1. Pověry

Podíváme se z biblického pohledu na pověrčivost, astrologii a jiné čarodějnictví. O těchto věcech se neustále diskutuje a píše. Podívejme se tedy, co o nich říká Bible. Soustřeďme se a uvědomme si, jak se tyto kouzelnické praktiky rozcházejí s absolutním Bohem.

Nejběžnější jsou pověry. Pověry podle encyklopedické definice jsou pravidla a praktiky, jimiž se má předejít nepřízni, závisti i trestům ze strany nadpřirozených bytostí. Mnoho lidí po celém světě věří, že nepřízeň, neštěstí a tresty, které se na ně sesypávají, jsou způsobeny nadpřirozenými bytostmi. Do jisté míry mají pravdu; vzpomeňme jen na biblického Jóba. Aby těmto pohromám lidé předešli, obracejí se na jiné nadpřirozené bytosti, věci a praktiky, které je mají ochránit. V obou případech, v příčině i ochraně, je vynechán Bůh. Jak již ale víme, Bůh má poslední slovo ve všem, je počátkem a koncem všeho, co je. Pověrčivý člověk vyráží klín klínem, šlape z bláta do louže, přeskakuje z ohně do rozpáleného tuku na pánvi. Pověrčivý člověk operuje jen v oblasti stvoření. Když už se bohem zabývá, tak to není Bůh Bible. Pověra není víra. Víra v nepravdu je "pavíra", tedy pověra. Technicky vzato, všechna náboženství, kromě pravdy, a pravda je jen jedna, jsou pověry. Náboženství je v podstatě předpis, se zalíbit buď "bohu", nebo nadpřirozené bytosti či věci. Jenže v biblické pravdě si Bůh zalíbil nás. My mu nic nemůžeme dát, aby nám to On musel vrátit. Nadbíhání "bohu" nebo jakékoliv jiné nadpřirozené bytosti je tedy pavíra, nebo-li pověra. Bohu se líbíme bezpodmínečně, proto nám připravil všechny dobré skutky, které se mu líbí.

Pověry jsou tak staré jako lidstvo samo. Starozákonní Židé byli pověrčiví, a proto se biblickému Bohu hnusili. Podívejme se na pověrčivost jak Židů, tak jejich soků Pelištejců:

Když Izraelité viděli, že se jim s Pelištejci nedaří, tak si vzali na bojiště schránu Hospodinovy smlouvy a mysleli si, že je Bůh ochrání. Biblický Bůh ale nikoho neochrání jen proto, že si dotyčný s sebou vezme nějaký artefakt, přestože je i pravý; jako v tomto případě. Kolika artefaktům, kolika vysloveným krámům člověk přisuzuje čarovnou ochrannou moc! Kolik kostí, amuletů, kapřích šupin, rituálů, tělesných ostatků a věcí kterých se někdo někdy údajně dotýkal nebo nosil, se stává ochranným božstvem. Vzpomínám si na své rané křesťanství. Navštívil jsem Izrael a v Ježíšově hrobce jsem z pískovcového lože, kde údajně ležel, přiložením lepící pásky ukořistil asi pět zrníček písku. Netvrdím, že jsem zrníčka zbožňoval, ale nikdy jsem nic podobného před tím, ani po tom neudělal. To už vypovídá o zvláštním vztahu k věci. Jistě, netrvalo dlouho, a průsvitnou pásku i se zrníčky jsem vyhodil. Byla to pro mne škola rozlišování co je víra a co pavíra, tedy pověra.

Dále, Pelištejci byli stejně pověrčiví jako Izraelité, ti se báli, že přítomnost schrány a bohů, kteří Hebreje vysvobodili z Egypta, je pobije. Pravdu neměl ani jeden. Židy schrána neochránila, a Pelištejcům neublížila. Důvod je prostý. Kdyby Židům schrána pomohla, Židé by spoléhali na materiální artefakty místo na živého Boha. Kdyby Pelištejci prohráli, patrně by začali zbožňovat nějaké neexistující bohy schrány, jak z textu vyplývá. Výsledek bitvy s 30 tisíci pobitými Izraelci měl v absolutní moci náš Pán a Král, Ježíš Kristus, živý Bůh. Židé spoléhali, že je Bůh v schráně, a nevpustili Jej do svých srdcí. Kdyby byl v jejich srdcích, žádnou schránu by na bojišti nepotřebovali.

V poslední době je křesťanský svět vzrušen archeologickými zprávami, že schrána Hospodinovy smlouvy je již nalezena, nebo že bude brzy objevena, jen co... atd. Děsím se okamžiku, kdy se objeví ať pravá či falešná schrána. Důvod je prostý. Potom by byli pověrčiví křesťané stejně pobiti nějakými novodobými Filištíny jako Židé historickými Pelištejci. Historii má v rukou Bůh a nikdo jiný.

Žádný amulet visící na zrcátku v autě, letadle, žádný Nepomuk na Karlově mostě, žádná kostička ani pracička nikomu nepomohla a nepomůže. Žádné rituální předpisy, tance, zvyky, barvy dresů fotbalistů a hokejistů nepomohou. Bůh nesídlí ve věcech, ale v srdcích svých vyvolených.

Zůstaňme ještě s Filištínskými. Ti po vítězství nad Izraelem ukořistili schránu a přenesli do domu svého boha Dágona.

Schrána Dágonovu sochu nepovalila. Byl to Hospodin, kdo svojí mocí povalil Dágona. Jak se poučili? Místo, aby se obrátili k pravému Bohu Izraele, přestali šlapat na práh Dágonova domu. To je pravá pavěra, to je pravá pověra. Spousta lidí nevstoupí dnes na kanál, vykračuje pravou. Myslíte, že jsme modernější než Filištíni a dnešní primitivní kmeny?

Izraelci zvítězili nad Aramejci v horách. Jak na to reagovali Aramejci? Velmi nemoudře, protože pověra je nemoudrost.

Kde chybí pravý Bůh, tam kvete, jak vyčteme z Bible, jen bláznovství. To známe z historie a současnosti každého národa. Aramejci byli polyteisté a věřili v omezené specializované božstvo. Nebiblická víra v ochranu omezeným bohem "rovin" nebo "kočičí pracky" je pouhá pověra a hloupost. V podstatě jsou pověrčiví lidé polyteisté, i kdyby věřili jen jedné pověře, protože každá pověra je omezená, ohraničená a proměnlivá.

Pojďme dále, a podívejme se na další pověrčivé modlářství Izraele. Ten se Jeremjášovi vzepřel. Tolik to připomíná i církev, která se tak často vzpírá Božímu Slovu:

Královna na nebesích. Další babylonská pověra, která přetrvává do dnešních dnů. A co na to Jeremjáš?

Jeremjáš říká, protože jste pověrčivě pálili kadidlo královně nebes a pekli jí mazance, postihlo vás zlořečení. Izraelci ale tvrdili opak - Když jsme pálili kadidlo královně nebes, tak nám bylo dobře. Uvědomme si, že starozákonní Izrael byl typ dnešní církve, vždyť člověk víry je Abrahámovým potomkem. Vše, co chci říci, je, že církev musí být na pozoru, aby nesklouzla do pověrčivosti. Jistá část církve pověrčivá stejně už je, jako za Jeremjášových časů.

Přesuňme se k Nebúkadnesarově pověrčivosti. Ten věřil, že v Danielovi přebývá duch svatých bohů. Pravda, jediný pravý Bůh Danielovi Nebúkadnesarův sen vyložil, ale král byl přesto pověrčivý.

Polyteismus je bez výjimky nutně provázen pověrčivostí. Stačí se podívat do jižní Ameriky, na všechny patrony, každý z nich zastává jinou funkci, každý potřebuje zvláštní modlitbu, aby ochránil. Musíme až do jižní Ameriky?

Námořníci a horníci bývají často pověrčiví, protože jsou v neustálém nebezpečí. Všichni, kdo se bojí, tíhnou k pověrčivosti. Nelze jinak, nejsme-li pevní v pravém nekonečném Bohu, nemáme-li vědomí, že vše pracuje k dobru pro ty, kteří Boha milují, potom se nám do srdce vetřou falešní omezení bůžci, aby nás jakoby ochraňovali. V Jonášovi se dočteme o pověrčivosti starých lodníků.

Znova vidíme, že pověrčivost je nerozlučně spjata s polyteismem. Každý se měl modlit ke svému Bohu. Bůh použil jejich pověrčivost, aby se jim zjevil ve své moci. Nevím, jestli se námořníci trvale obrátili a činili opravdové pokání. Vůbec by mne ale nepřekvapilo, kdybychom se s nimi setkali u Ježíšových nohou, vždyť se Hospodinu Izraeli zavázali sliby. Je dobré projít ohněm a vodou. Víte, kolik lidí se k Bohu obrátilo v zákopech? Sám jsem byl přitáhnut Bohem k evangeliu právě skrze svůj polyteismus, lidská božstva nového věku. Tehdy se ale tomu nový věk ještě neříkalo.

Prosím vás, vy, kteří spoléháte na věštby, hvězdy, amulety a rituálky, vy jste duchovní lidé. Vy víte, že zde není jen hmota. Vy víte, že je zde síla, která má v moci vaši ochranu, i vaše zničení. V tom máte pravdu. Spolehněte se tedy plně do péče všemohoucího, nekonečného, neomezeného, neměnného Boha, který na Sebe vzal hříchy na kříž, aby vás v potrestání zastoupil. To už není pověrčivost, to není "pavíra", je to víra. Opravdová víra v jediného Boha vymazává polyteistickou pověrčivost.