16. Nový věk

Posledně jsme si řekli, že emocionalita, citovost, přebírá žezlo po racionalitě, tedy rozumovosti. Emocionalita se již vplížila do všech odvětví lidské činnosti, a začíná ovládat i křesťany tak jako kdysi středověká duchovní mystika a porenesanční racionální chladná logika. Rozumová novo-ortodoxní chladná teologie popřela zázraky a tak vyvolala citovou reakci, která zavedla mezi věřící extrémní zázraky. Vrávoráme ode zdi ke zdi. Kde je biblická vyrovnanost našeho ducha, rozumu a citu? Bez nadsázky, většina křesťanů dnes zabředá do prožitkové emocionality která je vzdálena duchu i rozumu. Hovořím o trendu, jenž je, jak se zdá, nezadržitelný. Nehovořím o jednotlivcích nebo jednotlivých shromážděních.

Mnozí citově hladoví věřící jsou jako suchá houba, aby do sebe vsákli citové náboženské prožitky, zážitky, obzvláště když budou chutnat jako stolování se samotným Bohem. A Nový věk se svými meditačními spoji s panteistickým bohem dodá tolik zázraků a prožitků, kolik si jich emocionalitou, ne Božím slovem živení věřící, budou přát. Nezapomeňme, že tak jako démoni mohou mluvit pravdu, tak podobně mohou pod Satanem produkovat nadpřirozená znamení - zázraky. Bible nás varuje i v této otázce:

Buďme opatrní nejen s proroctvími, ale i se zázraky. Jejich pravdivost a skutečnost ještě nezaručuje Boží původ. Satan se nemůže předvést tak, že by výslovně pod svým jménem získával své učedníky z řad věřících. Musí na to oklikou, chytře a špinavě. Musí na nás stejně, jako na Evu. Satanova nabídka, jako každého schopného obchodníka, musí uspokojit poptávku. A poptávka je po náboženských prožitcích. Obzvláště v církvi se Satan musí ohánět Biblí, aby zněl pravdivě. Satan proto prodává své smrtelné zboží pod rouškou náboženského a vědeckého žargonu. Vždyť pod rouškou vědy byl většinou věřících také přijat darwinistický nesmysl. A tak Satan dobývá území kousek po kousku a podkopává v našich srdcí svrchovanost Boha. Povězme si jen o třech metodách, které Satan používá, aby našel cestu do srdcí věřících.

První cesta do věřícího srdce je psychologie. Nezapomeňme, že většina psychologie je založena na světském pohledu na člověka. Biblický a světský pohled na člověka se od sebe propastně liší. A podobně jako z evoluční domněnky, tak i ze světské psychologie se stala filosofie a náboženství. Světská psychologie se ve své podstatě příčí Bibli. Duše, psyché, je z hlediska psychologa úplně jiná, než co o duši učí Bible.

Za prvé, člověk je prý výsledek nevědomých evolučních sil, proto prý nezhřešil a nepotřebuje být spasen. Bible však učí, že člověk není výsledek nevidomých evolučních sil, protože,

Bůh nepoužil evoluci z mnoha důvodů:

Z Adamových žeberně buněčných X-ových chromosomů byla stvořena dokonale vzrostlá žena a ne vyvíjející se předopička.

Za druhé, člověk je prý schopný vyřešit své problémy skrze svůj intelekt, vzdělání a vlastní úsilí. Bible naopak učí, že člověk není schopen vyřešit své problémy skrze intelektualismus, vzdělání a úsilí, protože Ježíš jasně říká:

A Pavel dodává:

Za třetí člověk se musí mít rád, musí se naučit sebelásce vzdor svým očividným nedostatkům. Bible však učí, že se sebelásce rozhodně učit nemusíme:

Všichni bez rozdílu nenávidíme své nedokonalosti, protože milujeme sami sebe, což není nic špatného. Své bližní máme přece milovat jako sebe sama. Kdybychom se opravdu nenáviděli, jak nám světští psychologové často namlouvají, potom by nás naše nedostatky měly těšit, žádné psychology bychom nepotřebovali, protože čím je nenáviděnému hůř, tím líp. Psychologům často chybí i základy logiky, protože staví na písčitých základech humanismu. V dnešní psychologii jóga a hinduistické procedury zaujímají významná místa. Většina křesťanů upřímně věří, že psychologie a biblické křesťanství si navzájem neodporují. Ve skutečnosti je světská psychologie mezi křesťany jako vlk mezi ovcemi. Jenom Bible má odpověď na psychické problémy křesťanů.

Světská psychologie učí, abychom přijali a smířili se se svými nedostatky. Místo úprku od hříchu, psychologie nabádá - nemějme výčitky svědomí, abychom se lépe cítili. Akceptuj se takový, jaký jsi, protože jsi někdo a máš svoji vnitřní hodnotu. Psychologie odvozuje lidskou významnost z člověka. A v tom vězí její kámen úrazu.

Křesťané musí vzhlížet k Bibli, aby se dověděli, v kom vězí jejich hodnota. Když Izajáš spatřil Boha, zahořekoval:

A věrný Boží služebník Jób řekl:

Poznejme svoji hodnotu skrze Petra:

Poznejme také svoji hodnotu skrze Pavla:

Samozřejmě, každý člověk má v sobě Bohem vrytou touhu po významnosti. Vždyť jsme všichni byli stvořeni k Božímu obrazu. Křesťan však musí hledat svoji hodnotu v Bohu a ne v sobě. Bez něho jsme nuly. Naše významnost vězí v Bohu, ne v nás.

Když se Mojžíš vzpíral, že nemůže vést Židy, že na to svou malostí nestačí, tak mu Bůh psychologicky neporadil - ale Mojžíši, to zvládneš, akceptuj se takový, jaký jsi. Vždyť jsi vlastně schopný člověk. Bůh Mojžíše nepovzbudil polechtáním jeho osobnosti. Boží psychologie je otočená o 180 stupňů. Bůh Mojžíšovi zneschopňovací nedostatky úplně přešel a dal mu následující povzbuzení: Já budu s tebou! A dodal: "Jsem, který jsem." Křesťan čerpá svoji významnost z toho, že existuje Ten, kdo je s ním. A to je Bůh. Přesto křesťané často spoléhají více na světskou psychologii než na biblického Boha.

Druhá Satanova novověká cesta do srdcí křesťanů je uzdravování. Satan nebyl daleko od pravdy, když řekl Bohu, co Bůh stejně ví:

Člověk se nejvíce třese před smrtí a nemocí. Za uzdravení, jak Satan řekl, dá člověk všechno, vždyť se máme tolik rádi. Pro zdraví člověk podnikne i ty nejneobvyklejší a nejkrkolomnější zoufalosti. Vzpomínám si, že se v Ostravě Zábřehu v padesátých létech jedné tramvajové zastávce říkalo u Targoše. Targoš byl lidový šaman. A podobně, Nový věk přináší nepřeberné množství uzdravovacích služeb, které jsou založeny na východních náboženstvích, praktikách, obzvláště na vnitřní lidské síle a vůli. Nový věk léčí tělesné a duchovní choroby psychoimunitou, akupunkturou, hypnózou, představami, vizemi, vnitřní vírou v sebe, spiritistickými vůdci atd. I Freud novověce věřil, že člověk je ovládán impulsy, které vycházejí z podvědomí.