2. Kdy Kristus nepřijde

V minulém pořadu jsme si vysvětlili, že není naší věcí stanovit datum druhého příchodu Božího, Pána Ježíše Krista; co není naší věcí, do toho nestrkáme nos. Nejdůležitější záležitosti se vždy pronášejí při odchodu. Poslední věta, lépe závěť, kterou Ježíš pronesl těsně před svým výstupem do nebe, byla:

Naší věcí je svědčit až na konec země o Ježíši Kristu, a že znovu přijde; naší věcí rozhodně není vypočítávat nějaká nesmyslná data, kdy přijde. O hodině Jeho příchodu ví jenom Bůh a nikdo jiný.

Nikoho neodsuzuji, jenom posuzuji. Sám osobně jsem byl, mimo jiné, přitáhnut k evangeliu jednou knihou, která také předpovídala rok příchodu Pána Ježíše Krista. Jsem za ni Bohu vděčný, vzdor této hrubé chybě. Poprvé jsem se z ní dozvěděl o spáse z milosti, kterou mi nikdo nikdy předtím neřekl po celých 37 let, přestože úplně poslední slova našeho Pána byla:

A nyní začíná procházka jen malou ukázkou historických předpovědí, které nemohou být jiné než vždy falešné. Všechny podrobnosti čerpám z anglicky psané literatury, proto mnohé předpovědi z jiných částí země nebudu uvádět. Začněme těmi nejstaršími a tak i méně známými.

Tichonius byl velmi časný křesťanský spisovatel. Věřil, že se Ježíš Kristus vrátí roku 381. Jak k tomuto roku dospěl? V knize Zjevení čteme:

Největší omyly v jakékoliv, ať biblické nebo vědecké oblasti, vznikají vždy na základě chybných předpokladů. Na písčitých základech se zbortí i ta nejdokonalejší stavba.

Tichonius chybně předpokládal, že "čas" odpovídá století, tedy čas, dva časy a půl času se rovná 350 rokům. Když připočetl 350 let k letopočtu počátku služby Ježíše Krista, což byl rok 31, dospěl k jednoduchému součtu 350 + 31 = 381. Roku 381 se měl tedy Ježíš Kristus vrátit.

Princip všech výpočtů data příchodu Ježíše Krista, ať jsou složité, nebo jednoduché, mají vždy společného jmenovatele, a to jsou chybné předpoklady. První chybný předpoklad však je, že nám Bůh jasně řekl, abychom se o datum Jeho příchodu nestarali, není to naše věc.

Hippolytus, který žil 170-236 a Lactantius, který žil v létech 250-330, věřili, že Ježíš Kristus se vrátí na tuto zem roku 500. Znovu, tento rok byl vypočítán na chybných datech, která se vyskytla v překladu Starého zákona v Septuagintě.

Mnoho dalších si myslelo, že rok 1000 bude ve znamení buď druhého příchodu Ježíše Krista nebo zjevení Antikrista, s následným konečným soudem. Tento omyl spočíval na předpokladu, že výraz "1000 let" které se ve 20. kapitole knihy Zjevení vyskytuje v pěti verších, se vztahuje ke křesťanské éře. Podívejme se alespoň na dva z těchto pěti veršů:

A další,

Takže, 1000 let ze Zjevení přičetli k roku narození Ježíše Krista a došli k Jeho návratu roku 1000. Někteří, jako vždy, prodali svůj majetek a očekávali v různých náboženských řádech rok 1000, druhý příchod Ježíše Krista a konečný soud.

Abbo z Fleury napsal, že slyšel jako mladý hoch kázat jednoho kazatele v Paříži, který předpovídal, že Antikrist se objeví v roce 1000 a že konec světa nastane krátce poté. Tato zvěst rychle zachvátila celou Francii. Rok 1000 přešel, a nic se nestalo jako vždy.

Proto někteří interpreti pochybovali o správnosti kalendáře. Uvědomovali si, že kalendář může být posunut. S ohledem na to, že rok 1000 je jen přibližný, odložili druhý Kristův příchod o 9 let na rok 1009. Když v roce 1009 Turci dobyli Jeruzalém, mnozí již již viděli, že se přibližuje konec...

Když se Ježíš Kristus nedostavil ani roku 1000, ani 1009, byli další, kteří vydedukovali, že se 1000 let musí připočíst k roku ukřižování Ježíše Krista, ne k jeho narození. Tak se zrodil další rok, rok 1033. V tomto roce vypukl veliký hladomor, ten jenom zintensivnil očekávání druhého příchodu Ježíše Krista.

Mezi rokem 1000 a 1033 byl křesťanský svět v pohybu. Náboženská činnost se zintensivnila díky falešným, i když dobře míněným předpovědím. Byly opravdu dobře míněné, když sám Ježíš Kristus nám přikázal, že není naší věcí, abychom se starali o to, kdy se vrátí? Když pominul rok 1033, mnoho lidí si oddychlo, vše se vrátilo zpět do normálních kolejí.

Číslo 1260 je zvláštní číslo, a v biblickém Zjevení je zmíněno dvakrát. Zde jsou oba verše:

Jistě, je to zajímavé číslo, ale i kdyby to bylo nejzajímavější číslo Bible, tak z něho a ani z žádného jiného čísla nemůžeme vydedukovat rok druhého Ježíšova příchodu. Přesto, italský mnich Joachim z Forisu myslel, že rok 1260 přinese očištění Církve a počátek vlády Ježíše Krista.

A vše začalo nanovo, jako v roce 1000. Když se roku 1260 nic nepřihodilo, tak se čekalo na rok 1294; snad se prý těchto 1260 let musí přičíst k roku Kristova ukřižování. A zase se nic nepřihodilo.

Někteří přišli s nápadem, že rok, kdy byla napsána kniha Zjevení, by měl být základní předpoklad k výpočtu roku druhého příchodu Ježíše Krista. Jestliže Jan napsal knihu Zjevení roku 96, což nemůže být přesně dokázáno, a k tomuto roku připočteme 1260, tak dostaneme rok 1356, v němž, jak jinak ani nemohlo být, se zase nic nestalo.

Benedictus Aretius z Bernu (1505-1547) připočetl magické číslo 1250 k roku 312, což byl rok, ve kterém Konstantin ustanovil křesťanství jako zákonné náboženství Říma: tak se dospělo k roku 1572. Toho roku se Ježíš Kristus nevrátil z jednoduchého důvodu, Bůh si vyhradil datum svého příchodu jen pro sebe a nikoho jiného. Ani jeden anděl tento datum nezná a znát nebude. Tolik mi to připomíná dnešní předpovědi kolem roku 2000. Na ty si ještě počkejme, zmíníme se o nich také.

Někteří předpovídatelé měli málo následovníků, jiní hodně. Přítel Martina Luthera Michael Stiefel (1486-1567) učil, že 19. října 1533 v 8 hodin ráno přijde Kristus ve slávě a bude soudit. Luther jej varoval, aby zanechal podobných předpovědí. Stiefel nedbal a zanedlouho měl velké množství následovníků. Tři dny před stanovenou hodinou se začal lid srocovat. Stiefel uděloval památku na večeři Páně. Když se ve stanovenou hodinu Pán Ježíš Kristus nedostavil, zklamání nebralo konce. Mnoho sedláků zanedbalo pole a tak přišlo o úrodu. Stiefel byl předveden před Wittenbergský soud, a lidé jej žalovali za způsobení škody. Sám Stiefel rozdal svůj majetek, takže neměl co dát a ani neměl kam jít. Luther celou věc nebral příliš vážně, a přijal Stiefela do svého domu.

Rok 1533 byl také rokem druhého příchodu pro jistou skupinu anabaptistů, kteří věřili, že tisíciletí započne právě tohoto roku.

V první polovině 17. století značný počet Židů věřilo, že Mesiáš přijde roku 1648. Sabbotai Zevi se prohlásil za zaslíbeného Mesiáše, ale éra vykoupení se opět nekonala.

Velká skupina křesťanů věřila, že rok 1666 bude rokem, který přivodí konec světa. Falešným předpokladem byly ty tři šestky v letopočtu.

Isaac Newton, objevitel gravitačních zákonů, určil rok 1715 jako rok druhého příchodu Ježíše Krista.

William Whiston s ním souhlasil. Když toto datum zklamalo, Whiston jej odložil na rok 1734. Když i tento se nenaplnil, Whiston přišel s dalším, s rokem 1766. Tohoto roku se však nedožil, a my víme, že se mýlil potřetí. Bible ale přece jasně učí, že nikdo nemůže kromě Boha vědět, kdy přijde Pán Ježíš Kristus.

Johann Albrecht Bengel (1687-1752) Biblí nepodloženě předpokládal, že 666 let je doba, po kterou bude vládnout šelma - antikrist. Protože Písmo říká, že tato doba trvá 42 měsíců, nebo-li těch 1260 dní, tak vydělil 666 42 a dospěl k měsíci, který má 15,86 let. Tím určil 18. červen 1836 posledním dnem římského odpadnutí, a počátečním dnem tisíciletí, se svázaným Satanem. Jak se zdá, i John Wesley byl nakloněn tomuto datu. Dnes se tyto výpočty zdají být směšné, ale mnoho lidí opustilo své domovy, přestali pracovat a přestěhovali se do jižního Ruska. Vůbec nezlehčuji mysl těchto lidí. Dnešní výpočty jsou stejně naivní jako historické. Většina křesťanů, mne nevyjímaje, alespoň koutkem mysli také koketovala s nějakým tím dátumkem, nebo alespoň blízkostí příchodu. Proto o tom teď hovořím, málokdo je imunní. Pojďme ale dále.

Joseph Wolff (1795-1862) ve své době cestoval více než kterýkoliv evangelista. Jeho hlavní téma se týkalo brzkého příchodu Pána Ježíše Krista. Cestoval po Evropě, Africe, Asii, Americe. Kázal před mnoha a mnoha shromážděními. Jeho zpráva byla jednoduchá - Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých, vystoupil do nebes, a opět se vrátí podle mého názoru roku 1847. Před svým odjezdem z Ameriky roku 1837 se jej někdo zeptal: "Co pane Wolffe řeknete, až uplyne rok 1847, a tisícileté království nezačne?" Na to odpověděl: "Řeknu, Joseph Wolff se mýlil" A taky že se mýlil. Později Wolff zamítl rok 1847 úplně.

Johaan Philipp Petri v roce 1774 napsal knihu, v které předpovídal druhý příchod Ježíše Krista, ve shodě s Wolffem, na rok 1847. Toto datum bylo vypočítáno na stejně chybném předpokladu, na stejném proroctví, které použil zakladatel dnešních Adventistů sedmého dne - Miller, totiž, 2300 dnů z osmé kapitoly knihy proroka Daniele. Philo Britannicus si myslel, že konečné království Boží bude ustanoveno roku 1849. Následovníci Edwarda Irvinga v Anglii věřili, že Ježíš Kristus přijde roku 1864.

Hans Wood, který zemřel roku 1803, umístil počátek 70 týdnů a 2300 dnů, předpokládaje 2300 let, do stejného bodu. Protože však jeho 70 týdnů let končilo zničením Jeruzaléma, jeho datum druhého příchodu se posunulo na rok 1880, což měl být konec tohoto věku a počátek Božího království. Komentáře jsou zbytečné. Člověk nikdy nemůže vypočítat to, co Bůh zapověděl. Každá předpověď musí být chybná.

Joanna Southcott byla velmi známá svými viděními. Prorokovala, že Ježíš Kristus se vrátí 19. října 1884.

Velmi známý pastor Edward D. Griffin učil již v roce 1813, že založení tisíciletého království nastane kolem roku 1921 nebo 1922. Griffin se lišil od ostatních tím, že druhý příchod Ježíše Krista umístil více než 100 let do budoucnosti. Obyčejně druhý příchod je oznamován jen několik let nebo desítek let předem.

První světová válka skončila v jedenáct hodin, jedenáctý den jedenáctého měsíce, tedy 11. listopadu 1918. Nemálo lidí věřilo, že započala 11. hodina, a půlnoc je blízko. O půlnoci, uprostřed noci přece přichází ženich Ježíš Kristus, jak stojí v následujícím verši:

Uprostřed noci (tj o půlnoci) se rozlehl křik: ,Ženich je tu, jděte mu naproti!` (Matouš 25:6)

V nedávné historii lidé určili rok druhého Ježíšova příchodu na rok 1960. Jak se k tomu dospělo? Které mylné předpoklady byly použity? Ve 2. a 3. kapitole Zjevení se píše o sedmi církvích. Každá církev prý znamená jedno století, sedm církví je tedy sedm set let. Potom se sečetlo naše již známé číslo 1260 se 700 a vychází rok 1960. Uvědomme si, že ani jedna předpověď druhého příchodu Pána Ježíše Krista Jej neoslavuje, spíš naopak, podobné předpovědi mají za následek duchovní zmatek.

Znovu a znovu si připomeňme jednoduché verše Bible.

Co potřebujeme více! Povězte! Proč tolik vzdělaných a inteligentních lidí podléhá a počítá a má vidění, když je Písmo na několika místech tak jasné! Vím, co to je vletět do davové nebo snad - do církevní psychózy? My křesťané se tak na našeho Pána těšíme, že bychom nejraději už byli s ním. I Pavel se těšil. Přesto však musíme dodržovat Boží informaci, že naší věcí není znát den, kdy Pán přijde. My máme žít, jako by přišel v tuto vteřinu: