7. Nový věk

Nikoliv, nepropadnete smrti (tj. reinkarnace, převtělování). Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči (tj. esoterismus) a budete jako Bůh (tj. pantheismus) znát dobré i zlé (a tj. relativismus). (Gen. 3:4-5)

Podívejme se hlouběji na tyto čtyři Satanovy lži. Podívejme se, jak nás dobývají, jak vládly a budou vládnout světu.

Velmi se mi zamlouvá myšlenka, že žádné náboženství nemůže přerůst pojetí svého boha. Totemová kultura nepřerostla dobu dřevěnou. Kamenní bozi určují dobu kamennou, třeba i tu nejvyspělejší. Materialistický bůh českých zemí nás dovedl na pokraj hospodářského a morálního ztroskotání. Sovětský svaz nikdy nepřerostl svého boha - Lenina, k němuž se mlčky modlily miliony lidí v kapli na Rudém náměstí. Porovnejme požehnání takových bohů s požehnáním opravdového biblického Boha. Jak si kdysi vedly Velká Británie, Spojené státy a severozápadní Evropa, které se nechaly vést biblickým Bohem? Nyní se podívejme na boha Nového věku.

V dnešním pořadu si probereme pantheismus. Nebo-li, vše je bůh. Kámen, tráva, kráva i já. Sekulární humanismus tvrdí, že neexistuje žádná duchovnost a i naše touhy jsou jen atomický a elektrický ruch. Nový věk naopak tvrdí, že duchovno je prvotní a veškerá realita má duchovní podstatu, tedy i hmota je vlastně iluze, a odraz spirituální reality. Proto duchovnost se stává bohem Nového věku. Duchovnost je ve všem, my jsme jejím výsledkem a součástí. A již tušíte, že Nový věk tedy nemůže přerůst člověka, protože člověk je bůh. Žádné náboženství nikdy nemůže přerůst svého boha!

Snad bychom si mohli v krátkosti osvěžit čtyři základní pojetí Boha, nezapříčiněné příčiny všeho, co existuje.

První pojetí je theismus, který rozumí pod Bohem Stvořitele a udržovatele veškerého vesmíru. Theismus má mnoho odnoží, jedna zvaná deismus také tvrdí, že Bůh je Stvořitel, ale je prý dnes už mrtvý, prostě se do udržování stvořeného vesmíru nemíchá. Nejtypičtějším teistickými náboženstvími jsou křesťanství, judaismus a Islám.

Druhé pojetí je polytheismus. Už samotný název říká, že bohů, tvořitelů je více, jako klinik na poliklinice.

Třetí pojetí je atheismus. Ano, atheismus je náboženství, protože tvrdí, že nezapříčiněná prvotní příčina všeho, tedy to, co dalo vzniknout všemu, co je, je hmota. Hmota je vše, co je, co bylo a co vždy bude. Tohle známe z hesla Lenin žil, žije a bude žít. Ateisté jsou samozřejmě v úplném protipólu Nového věku. Atheismus a pantheismus Nového věku jsou jako negativ a pozitiv stejného snímku. Pro ateistu je vše hmota a projev hmoty. Naše vědomí je odraz hmoty a v podstatě iluze hmotné reality. A protože jsme jenom hmota, a nic víc, jsme prostě proměněné potraviny z konzumu. Panteista, novověkista, tvrdí přesně totéž, ale obráceně. Vše je duchovno, duchovno je, co je, a hmota je odraz duchovna, tedy vlastně iluze duchovní reality. Nový věk, jeho pantheismus, není dialektický materialismus, nýbrž dialektický idealismus. Je to rub nebo líc stejné hrůzomince. Proto my, odchovanci dialektického materialismu, musíme být obzvláště opatrní, protože ačkoli je novověká podstata úplně protipólní materialismu, její metodologii, tím myslím kvazivědeckost, si Nový věk vypůjčuje právě z dialektiky.

A tím přicházíme ke čtvrtému pojetí boha a to je ten náš nešťastný pantheismus, jenž klasicky patří především hinduismu a buddhismu. Nový věk z něho čerpá svůj smrtonosný jed. Již jsme si řekli, že předpona pan- znamená vše. Pantheismus znamená, že vše je bůh. A protože existují různé úrovně existencí, třeba člověk nebo bakterie, tak jsou samozřejmě i různé stupně, úrovně svatostí bohů. Nejnižší svátost je hmota, která je pro materialisty právě svátost všech svátostí. Po hmotě přijde vegetace, pak zvířata a nakonec člověk. Pantheismus, tedy i Nový věk, učí, že musíme uprchnout z hmotného světa do světa duchovna, do světa mysli, do světa jediné reality. Bůh je neosobní síla, bůh je energie a energie je bůh.

Vynikající, na západě působící ruský fyzik Capra, který se také zasloužil o první atomovou pumu, řekl, že dva základní pilíře fyziky dvacátého století, totiž kvantová teorie a teorie relativity nás nutí vidět svět velmi podobně jako hinduisté a buddhisté. Podle Capry hmota neexistuje, existuje pouze energie. Věda dnes sleduje Nový věk. Hmota se stává neexistující iluze, co existuje, je jenom energie - síla. Nový věk bude co nevidět podporován vědou, vědou velmi seriozní a uznávanou. Dokonce i taková kapacita jako Capra prošel mystickým prožitkem, v němž cítil kosmickou energii - sílu.

Pamatuji si, že už více než před 25ti lety jsem se učil, že to, čemu říkáme hmota, je ve skutečnosti energie. Nevím, o hmotě toho nemůžeme říci mnoho, protože neznáme její zdroj, mimo opravdového biblického Boha. I kdyby hmota byla projevem energie, tak to vůbec neznamená a nedokazuje, že energie je bůh. I kdyby hmota byla projevem energie, tak už to samo o sobě nevymaže objektivní realitu, že hlavou zeď neprorazím, což není v žádném případě iluze, ale odpozorovaný vědecký fakt. A novověkisté na Západě si nechávají za své rady platit penězi, reálnými hmatatelnými penězi, žádným iluzorním, fluidálním platidlem. Za hmatatelné peníze se totiž dají koupit hmatatelné, neiluzorní požitky a tak novověkisté jsou stejně nedůslední jako ateisté. Nežijí podle své víry.

Zneosobnění boha je propagováno velmi chytře. Biblický citát, Bůh je láska, nebo Bůh je moudrost se jednoduše zevšeobecní převráceným slovosledem, čímž se zamění podmět. Takže místo Bůh je láska, dostaneme lež, že láska je bůh, moudrost je bůh atd. Všimněme si, že stane-li se podmětem místo Boha láska, bůh je úplně odosobněn, neosobní láska je bůh. Tak se kolektivní láska nebo moudrost stává bohem a bůh už neexistuje mimo svoje stvoření, jako by nemohl malíř stát mimo svůj obraz. Bůh se stává součástí stvoření, stejně jako by malíř byl totožnou součástí obrazu. Podívejme se nyní na důsledky pantheismu.

Prvním důsledkem pantheismu je to, že se člověk stává svým vlastním spasitelem. Křesťanství učí, že člověk upadl do hříchu a musí být zachráněn a vzkříšen smrtí Ježíše Krista, chce-li mít věčný život a spojení s Bohem. Ježíš zaplatil pokutu za náš osobní hřích, zastoupil nás v potrestání. Jsme-li v něm, jsme skrze něj potrestáni i vzkříšeni. Člověk je v křesťanství hříšník, Bůh je bezhříšný Spasitel, protože jenom svobodný pán může vykoupit otroka z otrokářova, tedy Satanova vlastnictví. Pantheismus a tedy i Nový věk učí, že člověk nikdy do hříchu neupadl. Kdysi prý hmota a duch byli jedno, byli sjednoceni v jeden celek, byli spojitou silou, energií, která byla Bůh. Nevysvětlitelným způsobem, jakoby hříchem, se tento bůh rozpoltil a hmota se oddělila od ducha. Hmota a duch jsou stále bohem, ale jsou odděleni. Spasení v pantheismu, v hinduismu i v učení Nového věku tedy znamená, že tyto dva nedílné prvky boha, hmota a duch, se znovu sjednotí. Toho dosáhneme skrze meditaci, mystické prožitky a ty navodí ztrátu osobní totožnosti. Tento přístup je tak kacířský, až mrazí. Bůh se rozpoltil a člověk jej skrze svou meditaci opět spojí, tedy spasí a proč ne? Vždyť my všichni jsme všechno, stvoření i stvořitel. Nový věk je v otázce spasení úplně protichůdný biblickému křesťanství, protože člověk zachraňuje boha, zatímco v křesťanství Bůh zachraňuje člověka.