3. Vánoce

Kdo z nás nezná tuto vánoční píseň, ale víme, o jakou Tichou noc jde? Vraťme se do Betléma, kde více než před dvěma tisíci lety spatřil světlo světa Ježíš Kristus, náš Spasitel. Charles Spurgeon, slavný anglický kazatel minulého století, napsal:

Naše malá planeta zasvítila mimořádným světlem mezi ostatními sesterskými planetami, když se náš Stvořitel po ní procházel v lidském těle. Když jste slyšeli poprvé o této návštěvě vtěleného Boha a vžijete se do této skutečnosti, budete jí okouzleni po celou věčnost. Toto je podstata evangelia, nikdy nikým nenapodobitelná a skutečná událost. Vtělení Boží a ještě úžasnější obětování na kříži nám vydobylo věčný život. Není možné tyto dvě události od sebe oddělit, protože kdyby se byl Pán Ježíš jenom narodil a nezemřel obětní smrtí na kříži, neměli bychom žádnou naději na věčnost. Tak jako ti na pohled bezvýznamní pastýři na poli i my dnes oslavujeme Pána Boha pro Jeho nekonečnou lásku k nám, která nám přinesla spasení, právě skrze narození Ježíše Krista v Betlémě.

Kdo byl Pán Ježíš a proč se narodil? V minulosti se narodilo mnoho mužů, učitelů, vědců, vynálezců, filosofů, intelektuálů, básníků, spisovatelů, umělců, politiků, vůdců a vzácných jedinců, kteří změnili chod našeho světa a obohatili lidstvo o nové poznání, ale nikdo z nich nebyl a není jako On. Ptáte se proč? Povím vám o tom dítěti, které přišlo na svět:

Ač byl pánem vesmíru, stal se nejchudším na zemi a neměl kde by hlavu složil. Spal v cizích jeslích, jel po moři na cizí loďce, vezl se na cizím oslátku, jedl poslední večeři v cizím domě a byl pohřben v cizím hrobě. Když byl malý, zneklidnil krále, když byl chlapcem, udivil učence, když byl mužem, otřásl celým národem i samými základy římské říše.

Nenapsal jedinou knihu, ale do největší knihovny světa by se nevešly knihy, které byly napsány o Něm.

Nesložil jedinou píseň, ale svou odpouštějící láskou, milostí a darem spasení rozezvučel k písním chval více srdcí, než všichni básníci světa.

Nezařídil si lékařskou ordinaci, avšak uzdravil více duší, než tisíce lékařů nemocných těl.

Nevelel žádné armádě a neodpíral zlu násilím. Nedobyl železem ani píď země, a přece žádný vojevůdce neměl nikdy tolik dobrovolníků jako On. Mocí lásky a poselstvím evangelia ovlivnil celý svět.

Všichni lidé zklamali, On nikdy nikoho. Všichni lidé zhřešili, On jediný zůstal svatý.

Nepřátelé Jej nemohli přemoci, Satan svést, smrt zničit a hrob zadržet. Nade vším zvítězil převahou své božské moci.

Jeho slovo, mluvené zde na zemi, přetrvalo největší útoky temnoty, zloby i lidské nevěry. trvá dosud a je světlem i pokrmem jeho následovníků.

Velicí mužové přišli a odešli. On však žije a přijde zase. Bude mít poslední slovo k dějinám lidstva a rozhodne o věčnosti každého z nás. A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel a dárce věčného života. Chceš-li, bude i tvůj.

Take my Hand, Precious Lord, nebo-li Vezmi mou ruku, drahý Pane. Smysl Vánoc a oslav dne narození Pána Ježíše Krista je pravé vyzvání všem, abychom přijali dar věčného života. Jak se to dělá? Nejlépe ve svém pokojíčku, ztište se a poproste, aby vás Pán vzal za ruku a vedl dál. Pokud je tato modlitba míněna z upřímného srdce, jistě odpoví i vám.

Poslechněme si malajskou píseň s názvem, Nama Dia Isa, nebo-li Jeho jméno je Ježíš.

Nama Dia Isa - Jeho jméno je Ježíš a už máme jen krůček do tropické Indonésie, kde jsme prožili čtyři roky. Jak se slaví Vánoce v muslimské zemi, kousek pod rovníkem? Posuďte sami. Indonésie se snaží být celému světu příkladem. Pokud zůstane muslimská víra dominantní vírou, jsou ostatní vyznání tolerována a kvete tak zvaná "Pančasila." Ateismus se zde nepěstuje a popírat existenci Boha je v Indonésii nepřípustné.

Indonéští křesťané slaví vánoční svátky daleko více duchovně než materialisticky. Jídlo a pití je k vánočním oslavám jen přidruženo. Nejdůležitější je program. Podnikové oslavy duchovně překonaly většinu vánočních programů, které známe z křesťanských shromáždění a kostelů všech denominací.

Oslav se účastnilo asi tisíc zaměstnanců a Pán Bůh byl oslaven, až se nám dech tajil. Zažili jsme něco tak nečekaně pěkného, důstojného a obsahuplného v zemi, kde je křesťanství v desetiprocentní menšině. Hlavní kazatel, norský misionář, kázal s velkým nadšením. Žádné sladké řeči o míru a pokoji na zemi, ale spásnou novinu pro ztracené duše. Ale ani indonéská pančasila, ideální náboženská snášenlivost, není zárukou pokojného soužití. Z posledních zpráv, které z Indonésie máme, bylo koncem října letošního roku vypáleno 21 křesťanských kostelů, dvě školy a jeden domov sirotků. Dříve bývalo násilí vůči křesťanům ojedinělým jevem, dnes je tomu jinak. Pokud se i vy budete modlit za stav našeho světa, pamatujme i na ty, kteří jsou pro svoji víru ohrožováni. V Indonésii žije asi dva miliony křesťanů. Nedávno shořelo deset sborů v Surabáje, násilí se vyskytlo na Sumatře. Pronásledování křesťanů roste v celém světě, nenávist vůči židovskému národu také. Kdyby nebyla historická událost v malém městečku v Betlémě pravdivá, neměli bychom svého Mesiáše a Spasitele a žádnou naději, že někdy zavládne v našich duších POKOJ a MÍR.