2. Pověry

Podíváme se z biblického pohledu na pověrčivost, astrologii a jiné čarodějnictví. Tyto záležitosti hýbají tiskem i rozhlasem. Co o nich říká Bible? Soustřeďme se a uvědomme si, jak se tyto kouzelnické praktiky rozcházejí s absolutním Bohem.

Posledně jsme skončili s pověrčivostí námořníků, začněme dnes s pověrčivostí Ježíšových učedníků. Pověrčivost se nikomu nevyhýbá. Důležité je si ji uvědomit a soustředit se na pravého jediného Boha.

Tento verš nás vyučuje více než se na první pohled zdá. Když vidíme něco nadpřirozeného, děsíme se přízraků, a přisuzujeme celý fenomén něčemu svébytnému. Neznámého se bojíme. Máme-li správnou perspektivu absolutně svrchovaného Boha, potom nás nemůže vyděsit ani UFO. Jestli UFO existuje, pak je plně pod Boží kontrolou, i kdyby to byli démoni, protože Bůh je Pánem i pekla. Boží absolutní totalita nad vším, co je, je ten nejutišující balzám na všechno. Máme-li jen Jeho, nepotřebujeme další bůžky, kterých se dovoláváme svojí pavírou, tedy pověrou. Proto Ježíš učedníkům říká, vzchopte se, Já jsem to. Když na nás padne strach z jakéhokoliv důvodu, vzchopme se, Bůh to má ve Své moci.

Další pověrčivá postava z Nového zákona je král Herodes:

Herodes připisoval moc Ježíše Krista zmrtvýchvstání Jana Křtitele. Pověrčivost je stále tatáž. Přisuzuje moc komukoliv a čemukoliv, kromě Boha. Ten jediný má moc a Jemu patří veškerá Sláva.

Pověrčivost může vést k poznání pravého Boha, ale také může vést k odmítnutí pravého Boha:

Takové pasáže učí několik doktrín současně. Musíme zůstat jen u jedné záležitosti, a to je pověrčivost, polyteismus gadarenských. Ježíš uzdravil dva posedlé. Vyhnal z nich obzvláště nebezpečné démony. Tito posedlí byli uzdraveni, a lidé už zase mohli tamtudy chodit. Čekali bychom, že gadarenští budou Ježíše oslavovat a děkovat Mu za vysvobození. Nestalo se tak. Naopak Jej prosili, aby odešel z jejich kraje. Báli se jistě těch démonů, báli se jejich msty za to, že je Ježíš vyhnal. Lidé zase přisuzovali větší moc stvoření, než Stvořiteli. Démoni, podle jejich soudu, byli patrně mocnější než Ježíš Kristus. Bylo to božstvo. Více bohů je zase ten pověrčivý polyteismus.

Pověrčivost se nevyhýbá nikomu. Učedníci Pána Ježíše Krista se modlili za osvobození Petra, který byl uvězněn. Anděl jej z vězení vysvobodil. Ale,

Učedníci se modlí za Petrovo osvobození, a když byli Bohem vyslyšení, tak služce řekli, že se zbláznila. Dokonce je jejich pověrčivost navedla, aby si mysleli, že za dveřmi nestojí Petr, ale jeho duch! Dá se říci, že nedůvěřovali Bohu, a více věřili, že je Petr už mrtev. Pověra je pavíra, pověra je nevíra v jediného Boha, pověra je uznání jiného božstva než jediného Boha, otce Ježíše Krista. V židovském národě byli, jako ostatně v každém národě, různí kouzelníci a šamani, i když si říkali jinak. Přečtěme si o nich něco:

Zaklínání a vyhánění duchů Ježíšem Kristem, jak vidíme, může mít velmi vážné následky. Zaklínači totiž zase spoléhají na své bůžky a božstvo, které ani božstvem není. Kdo naslouchá zaklínačům, ten je polyteista, spoléhá na jinou duchovní bytost než na pravého Boha.

Malťané měli sklony k polyteismu, a tím byli nevyhnutelně pověrčiví, věřili v jiné síly než v Boha, v kterém vše spočívá, a který nese všechno Svým mocným Slovem. Byli schopni přičíst božství i člověku.

Tolik bůžků se kolem nás prochází. Třeba takový kominík, na toho si musíme sáhnout, ať nás ochrání od zlého, a přinese nám štěstí. Je to jen nevinná legrace? Nebo na kominíka tak trošičku spoléháme? Konsultujeme naše přání a potřeby s Bohem nebo s bůžkem? Ježíš Kristus ale říká:

Kdyby celá naše mysl, duše a srdce byla opravdu soustředěna na Boha, jistě by nám kominíci v jakékoliv formě neleželi ani v patě, natož tak v srdci. Vím, nikdo, vůbec nikdo neobstojí, všichni máme srdce naplněno spoustou duchovního harampádí. Jak to dobře Bůh naplánoval. My neobstojíme, ale On ano! Naše spása je z Něho, ne z nás. Kdybychom byli spaseni kvůli našim skutkům a rozhodnutí, potom by nikdo, ani jeden neobstál.

Zastavme se ještě u astrologie, mám rád její český výraz - hvězdopravectví. Slunce, měsíc, planety a souhvězdí se stávají těmi věcmi, které ovládají a kontrolují naše osudy. Zde už nejde ani o bytosti, ale neživé objekty, které bezduše obíhají na předem vypočitatelných drahách. To jsou bozi astrologie. V nich vězí ten polyteismus. Ony jsou postaveny na roveň biblického Boha. Jistě, byly Bohem stvořeny a roztočeny přesně podle fyzikálních zákonů, které byly opět dány Tím Zákonodárcem všech zákonodárců; jinak by se jejich seskupení nedala předem ani vypočítat. Na přesných výpočtech astrologie přece stojí. Člověk se klaní omezenému stvoření s počátkem a koncem, místo aby se klaněl neomezenému Stvořiteli bez počátku a bez konce. Co říká astrologii, královně pověr Bible? Bible ji odsuzuje do pekel, i ty, kteří jí provozují. Poslechněme si nejprve, co říká Bůh Izraeli. Jestliže to říká Izraeli, říká to i nám, protože Izrael je typ církve.

Hospodin tuto radu dával Židům především proto, že dobře věděl, jak jsou náchylní přijmout praktiky pohanských národů. I dnešní církev je stejně náchylná, vždyť žije ve světě. Jak jsou věřící denně bombardováni astrologickými rubrikami snad ve všech novinách a časopisech. Dnešní lidé se děsí astrologických předpovědí. Proč? Protože nebeská mrtvá tělesa jsou božstvem. Pověrčivost je, jak si neustále ukazujeme, polyteismus. Polyteismus byla také příčina lidského pádu. Satan přece Adamovi a Evě řekl, že budou jako Bůh, když ochutnají ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Člověk chtěl být bohem. Třeba jen tím druhým, nebo třetím, ale bohem přece. Touha po bohorovnosti přivodila člověku pád, a pozůstatek po ní je v prvé řadě polyteismus, což je ctění stvoření jako božstva. Člověk padl pavírou, tedy pověrou, chybně věřil, že se stane bohem.

Na několika místech Bible jasně ukazuje, že hvězdopravci nejsou vševědoucí, a že se mýlí. Tuto pravdu králi Nebúkadnesarovi jasně sdělil Daniel:

Lidé, nevěřte stvoření. Nevěřte planetářům. Nic nevědí. Věřte Bohu, jedinému, nestvořenému. Tolik si zakládáme na vědě, na modernosti, na pokroku. A v pověrčivosti se nezměnilo nic. Polyteismus se zdá být jako nějaká archaická pohádka, přesto je s námi i na stránkách tisku materialistického dialektismu.

Tolikrát si myslím, že my Češi jsme proto po Albánii nejateističtějším lidem Evropy, že jsme prosáknuti Rudolfskou dobou, alchymie, astrologie, okultismu a veškerým tím tajemným golemstvím rabiho Loewa. Jako by se Čechy znovu stávaly bohémskou stolicí evropského okultismu, pohanství a pověrčivosti. Nestaňme se evropským Babylónem! Babylonský Nebúkadnesar měl také plný dvůr psychiků a kouzelníků. Ten měl sen:

Nebúkadnesar si dobře uvědomoval omezenost svých planetářů. Moc jim nedůvěřoval. Okultní pověrčivost, čarodějná pavíra, je totiž lež. Kdyby to byla jen lež bez následků! Je to lež s těmi nejtragičtějšími následky. Končí totiž v plamenech. Tak to prorokuje Boží Slovo Babylónu. Naše pověrčivé okultní a astrologické praktiky totiž z Babylónu pochází:

Astrologové budou hořet v plamenech, i ti, kdo jim naslouchají. Nevysvobodí se! To je Slovo Boha jediného a všemohoucího. Přátelé, nezaměstnávejme se pověrčivostí a především astrologií. Neobchodujme s vlastním životem.

Podívejme se, jak řešil smrtelnou situaci k smrti rozklepaný král Beltšasar, Nebúkadnesarův syn, když prsty ruky napsaly na stěnu "mené mené tekel ufarsín:

V této smrtelné křeči hledal útěchu v okultismu. Hledejme, přátelé, útěchu u Pána Ježíše Krista. Zbavme se bůžků, patronů, astrologů, zbavme se polyteismu. Pověrčivost, polyteismus, to je nejzákladnější porušení nejprvnějšího přikázání: