5. Reinkarnace

Co je vzkříšení?

Bible hovoří o dvou vzkříšeních. Jedno vzkříšení je k životu a druhé k soudu.

... a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:29)

Nejzřetelnější popis je ve Zjevení.

Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. - Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. - To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. (Zjevení 20:4-6)

První vzkříšení k věčnému životu tedy nastane, až se Ježíš vrátí podruhé. Zahrne však jenom spasené.

Druhé vzkříšení k soudu bude až po tisíci letech.

A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:11-15)

Kde jsou duše spasených mrtvých během jejich beztělesné vědomé existence - v době mezi ztrátou porušitelného těla, a nabytím neporušitelného těla? Tedy v době mezi tělesnou smrtí a vzkříšením? Pavel nás ujišťuje, že pro spasené mrtvé smrt znamená být s Kristem.

Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - (2. Kor. 5:6)

...táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; (Filipským 1:23)

Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. (Zj 6:9)

Pro duši spaseného člověka být tělesně mrtev, nemít porušitelné tělo, je vědomá radost v přítomnosti Boha. Radost neúplná ve své beztělesnosti, ale očekávající nové tělo ve vzkříšení.

Vzkříšení je úplně protichůdné převtělení. Rozdíl je podmíněn v podstatě chápání těla (hmoty), tělesné smrti, soudu a konečného bytí.

a) Rozdíl v podstatě hmoty (těla)

Hinduistická reinkarnace považuje hmotu za poklesek, zkázu, tedy deformaci duchovní reality. Ve hmotě, tělech, je vlastně peklo, protože se v tělech splácí dlužní úpis karmy, nebo se dluh zvětšuje. Až všechny duše přejdou v nirvánu, až budou všechny karmické dluhy splaceny, nebude už prý zapotřebí hmoty. Všebůh už nebude potom muset sestupovat reinkarnací v hmotu, a bude jen v duchovní nehmotné nirvánní podstatě. Ten, kdo tvrdí, že už má peklo zde na zemi, ztotožňuje se v tomto bodě s hinduisty. Reinkarnisté vidí dokonalý stav v odhmotnění vesmíru, tedy v odhmotnění všeboha. Skrze reinkarnaci "buňky" boha, tedy lidé, zachraňují všeboha. V biblickém křesťanství naopak Bůh zachraňuje člověka.

Biblické křesťanství naopak učí, že hmota je dobrá.

Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. (1. Tim 4:4)

Šestý den Bůh stvořil také člověka, duši živou ve hmotném a dokonalém těle.

Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. (1. Moj. 1:31)

I jméno Adama je odvozeno z hebrejského slova prach.

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. (1. Moj. 2:7)

Bez hmotného těla člověk není úplný.

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. (1. Tes 5:23)

b) Rozdíl v podstatě tělesné smrti

Tělesný život je spojení duše s tělem. Tělesná smrt je rozpojení duše s tělem. Hinduista Radhakrišnan přiznal: "Mezi křesťanstvím a hinduismem je podstatný rozdíl. Zatímco hinduista jakéhokoli vyznání věří v řetězec životů, křesťan věří, že člověku je uloženo jednou zemřít a potom bude soud." Protože i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy.

Duše hinduisty se tělesně narodí, je spojena s tělem za trest, protože zhřešila - nesplatila plně svůj dluh v minulém životě. Což dává v reinkarnačním systému určitý smysl, protože je prý hmota zlá. Křesťan je naopak za svůj hřích potrestán tělesnou smrtí, je s tělem rozpojen.

Mzdou hříchu je smrt ... (Řím. 6:23)

Za tuto mzdu utrpení si ovšem spasení nekoupí.

c) Rozdíl v podstatě soudu.

Reinkarnista věří, že každé vtělení je část soudu a člověk se jednou svého karmického dluhu zbaví opakovanými splátkami vzorného chování. Biblické křesťanství však má úplně protichůdné pojetí. Spása je dar:

Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou." (Jan 4:10)

...jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Řím 3:24)

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6:23)

Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar! (2. Kor 9:15)

Dar můžeme jenom přijmout nebo odmítnout. Nic víc, nic míň. Nabízený dar spásy nemůžeme přijmout ani jedním z pěti tělesných smyslů, protože nemá hmotnou povahu. Přijímáme jej vírou, že Dárce i dar jsou skutečné. Vírou přijímáme jakékoliv svědectví, třeba že existoval Napoleon.

Kdo v něho věří, není odsouzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. (Jan 3:18)

"Tak, a kde je spravedlnost? Reinkarnista si přece zaplatí svůj dluh - a to je spravedlivé! Vzkříšený křesťan se však ze svého hříchu nezodpovědně a sobecky vyprostí tím, že obviní nevinného!"