako genetika předurčuje naše tělesné vlastnosti a fyzické zdraví, Boží genetika v duchovní oblasti předurčuje naše duševní kvality a duchovní vlastnosti. Pokud neporozumíme tajemství života ve světle Božího písma a současného poznání světa, těžko pochopíme Boží záměr pro člověka.