Zvládnutí hlavních problémů života

Každodenní problémy dneška se většinou dotýkají oblasti fyzického zdraví, materiálního nedostatku a citové vyprahlosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud se někomu podaří tyto stránky života zvládnout, čeká jej docela spokojený život. Pro většinu lidí je dobré zdraví, tedy fyzická stránka života, důležitější než všechny ostatní. Přání cítit se dobře je lidská přirozenost. Osobní zájem o dobré zdraví jsou pochopitelné, protože, jak kdosi poznamenal, "Když je člověk nemocný, necítí se dobře." Ale je dobré fyzické zdraví opravdu nejdůležitější, nebo existují důležitější věci, než být plný energie a bez fyzických neduhů?

Z pohledu křesťanů můžeme říci, že jsou v životě důležitější věci než zdraví samotné. Teprve životní krize ukáže, co je pro nás opravdu důležité. Bývala doba, kdy jsme o zdravé výživě, ochraně životního prostředí věděli velmi málo. Neuměli jsme počítat kalorickou hodnotu přijímaných potravin, neznali úlohu vitamínů a minerálů, ale věděli jsme, že naše tělo je chrám Boží. To zavazovalo každého k určité střídmosti a odpovědnosti. Dnes jsme povýšili vědění nad víru, střídmost a odpovědnost se z života západního světa vytratila.

Když vidíme na vrakovišti automobil, ani nás nenapadne, abychom dávali vinu výrobci. Vidíme-li lidskou trosku v ordinaci lékaře nebo v nemocnici, často obviňujeme Boha, že něco takového dopouští. Řada onemocnění, kterým říkáme civilizační choroby, jsou výsledkem lidské nedbalosti, přestože jsme zahlcení informacemi o všem možném. Na každém kroku jsme varováni proti přejídání, kouření, přílišném pití alkoholu, přepracování, stresu, ale je nám to málo platné. Chybí nám nejen víra, ale především moudrost. Zapomněli jsme, že naše těla patří Bohu a ten, kdo ignoruje Boží i světská varování a přepíná možnosti svého těla nad únosnou míru, nemůže obviňovat za svůj zchátralý stav těla Boha, ale sám sebe. Uzdravení v takovém případě nezávisí jen na lékařích a lécích, ale též na nápravě našich špatných návyků a chyb. Ap. Pavel mluví o mnohých, kteří jsou nemocní, slabí a umírají, protože jsou duchovně nedbalí.

Druhý nejběžnější problém, s nímž se jednotlivci potýkají, má souvislost s finančním nedostatkem a dluhy. Bůh dal každému jiné duchovní dary a míru bohatství. Čeká od nás, že použijeme nám dané schopnosti a hřivny co nejlépe. Z Písma víme, že Bůh nemá pro všechny stejné plány. Někteří Pána Boha oslavují lépe v chudobě, jiní v bohatství; někteří vydávají jasnější svědectví o Bohu prostými slovy, jiní svými činy. Někteří přinesou Bohu víc slávy ve své chudobě než jiní ve své vznešenosti. Ať už je tomu jakkoliv, někteří lidé jsou blíže Bohu spíše v protivenství než v blahobytu. Finanční starosti lze rozdělit do tří skupin:

První příčinou jsou nerozumné výdaje. Bůh ani lidé nemohou pomoci někomu, kdo neumí hospodařit s tím, co mu je svěřeno. Nakupuje to, co nepotřebuje, dělá dluhy a pak si stěžuje na nepřízeň osudu. Je těžké se modlit za takové potřeby lidí. Tito lidé nepotřebují více peněz, ale potřebují více rozumu a odpovědnosti. Kdo neumí hospodařit s málem, tomu nemůže Bůh ani bližní svěřit více. Je pravda, že v těchto dnech stoupají životní náklady podstatně rychleji než příjmy. V mnoha případech existuje opravdový finanční nedostatek, ale i takové situace jsou příležitostí, jak prověřit svoji víru. Boží ochota opatřit Svým lidem, co potřebují, je vzrušující vyprávění nejen v Bibli, ale i v každodenní situaci mnoha křesťanů. Co bylo pravdou tehdy, platí i dnes. Není možné vysvětlit všechny mimořádné okolnosti a Boží dopuštění v životě člověka, ale každá událost je současně příležitost pro Boží rodinu, jak se cvičit ve víře. Pán Ježíš řekl v Luk. l2:48:

"Komu je mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno; a komu mnoho svěřili, od něho víc požádají."

Čím víc kdo má, tím má větší odpovědnost za své bližní. Je pravda, že mnozí, kteří mají víc než dost, nevydají pro bližního v nouzi ani drobek, nevydají ani haléř na Boží práci ani pro chudé, ale nezapomínejme, že se i oni budou zodpovídat za své činy před Bohem. Pro každého z nás platí - nahý jsi přišel a nahý odejdeš.

Závěrem se podívejme ještě na třetí problém, který se týká citové vyprahlosti. Stále více lidí si naříká, že jsou opuštění. Nikdo nemá čas. Jsou mezi nimi staří, mladí i děti. Dnešní situace je pro mnohé velmi náročná, ale přijměme výzvu k pevnější důvěře v Boha! Nevzdychejme nad "ztraceným mládím nebo starými, zlatými časy, kdy to stejně nestálo za nic". Nebojte se, i když se dávná a vyzkoušená zřízení a systémy hroutí jako domečky z karet. Nezoufejme. Nehledejte rozptýlení v zábavě, alkoholu, drogách, vztazích a programech, které nemají perspektivu. Během dvou tisíc let historie církve věřící zažili mnoho skličujících i "beznadějných" dnů. Bez Božího dopuštění se nikomu na hlavě nezkřiví ani vlas. Boží slovo nám dává naději a mnohokrát opakuje svým věrným: Nebojte se. To nejdůležitější je vyjádřeno slovy:

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. (Mt 10,28)

Tomu, čeho by se lidé měli bát, se vysmívají a to, co by je mělo naplňovat nadějí, přehlížejí. Boží lidé překonali překážky i ve smrti. Krev mučedníků rozsévala símě víry. Ve srovnání s nimi na tom nejsme tak zle. Kdo z nás platí krví za svou víru?

Náš Bůh slyší naše modlitby a nikdy nedopustí, abychom neunesli svůj kříž a své soužení. Slova proroka Izaiáše se vztahují i na nás. Cituji:

Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků. ... Stezka spravedlivého je přímá; spravedlivému sám urovnáváš dráhu, Bože přímý. Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků. (Iza 26:3-8)