1. Vánoce

Také se vám nechce věřit, že vstupujeme do vánočních dnů, že nastává shon a přípravy? Máte vymyšlený strategický plán, jak nejlépe využít čas, všechno stihnout a přitom na nikoho a na nic nezapomenout? Zkusme se nejdříve zamyslet nad tím, proč Vánoce oslavujeme a potom jak se oslavují v různých zemích světa. Společně navštívíme místa, kam se našinec jen tak nepodívá, představím vám koledy, které jistě znáte, ale uslyšíte je v cizokrajném provedení. Dříve, než se rozběhneme do všech světových stran, povězme si něco o narození Pána Ježíše a jak vznikaly tradice vánočních oslav. V Bibli čteme:

Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." (Matouš 1:18-21)

V křesťanském povědomí snad ještě máme, že Vánoce jsou oslavami narození Ježíše, ale je tomu skutečně tak? První křesťané, na rozdíl od nás, slavili Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ve čtvrtém století římská církev pokřesťanštila zimní pohanský svátek narození boha Slunce a určila 25. prosince jako den narození Pána Ježíše Krista. Podle biblického popisu událostí neznáme datum narození. Pastýři, kterým anděl oznamoval jeho narození, byli se svými stády pod širým nebem. Z této skutečnosti vyplývá, že se to stalo dříve než v prosinci, zřejmě někdy na podzim, nejpozději do konce října.

Anglický název vánoc CHRISTMAS je odvozen ze dvou slov, tedy Kristova jména Christos a mass, což znamená mše. Ve významu překladu jsou tedy Vánoce Kristova mše. Celá řada zvyků, včetně zdobení stromečků, byla známa dávno předtím, než se staly křesťanskými symboly Vánoc. Staří Římané zdobili během pohanských oslav chrámy zelení a svíčkami. V knize Jeremiáš, v desáté kapitole, čteme slova určená domu izraelskému:

To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou. Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké. ... Jsou tupí a hloupí do jednoho, dají se vodit přeludy, pouhým dřevem, tepaným stříbrem a zlatem, výrobkem řemeslníka ...(Jermijáš 10:3-4)

Již tady vidíme, že Vánoce jsou, mimo jiné, jistým předělem celé řady různých náboženských vyznání a tradic. Angličtí puritáni vyhlásili v roce 1644 pětadvacátý prosinec jako pracovní den a dalších dvě stě let oslavy náboženských hodů neuznávali. Podobná situace byla v Americe, kam mnozí puritáni emigrovali a dodržovali své zvyky. Vánoční koledy začaly vznikat ve Francii, Německu a Spojených státech teprve počátkem osmnáctého a devatenáctého století. Vánoční koledy byly považovány za lidovou formu nevzdělaných písničkářů. Pozdější anglické koledy byly formálnější a didaktické. Časem vznikla tak nepřeberná škála stylů, od lidových popěvků až po klasickou formu sborových zpěvů a hudebních projevů.

K dalším tradicím, především severských zemí, patřil svatý Mikuláš. Nejpopulárnější byl v Holandsku. Během doby se stal součástí vánočních oslav v mnoha zemích. Děti očekávaly drobné dárky do dřeváčku. Později se zvyk změnil na punčochu, do které se vejde trochu větší nadílka mlsků. Síla tradice ovlivňuje nejen křesťany, ale i ateisty. Těm přijel z dálného východu místo Mikuláše nebo Santa Clause Děda mráz.

Ale pokračujme v historii vánočních tradic a zvyků. Říká se, že Martin Luther, otec reformace, byl první, kdo na vánočním stromečku použil svíčky. Jako inspirace mu prý posloužila jasná tmavá noční obloha plná zářících hvězd. První vánoční pohled poslal britský voják Dobson v roce 1844 a za dva roky nato se začaly prodávat vánoční pohledy v Anglii. Dobrý nápad britského vojáka se ujal ve světě a dnes se z produkce vánočních pohlednic stalo jen v Americe více než miliardové podnikání, tedy v dolarech. Navíc cena poštovného podstatně navýšila objem obratu pošt.

Dnes většina lidí slaví Vánoce z jiných důvodů, než narození Pána Ježíše. Přes všechnu komercializaci prodeje a nákupů, cinkot reklam, zpěvu a koled, zůstávají Vánoce především rodinnou oslavou. Někomu se může zdát, že Vánoce jsou čas hromadění pomíjivých zbytečností; ekologové a milovníci přírody považují zvyk zdobení vánočních stromečků za plenění lesů. Někteří lidé jsou dokonce pobouřeni, že Vánoce připomínají lidem dobré vůle křesťanského ducha. V Americe tento nesouhlas došel tak daleko, že ateisté protestují a v některých městech soudí pány radní, že dovolují na veřejných místech vystavovat Betlém nebo jiné křesťanské symboly. Většina lidí nemá problém se světskou tradicí svátků dobré vůle a pohody, protože během Vánoc ustanou alespoň na pár hodin všechny boje a války. Problémem zůstává osoba Pána Ježíše Krista a Jeho dar věčného života. Krásné dárky může dávat a přijímat každý z nás, ale ten největší dar mohl přinést jenom ON. Jak vidíme z církevní historie, do vánočních oslav se vloudilo ode všeho něco. Od pohanství až po světsky reklamní a obchodní materialismus.

Jaký je tedy pravý smysl Vánoc? Pro křesťany by měly být vánoční svátky jedinečnou příležitostí trpělivě vysvětlovat, proč se před více než dvěma tisíci lety narodil Ježíš Kristus a jak se stal Pánem našeho života. Těm, kteří křesťanství ještě nepoznali, by měly být vánoční svátky momentem k zamyšlení, zda i oni chtějí přijmout DAR pokoje a lásky. Vánoce nejsou jen svátek dobré vůle, nebo světské či svaté tradice, nejde ani o koledy známé po celém světě, ale jde o dar věčného života. Proto vám, milí posluchači, přejeme, aby i u vás doma zazářilo světlo betlémské hvězdy, která ohlašovala narození Božího Syna: "neboť jedině On může vysvobodit každého z jeho hříchů."