3. Rudimenty - zakrnělý ocas

Už jsme se v naší anatomii těla i církve zabývali jednotlivými orgány, funkcemi, systémy, zabývali jsme se zdravím i příčinami různých chorob. Postupovali jsme od hlavy k patě, od prvního obratle k poslednímu. Naší pozornosti neušly zuby moudrosti, ani slepé střevo. Další sondou do lidského těla bude kostrč, zakončení naší páteře, o níž mnozí tvrdí, že je to hlavní důkaz evoluce, který nás spojuje s opičími předky. Právě na konci páteře se nachází něco, co nás, kdo při práci sedíme celé hodiny, dokáže pořádně potrápit. Pár dnů předtím, než jsem začala psát tento pořad, došlo opět k bederní krizi. Navštívila jsem paní doktorku, aby mě postavila na nohy. Dostala jsem pigáro a poslala mě na rentgen. Když jsem přinesla výsledek, už sestřička říkala, jé, vy toho tam máte. A tak teď píši střídavě ve stoje, v sedě a v kleče. Ne nadarmo se bederní páteři také říká kříž.

Snad nejvíce pracovních úrazů a následné pracovní neschopnosti se týká bolestí zad. V zakřivení páteře vidí lékaři spíše patologickou změnu držení těla, tzv. lumbální lordózu, vznikající následkem chození po zadních končetinách. Evoluční ortopedika nás nabádala, abychom břemena nezvedali zády a tím jsme oslabili jejich přirozenou funkci natolik, že jsme si vypěstovali snadno zranitelné místo. Málo se pohybujeme, špatně užíváme zádové svalstvo a často žijeme v neustálém napětí a stresu. Zádové svaly, pokud jsou užívány a trénovány, dávají páteři dostatek opory, aby se předcházelo zbytečným zraněním. Výkony sportovců jsou toho příkladem. Vzpěrači jsou důkazem obrovské výkonnosti našich těl. Páteř člověka je funkčně uzpůsobena a nebojme se říci přímo projektována úplně jinak, než páteř opice nebo jiných čtyřnožců. A co samotné zakončení páteře, zakrnělý ocas, čili kostrč? Co je na kostrči zbytečného? Vůbec nic. Kostrč nás varuje a připomíná, že bychom se měli více pohybovat. Víte, proč nás tolik bolí krční či bederní páteř? Protože nerozumíme svému tělu. Obrovský rozvoj poznání o funkcích lidského těla by nám všem měl být připomínkou, jak důmyslně je naše tělo stvořeno. Každý orgán, každou funkci bychom měli vnímat jako dokonalý projekt, nikoliv nedokonalý evoluční prototyp. Lékařství, které je ovlivněno evolučním pohledem na člověka, se dopouští mnoha přehmatů už v samotném přístupu k nemocnému. Dobře víme, že úspěšní lékaři léčí nejen tělo, ale i duši. Mysl a tělo, medicína a vědění o duši člověka, tato duchovní dimenze a nezastupitelná role víry a náboženství, jsou těsně spjaty. Často má pro pacienta větší léčebný účinek obyčejné pohlazení, laskavé slovo, povzbuzení a modlitba, než sám lék. Dr. Emil Ginter napsal: "lékař, který nemá u svých pacientů placebový efekt, by se měl stát patologem nebo anesteziologem." Nestačí dobře znát anatomii, hormonální systémy, nervové, oběhové soustavy, ale i psychický stav pacienta. Bez všeobjímající lásky těla i duše lidské srdce chřadne. V Novém zákoně můžeme číst, že není dobré, aby byl člověk soustředěn sám na sebe:

Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání ,nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš' a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ,Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.' Láska neudělá bližnímu nic zlého. (Římanům 13:8-9)

Kdo z nás si uvědomuje, že ačkoliv stav naší duše je kolísavý, stav našeho ducha může být pevný jako skála, pokud se obrátíme k tomu pravému Odborníku? Duše nás spojuje se světem, který se neustále mění, zatímco duch nás spojuje s Bohem, který je neměnný. Lékaři nám potvrzují, že naše pocity mají těsnou souvislost s biologickou funkcí našich těl. Chemická analýza tělesných tekutin prokázala nade všechnu pochybnost, že vyrovnaný, šťastný a veselý člověk nemá v těle přítomny téměř žádné nebezpečné toxiny. Oproti tomu člověk, který v sobě živí hněv, nenávist, zlobu, závist, strach, úzkost nebo žárlivost, produkuje zhoubné toxiny, které mají negativní vliv na jeho zdraví. Přepadne-li nás strach, reaguje celý náš organismus. Rozbuší se nám srdce, zvýší se krevní tlak, nervy jsou napjaté, zrychlí se nám dýchání, buší nám spánky. Jestliže šok a strach překročí míru únosnosti, stresem zúžené cévy způsobí nedokrvení mozku a člověk trpí chronickou únavou, je malátný nebo omdlí. Stres, který v nás způsobuje strach, vyvolává tlak na nervovou soustavu a ovlivňuje cirkulační systém celého těla. Dlouhodobý stress způsobuje nedostatečné prokrvení tkání a orgánů, následkem toho je naše rovnováha porušena, tělo má omezenou funkci, vznikají onemocnění nejrůznějšího druhu, v horším případě dochází k nervovému zhroucení. Tělo postupně odumírá a může i zemřít.

Naše tělo, mozek a nervový systém funguje na principu víry a naděje. Pravidelná modlitba zaplaší úzkost, strach, napětí a člověk znovu nabývá vůli žít a spolupracovat. Životní optimismus je stejně důležitý jako zdravá životospráva. Kladný postoj k životu není závislý na okolnostech. Víra, že Bůh je Pánem všech událostí, nám dodává optimismus a navíc má i léčivé účinky. Základním faktem lidského života zůstává, že člověk, který žije sám pro sebe, a tím nemám na mysli osamělé muže a ženy, kteří ovdověli, ale ty, kteří nikdy nezakotvili v pevném manželském svazku, žijí jen z poloviny. Člověk jako jediný z živých tvorů projevuje tvůrčí myšlení, s jehož pomocí vytváří nové hodnoty. Prostřednictvím svých intelektuálních schopností může poznávat, projevovat a prožívat osobní vztah k Bohu.