4. Kdy Kristus nepřijde

Naší věcí je svědčit až na konec země, že Ježíš Kristus znovu přijde; ne kdy přijde. Pokračujme v našich úvahách.

Tisíce lidí upřímně věřilo, že Pán Ježíš Kristus přijde v roce 1844. William Miller je muž, kterého můžeme označit za neoficiálního zakladatele dnes významné křesťanské denominace. V žádném případě nesnižuji svoje bratry v Kristu, mám mezi nimi osobní přátele. Probíráme ale téma "Kdy Pán Ježíš Kristus nepřijde", proto se musíme zmínit i o tomto výpočtu. Posledně jsem přece neušetřil ani sebe; vždyť jsem v prvních měsících po svém obrácení tiše doufal, že se Pán vrátí v roce 1988.

Miller, jako mnozí před ním a po něm, vydedukoval jisté datum druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Jeho rok byl 1844. Když si Miller uvědomil, že snad zná rok druhého příchodu Pána, svěřil se pouze své manželce a nejbližším přátelům. Miller pravidelně navštěvoval baptistické shromáždění a co se týkalo jeho biblického objevu, mlčel plných třináct let. Pracoval na svém hospodářství, a pilně studoval Písmo. V roce 1831 byl vyzván, aby se podělil o své myšlenky týkající se druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Jeho kázání velmi zapůsobilo na farmáře Nového Yorku a Nové Anglie. Miller byl sám farmář, mluvil upřímně, s přesvědčením. Prostí farmáři mu důvěřovali, byl přece jeden z nich. Nikdo nepochybuje o Millerových čestných úmyslech, byl to pracovitý a charakterní muž. Zpráva o jeho učení se šířila velmi rychle, a brzy tisíce křesťanů z různých denominací přijalo Millerův pohled na druhý Kristův příchod. Po usilovném studiu Písma Miller ustanovil druhý Pánův příchod na 22. října 1844. Když tento den konečně přišel, tisíce lidí se shromáždilo v modlitebnách, aby očekávali konec tohoto světového systému a druhý příchod Pána Ježíše Krista. Jiní očekávali tiše ve svých domovech. Den přešel, večer přešel, a když odbila půlnoc, nastalo převeliké zklamání. Všechna naděje se vytratila, hoře bylo veliké. Jak napsal jeden z prvních milleritů, lidé plakali zklamáním až do rozbřesku dne.

Takové očekávání druhého příchodu Ježíše Krista nemohlo jistě zůstat bez pomluv. Vyprávělo se, že tito upřímní lidé se oblékli do bílých rouch, vystoupili na kopce vstříc Pánu, a tak prý očekávali Jeho příchod. Nic takového nebylo však dokázáno.

Podívejme se však, jak Miller dospěl k roku 1844. Podívejme se na teorii za scénou celého očekávání. Jako vždy, i ty nejlogičtější výpočty postavené na chybných předpokladech musí zklamat. A Miller nebyl výjimkou. Vycházel z proroka Daniele:

A již zde máme číslo - až uplyne 2300 večerů a jiter, svatyně bude očištěna, dojde spravedlnosti. A zde je první chybný Millerův předpoklad. Domníval se, že svatyně představuje zemi, která musí být pročištěna ohněm. Protože Písmo hovoří, že Pán Ježíš Kristus pročišťuje ohněm, jak čteme:

nebo,

Proto se Miller domníval, že Daniel hovoří o druhém Ježíšově příchodu. Dále předpokládal, že každý den symbolizuje jeden rok, tedy 2300 dní je ve skutečnosti 2300 let. Těchto 2300 let připočítal k počátku 70 týdnů let (které pro přehlednost nebudeme nyní rozebírat), což byl rok 457 před naším letopočtem. Takže, když Miller k -457 připočetl 2300, dospěl k roku 1844.

Jak je to možné, že tolik lidí upřímně uvěřilo, že 22. říjen 1844 je ten den, kdy přijde Pán Ježíš podruhé? Vždyť celá teorie spočívala na neplatných předpokladech. Písmo přece učí, že naší věcí není znát čas Ježíšova druhého příchodu! Miller předpokládal,

(1) že svatyně je země.

(2) že svatyně bude pročištěna ohněm, který bude provázet Krista při Jeho druhém příchodu.

(3) že 2300 dní symbolizuje 2300 let

(4) že toto proroctví započalo ve stejnou dobu jako proroctví 70 týdnů.

(5) že je naší věcí znát čas druhého příchodu Pána Ježíše Krista.

Jestliže jsou všechny tyto, a jistě další, předpoklady současně platné, potom by mohl být rok 1844 platným rokem druhého příchodu. Jestliže by i jen jeden z tisíce předpokladů byl nesprávný, vše se zhroutí. K přetrhnutí řetězu stačí, aby praskl jen jeden článek. Zkoumejme vždy pilíře - základy, na kterých jisté učení stojí. Téměř vždy jsem se osobně mýlil důsledkem neplatných předpokladů, neplatných základů. Logická nástavba už bývá obyčejně správná. Tento princip platí v každém oboru, a Pán Ježíš Kristus jej komentuje:

Na pevných platných základech, předpokladech - na takových vydrží i nevalná stavba. Na písčitých základech, na neplatných předpokladech se zhroutí i ten nejdokonalejší a nejelegantnější stavební nebo myšlenkový systém.

A pokud se týká 22. října, Miller věřil, že tento den připadl na den usmíření, na den vykoupení. Velmi podrobná studie však poskytuje alternativní řešení, velmi blízké pravdě, že totiž tento den připadl v roce 1844 již na 23. září, tedy o měsíc dříve. (The 2300 Day Prophecy of Daniel Eight, str. 57),

Když se tedy Pán Ježíš Kristus neobjevil 22. října 1844, někteří se nevzdávali. Tito byli přesvědčeni, že rok 1844 musí být správný. Hiram Edson byl také velmi zklamaný, a později učil, že Pán Ježíš v roce 1844 nevyčistil pozemskou svatyni, ale nebeskou svatyni. Edsonův pohled byl později rozpracován, totiž, že náš Nejvyšší kněz v roce 1844 vstoupil do nejsvatější svatyně, kde se v přítomnosti Boha zabývá druhou fází Své služby, aby přezkoumával případy těch, kteří jsou považováni za hodné věčného života, jde tedy o vyšetřovací soud. Stále zde však figuruje rok 1844, a již víme, jak k němu Miller dospěl.

Přátelé, každý z nás je chybující člověk. Všichni, do posledního jsme předpojatí, což je v pořádku; bez předpojatosti bychom nic nemohli ani pochopit. Neutralita v jakémkoli oboru je nemožná. Tolikrát jsem se už sám mýlil! Proto je znova a znova nutné neustále sbírat odvahu a přiznávat chyby. Jestliže někdo dospěje k jakémukoli datu druhého příchodu Pána Ježíše Krista, a ten se samozřejmě neuskuteční, potom skloňme hlavu, požádejme za odpuštění, obraťme list, a více se už ničím takovým nezabývejme. Proč někteří z nás stále lpíme na věcech, učeních, a jiných záležitostech, které se samy zpochybnily?

Podívejme se nyní na to, co tento text doopravdy učí o očištění svatyně po 2300 létech.

Daniel ve své vizi v podstatě viděl dvojrohého berana a jednorohého kozla, jehož roh byl mezi jeho očima. Ve 20. verši Bible interpretuje, kdo je to beran:

Bible také interpretuje v dalším verši, kdo je kozel:

Danielova vize prorokovala, že v bitvě mezi médo-perským beranem a řeckým kozlem vyhraje Řecko, což potvrdila historie. První král, který je symbolizován rohem mezi očima, je první řecký král, a nemůže to být nikdo jiný, než Alexandr Veliký.

Dále, Daniel viděl, že tento roh, Alexandr, byl zlomen, a na jeho místě vyrostly čtyři slabší rohy. Čtěme biblický text:

Historie potvrdila, že po Alexanrově smrti se jeho království rozpadlo na čtyři království: Ptolemeus vládl území Egypta, Seleukus Sýrii, Lysimachus území dnešního Turecka, a Kassander kraloval nad územím dnešní Makedonie a Řecka.

Z jednoho z těchto čtyř království vzešel maličký roh:

Text níže pokračuje velmi výmluvně:

V krátkosti můžeme říci, že Daniel prorokoval, že z jednoho ze čtyřech řeckých království měl povstat král, který měl zničit svatý lid, Židy, měl být mocný, měl poskvrnit svatyni a zrušit každodenní oběti. Daniel, jak jsme právě četli, vztahoval vidění o večerech a jitrech právě k očištění židovského chrámu.

Všechna tato Danielova vidění se historicky vyplnila. Král, který se tak neblaze zapsal do židovské historie, byl Antiochus IV. Epifanes, který žil 215 - 163 před naším letopočtem. Antiochus Epifanes chtěl vyhubit "svatý lid" a skutečně, mnohé pobil. Onias, velitel a nejvyšší kněz, uprchl do exilu a později byl brutálně zavražděn. Antiochus zastavil židovské chrámové oběti, a chrám byl zasvěcen pohanskému bohu Jupiterovi a stal se modlářským rejdištěm chrámové prostituce.

Prasata byla zabíjená na nádvoří chrámu, a jejich krev byla rozlévána po chrámovém zařízení a nábytku.

Jak dlouho toto znečištění Boží svatyně mělo trvat? O tom je dnešní pořad. Přečtěme si znovu tento kritický verš, který Miller vyložil tak, že rok 1844 stále hraje u některých křesťanů důležitou úlohu:

V biblickém kontextu je vše tak jednoduše jasné. Zde nejde o 2300 let, která se přičítají k roku 457 před n.l., k počátku 70 týdnů let, abychom dospěli k roku pročištění země - Pánova druhého příchodu, nebo k pročištění nebeské svatyně, ve které je Pán Ježíš Kristus od roku 1844 zaměstnán vyšetřovacím soudem.

Historie, ne Bible, v 1. knize Machabejské ve 4. hlavě říká toto:

Tehdy řekl Juda a bratři jeho: "Hle, potřeni jsou nepřátelé naši; pojďme nyní, vyčisťme svatyni a znova ji posvěťme." ... Viděli svaté místo zpustlé, oltář znesvěcený, brány vypálené, ... Tu roztrhli si roucha, padli na tvář k zemi, zatroubili na polnice, kterými dávali obyčejně znamení a volali k nebi ... Vzavše pak bezvadné kamení podle zákona vystavěli oltář nový, takový jako byl prve; ... nadělali nových svatých nádob, vnesli do chrámu svícen, oltář a kadidlový stůl ...

Tak byla svatyně očištěna po 2300 večerech a jitrech, znesvěcování - historicky, v prostoru a čase. Židovský historik Josefus to také potvrzuje.

Rok 1844 rozhodně nebyl rokem 2. Ježíšova příchodu. Proč by ale v tomto roce Bůh očistil nebeskou svatyni? Byla snad nebeská svatyně znečištěna od roku 457 před n.l. až do roku 1844 n.l.? Přemýšlejme o tom!