1. Reinkarnace

Dnes začínáme nový seriál, seriál o reinkarnaci. Když se nám něco nepodaří, zkoušíme to znova a znova. A také se říká, že nejhorší je přestat se snažit a rezignovat. Tohle je, řekl bych, velmi dobrá rada, jak překonávat překážky našeho vezdejšího života.

Otázkou však zůstává, zdali bychom měli přenášet tuto filozofii do našeho chápání posmrtného bytí: Žít jak nejlépe umíme, a když se nám tento život nevyvede, tak co, však se znovu narodíme v jiném těle a znovu vyzkoušíme naši nejlepší snahu. Snad po pátém, stém, či miliontém pokusu se nám naše spása, osobní či neosobní splynutí s bohem, podaří. Tomuto učení se říká převtělování, cize - reinkarnace.

V podstatě to, co to slovo říká. Převlékání těla! Naše duše se prý neustále převléká ve vzestupných i sestupných spirálách. Nové následné tělo je takové, na jaké jsme si vydělali v minulém životě, když jsme ještě byli v jiném těle. Výši našeho výdělku, tedy kvality našeho nového těla a života určuje zákon Karmy. Čím nižší karmický dluh, tím vývojově vyšší bude naše příští tělo, protože naše rozvinutější duše se podrobila duchovní evoluci, za což si oblékne vývojově vyšší tělesný šat. Čím vyšší karmický dluh, tím vývojově nižší bude naše příští tělo, protože naše "svinutější" duše se duchovně devalvovala a prošla devolucí, za což si oblékne vývojově nižší tělesný šat. Reinkarnace je nejblíže evoluční domněnce. Nakonec (a nebo také ne) se duše propracuje svým vlastním snažením k božstvu, projevu božství nebo součásti božství. Jaká síla však žene duši vzhůru, není známo. Převtělování - reinkarnace je tedy filozofie, která se domnívá, že po tělesné smrti se duše stěhuje v neustálém koloběhu do nových těl.

Americké statistiky jsou velmi znepokojující. V roce 1982 čtvrtina Američanů věřila v reinkarnaci. Mezi vysokoškoláky až jedna třetina. A to v zemi, kde se 90% lidí považuje za křesťany. Z toho 21% těch, kteří si myslí, že jsou protestanti, a 25% těch, kteří si myslí, že jsou katolíci, se v U.S.A. ztotožňuje s reinkarnací. Nepřeberné množství slavných lidí věří v reinkarnaci. Vždyť to prý dává smysl, nezdaří-li se ti něco v tomto těle, napravíš to v dalších. I Hitler se Stalinem se mohou po několika tělesných cyklech vylepšit. Vyjmenujme si jen některé: Shirley MacLaine (zpěvačka a tanečnice), Sylvester Stallone (herec - Rambo), Audry Landers (herec - Dallas), George Patton (legendární americký generál), Henry Ford (průmyslník), Salvador Dali (malíř), Mark Twain (spisovatel), George Harrison (Beatles), John Denver (zpěvák) a nepřeberné množství dalších. Ti všichni věřili nebo věří v reinkarnaci. Znamená to však, že když někdo slavný, nebo slavnější věří v reinkarnaci, že máme podlehnout módě jejich myšlení? Stát se mrtvou rybou? Pamatujme, že jen mrtvé ryby jsou unášeny proudem.

Původní zdroj je hinduistická Veda, což znamená písmo. Buddhisté, Taoisté, Džinové, Sikhové, Hare Krišna, transcendentní meditace a další jsou z tohoto základního učení odvozeny. V západním světě, i bez znalostí Vedy, reinkarnační učení nalézáme u Platóna, Edgara Cayce, Heleny Blavatské a několika křesťanských teologů, kteří se pokouší o nemožné - zharmonizovat převtělování s křesťanstvím. Nejvýznamnější z nich jsou Geddes MacGregor a John Hick. Zajímavé je, že islám, na rozdíl od křesťanství, s reinkarnací vůbec neflirtuje. Islám věří v jednoho boha, který soudí jenom jednou, což je i biblická pravda, kterou odmítá, jak jsme si již řekli, asi pětina těch, kteří si myslí, že jsou křesťané.

Tělo minerálu, rostliny, zvířete nebo člověka umírá, a duše opouští tělo. Jestliže duše nenaplnila karmu, potom má dluh a musí se převtělit, obléci nové tělo. Čím menší dluh karmy, tím vyšší formu těla oblékne. Tento evolučně vzestupný, nebo devolučně sestupný koloběh se prý opakuje vyvíjí spirálovitě až do bodu, kdy duše nemá žádný dluh vůči karmě, a tehdy, v neosobní hladině je duše pohlcena v boha - Brahmána, a v osobní hladině splyne s bohem - Bhagwanem, kdož je vše, co je. Zajímavé je , že právě západní antičtí filozofové jako byl Pythagoras, Platón a Plotinus, věřili v nezničitelnou duši (což je biblické), která v koloběhu převléká těla (což nemá s Biblí nic společného). Platón dokonce učil, že duše obléká tělo proto, že zhřešila. Duše je potom nucena opustit ideální svět nebe a sestoupit dolů na tento vezdejší svět v nějakém těle, aby se zde očistila za hřích spáchaný v nebi. Platón hovoří o dvou nebeských branách: Jednou branou duše vstupují do nebe po pozemském očistci, druhou branou nebe opouštějí, aby si odpykaly trest na tomto pozemském očistci. Než duše oblékne nové tělo, musí přebrodit řeku zapomnění. Platón také učil, že se člověk může vrátit na zem jako zvíře za obzvláště těžké hříchy.

Podobnost mezi učením Platóna a hinduistickými doktrínami je očividná! Téměř stejný systém učí Ramanudža. Duše, Jiva, se za dobré skutky znovu tělesně narodí v dobrém lůně, za špatné skutky se narodí ve špatném, třeba zvířecím lůně. Duše sklidí, co zaseje. Vysvobození, únik z tohoto začarovaného koloběhu karmy se nazývá mokša. Je mnoho druhů hinduistického převtělování, ale podstatu mají stejnou. Hlavní rozdíl je, zdali konečné ideální bytí je osobní nebo neosobní. To ale nehraje v učení převtělování důležitou roli. V buddhismu se konečnému stadiu říká nirvána a má čtyři pojetí. Džinismus se přiklání k osobní nirváně, Sikhové k neosobní.

Zastavme se na chvíli u křesťanského modelu převtělování. Samozřejmě, s křesťanstvím nemá společného nic, jen kromě toho, že se odvolává na Bibli a používá křesťanské pojmy. V tomto pseudokřesťanství, věřící, který na tomto světě nepřijal Krista, šel po široké cestě k záhubě. Bude vhozen do hořícího jezera v těle a zničen. Jeho duše však potom oblékne nové tělo. Toto se opakuje tolikrát, až dotyčný přestane chodit po široké cestě, až přestane odmítat Krista, a dá se tou úzkou cestou ke spáse v Kristu. Potom je spasen, a stane se bohem, stane se jeho součástí. Křesťanská reinkarnace má také několik variant, jako různé východní reinkarnační pojetí.