4. Reinkarnace

Biblické vzkříšení a hinduistické převtělování se vzájemně vylučují. Jsou neslučitelné a úplně protikladné ve všech bodech:

Převtělení je panteistické, to znamená, že všechno je bůh a celé stvoření je projev boha, jako by obraz byl i svým malířem. Biblické vzkříšení je teistické, to znamená, že Bůh stojí mimo stvoření, co stvořil je jeho dílo, ne On sám. Malíř stojí mimo obraz a není totožný s obrazem.

Převtělení - reinkarnace chápe člověka jako duši v těle, tedy dvojitě. Duše a tělo jsou nezávislé a úplně izolované jednotky. V reinkarnaci duše obléká znova a znova nová těla minerálů, rostlin, živočichů, zvířat a člověka, pokaždé jiné tělo. Navíc, těla jsou pro duši káznice, každá jiná, kde si duše odpykává minulé přestupky. Tak jako je vězeň vzdálen cele, tak je duše vzdálena tělu. Biblické vzkříšení se naopak dívá na ducha, duši a tělo trojjedině. Všechny tři podstaty tvoří trojjedinou podstatu člověka, tak jako šířka, výška a délka je ve svém součinu jeden objem.

Reinkarnace je zdokonalovací proces, který je v pohybu. Vzkříšení není proces, nýbrž dokonalý stav těla, protože k dokonalosti se nedá nic přidat.

Reinkarnace je dočasný stav, ve kterém duše touží být natrvalo vysvobozena z těla a chce splynout osobně nebo neosobně s všebohem, bez hmotného těla, protože koloběh těl jsou tresty a hmota je v podstatě zlá. Vzkříšení je konečný stav, v kterém se trojjediný člověk, natrvalo v dokonalém těle, raduje ze společnosti trojjediného Boha a Bůh se raduje ze společnosti člověka. Tělo je dar a ve vzkříšení jedna z nerozlučných podstat člověka.

V reinkarnaci je tělesný život, tj. spojení duše s tělem, stav pykání, pekla a dočasného zatracení v nepřítomnosti boha. Ve vzkříšení je tělesný život (společně s duchovním životem) trvalý stav spasení a radosti v přítomnosti Boha Ježíše Krista.

Reinkarnace se opakuje ve smrtelných tělech. Vzkříšení je jen jedno v nesmrtelném těle.

Kvalita reinkarnace je podmíněna splaceným karmickým dluhem. Čím víc dluhu je splaceno z předešlých životů, tím dokonalejší a vyšší je nové tělo. Až se duše úplně vyplatí, dosáhne nirvány - božství. Vzkříšení je založené na Boží milosti bez zásluhy člověka. Veškerý dluh zaplatil v jedné splátce a navždy Ježíš Kristus na kříži.

Mnohé to snad překvapí, obzvláště některé křesťany, že po vzkříšení budeme mít naše těla zpět, z masa a kostí, jenže v úplné dokonalosti. Ježíš měl po vzkříšení také své původní tělo.

Jeho přátelé Jej poznali, tedy i Jeho podoba musela být dokonalá. Ježíš měl vzkříšené své tělo, ne nějaké tělo. Ježíš také jedl rybu ve svém vzkříšeném těle.

Ježíšovo vzkříšené tělo bylo hmatatelně z masa a kostí, tak jako před ukřižováním. Poznal Jej a vyzkoušel to i nevěřící Tomáš:

Ale přesto bylo Ježíšovo tělo v mnohém jiné. Mohl se objevovat a mizet, kdy chtěl.

Mohl procházet zavřenými dveřmi nebo zdí?

Ježíš také mohl v těle vystoupit na nebesa. Máme také jistotu, že se vrátí zpět na Zemi v těle z masa a kostí.

Tyto rozdíly zřetelně ukazují, že Lazarovo zmrtvýchvstání, jak je popsáno v Janově evangeliu (11:1-44), a syna vdovy z Lukášova evangelia (7:11-17) nebyla vzkříšení, ale "jen" obživení jejich smrtelných těl, protože později oba zase zemřeli.

Ježíšovo vzkříšené tělo bylo sice hmotné, ale nesmrtelné, bylo fyzické, ale neporušitelné. Pavel popisuje dokonalé tělo, v žádném případě duši a ducha bez těla někde v nebi. Pavel nás ujišťuje, že při vzkříšení budeme proměněni v okamžiku:

Pavel také vůbec nehovoří o nějaké trvalé duchovní beztělesné existenci v nebi na obláčcích. Říká, že budeme proměněni, a Krista nazývá prvním vzkříšeným, kterého budeme následovat.