9. Nový věk

Nikoliv, nepropadnete smrti (tj. reinkarnace - převtělování). Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči (tj. esoterismus) a budete jako Bůh (tj. pantheismus) znát dobré i zlé ( a tj. relativismus). (Gn. 3:4-5)

Posledně jsme si probrali podrobněji první z těchto čtyřech Satanových lží - "budete jako bůh", tedy pantheismus. Dnes se soustředíme na - "nikoliv, nepropadnete smrti", což v Novém věku znamená reinkarnaci nebo-li převtělování.

Nový věk směle učí, že se už nemusíme více obávat smrti. Smrt - to je stejně ošemetná otázka. Proč se smrtí, jak výzkumy potvrzují, nejvíce v našich myšlenkách zabýváme? Jestliže po smrti nic není a smrtí vše končí, potom se jí přece nemusíme tolik zaměstnávat! Smrt je však začátek věčnosti - a té se podvědomě bojíme. Bůh nám totiž vložil do srdce touhu po věčném bytí a zároveň i strach ze smrti, aby nás přivedl k přemýšlení, že nic není jen tak. Dal nám i svědomí, které právě nespasené usvědčí, protože každé slovo, každá myšlenka, každý čin je zaznamenán v našem mozku. Bůh ví, jak připomenout každému, co v životě vykonal nebo natropil. Svědky našich rozsudků budou Bůh a my sami. Dva svědci biblicky stačí. A tak se nedivme, že se v Bibli dočítáme:

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a ke slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Kristus Ježíš jest Pán. (Fil. 2:9-11)

I Hitlerova a Stalinova kolena se podlomí, protože se podlomí všechna kolena celého podsvětí a přiznají, také díky svému osobnímu a Božímu svědectví, že Kristus je Pán.

Z našeho nečistého svědomí pochází náš strach ze smrti. Proto také nyní přichází Nový věk se Satanovou lží - "nikoliv, nepropadnete smrti". Jak se nám taková lež nám, hříšníkům, hodí do krámu! Hned z nás spadne osobní zodpovědnost za to, co jsme v životě natropili, anebo nápravu odsuneme do dalšího "života". Hamlet si tak jistý nebyl, proto přemítal nad otázkou být či nebýt.

Za prvé, převtělování má ohromnou převahu nad biblickým pojetím smrti. Především, jak už jsme si řekli, převtělování vylučuje strach ze smrti, protože smrt prý není nic víc, než přechod z jednoho druhu bytí do druhého, aniž by se změnil základ nebo podstata bytí.

Za druhé, domněnka převtělování vyživuje rozum, jenž potom dává zkušenostnímu poznání ráz všeobecnosti a nevyhnutelnosti. Tak se rozumově vysvětlí nevysvětlitelnost zla a dobra. Tak se vysvětlí, že jeden je postižen osobním neštěstím, druhému se katastrofy vyhýbají. Nacisté také spalovali Židy a někteří jejich vůdcové včetně Himlera byli přesvědčeni, že Židům prokazují vlastně dobro, protože v dalším životě na tomu budou lépe. Křesťanství zná úplně protichůdný pojem dobra a zla. Bible učí, že tento svět, toto slzavé údolí, je přeplněno nepravostmi. Převtělování učí, že vše ve světě běží podle zákonů karmy. Důvod našich bolestí a útrap a osobních katastrof je rozumově vysvětlitelný, a tak můžeme čerpat odvahu k zdolávání dalších životních těžkostí z naděje v převtělování. Nedivme se, že se potom indický ubožák na smrt téměř třese, aniž by se snažil vylepšit svůj osobní úděl. Převtělování stojí na třech pilířích:

První pilíř je samozřejmě pantheismus, jenž jsme si již probrali. V pantheismu je všechno bůh. Hmota, dobro a zlo jsou pouhé iluze a ve skutečnosti vůbec neexistují. Pro panteistu má veškerá realita duchovní podstatu.

Druhý pilíř, na kterém teorie převtělování spočívá, je stěhování duší nebo-li transmigrace duší. Dlouho, dlouho před Darwinem hinduisté věřili v evoluci. Především v evoluci duše. Tato evoluce je znázorněna řadou spojitých kruhů, každý další kruh o stupínek výše než předchozí. Kruhy jsou bez začátku a bez konce. Celý hinduistický pojem evoluce je nekonečný pročišťovací cedník tříbící k duchovní dokonalosti. Tento systém pomalu ale jistě nedovolí nežádoucím a nezpůsobilým evoluční vzestup. Je to vlastně pročišťování celého božstva. Jako by božstvo ze sebe svlékalo uschlou kůži. Jako by se božstvo zbavovalo nepotřebných parazitických buněk. Navštivte chrámy v Indii a na Bali a jejich obrázkovou výzdobu často můžete přetisknout do vědeckých prací pojednávajících o evoluci. Netvor se zvedá z bahna coby had, pak přerůstá ve vyšší tvory, až do dítěte, potom dospívá, stárne a stařec je změněn v kostlivce a ten upadá do prachu a přeměňuje se zase v nějakou tarantulu. Až mne mrazilo. V této koncepci vězí nesmírné nebezpečí. Můžeme se sice odtrhnout od materialismu, ale dialektickou metodologii můžeme snadno přenést do našeho nověnabytého idealismu, a to může být právě panteistické převtělování. Nedivme se, že se tato myšlenka tolik hodila Hitlerovi. Připomeňme si vynikajícího Hrušinského ve Spalovači mrtvol. Tento film každému objasní část filosofie Nového věku. Spalovač mrtvol dovedl reinkarnaci do chladných logických závěrů, až se divili i sami esesáci. Převtělování věří, že rostliny, zvířata a lidé jsou tak spojitě spřízněni, že se duše mohou stěhovat, přeskakovat z jedné tělesné schránky na druhou. Nahoru, k dokonalejším schránkám, i dolů, k méně vyvinutým schránkám. A tak každý z nás mohl být v předešlém životě mravencem nebo královnou ze Sáby.

Přestože novověkisté věří v iluzornost hmoty, všeobecně přijímají Darwinovu evoluční domněnku, protože doplňuje jejich mnohem důležitější evoluci duše. Na jedné straně, každý a všechno je bůh, na druhé straně, všechno a každý se vyvíjí a stává bohem. Problém celé této duchovní evoluce prý vězí jenom v tom, že v tomto těle nemáme dost času k dokonalému zdokonalení, proto se duchovně vyvíjíme v různých tělech. Převtělování učí nejen duchovní evoluci - vzestup, ale i devoluci - sestup až do bodu nenávratnosti. V takovém případě můžeme sestoupit do nicotnosti - negativní nirvány. Devoluci se však novověkisté moc nevěnují, protože západní myšlení je spíše optimistické a chce se zabývat pouze pozitivními jevy. Takže, namísto vzestupných a sestupných cyklů Nový věk učí, že každý nový cyklus je moudřejší a složitější než předešlý.

Třetí pilíř, na kterém převtělování spočívá, je karma. Karma je neodvolatelný a nezvratitelný zákon, podle něhož si každý lehne tak, jak si ustlal. Každý dostane podle svých zásluh. Ve vesmíru prý existuje neosobní účetnická síla, která vede spis našich skutků, s položkami "má dáti" a "dal". Takže výška schodu, po kterém sestoupíme nebo vzestoupíme do příštího životního cyklu, je podmíněna našimi skutky v tomto životě. Konáme-li zlo, sestoupíme, zadlužující položka ve sloupci "má dáti" převyšuje položku ve sloupci "dal." Konáme-li dobro, vzestoupíme, kreditní položka v sloupci "dal" převyšuje položku v sloupci "má dáti." Rozdíl položek určuje výšku schodu. Bible naopak říká:

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Čím více duše odmítá materiální svět, tím více se prý odpoutává, uvolňuje a osvobozuje od tohoto hrozného materiálního světa, čímž nabývá univerzální vědomí. Čím je uvolněnější, tím je zachráněnější. Konečná spása duše je její pohlcení do věčné duchovní reality, a to je nirvána. Nikdo se potom tedy logicky nemůže ohánět stejnými právy. Někdo se narodí s menšími životními výsadami než druhý, protože bude v tomto životě splácet natropené zlo z předchozího života. Ten druhý se zase naopak narodil s většími privilegii, je na své cestě k nirváně výše, díky svému vzornému chování v předešlém životě. Použití této víry, na kterou sedá jako na lep Nový věk, vede ke katastrofismu, jaký známe třeba z Indie. Ale o tom příště