6. Indie - Vegetariánství

Šest z deseti obyvatel Kalkaty žije na ulici. Každý rok umírá 15 miliónů lidí a 27 miliónů se jich narodí. Přibývá těch, kteří nemají střechu nad hlavou, těch, kteří nemají sousto do úst. Přesto hlad Indie není způsoben pouze množstvím obyvatel, nepřízní přírody a věčnými neúrodami. Příčinou neuvěřitelné bídy, krutosti a bezpráví Indie je dědictví náboženské víry, která nevěří, že člověk je Boží stvoření. Indové věří v nekonečné množství hříšných bohů. Podle hinduismu se svět vylíhl z kosmického vajíčka, z Brahmanova vejce. Proto mnoho věřících nejí ani vajíčka a někteří požívají vajíčka jen zaručeně neoplodněná. Hinduista by nezabil krávu a jíst hovězí je pro něj ještě odpornější než kanibalismus. Vegetariánství nepředstavuje úctu ke všemu živému, či pouhé uctívání svatých krav, opic, slonů, krys a jiných zvířat, ale především trest a strach z budoucího vtělení. Cituji z díla Bhaktivedanta Swami Prabhupáda:

"V hmotném světě vykazuje hmotná příroda přímo zázračnou dovednost při vytváření různých druhů těl pro živé bytosti, vždy v souladu s jejich sklonem k smyslovému požitku. Živá jsoucnost, která si chce pochutnávat na výkalech, dostane hmotné tělo vhodné k pojídání výkalů - tělo vepře. Podobně ten, kdo chce jíst maso, dostane tygří tělo, s kterým může žít pochutnávaje si na krvi jiných zvířat a požíraje jejich maso. Protože lidská bytost má odlišný tvar zubů, není určena k pojídání masa nebo výkalů, na něž nemá chuť ani člověk stojící na nejnižším stupni. Zuby člověka jsou utvořeny tak, aby mohly žvýkat a ukusovat ovoce a zeleninu; kromě toho má také dva špičáky, aby mohl jíst maso." (Bhaktivedanta Swami Prabhupáda, Śrí Íśopanisad)

Je to zvláštní země a zvláští filosofie víry. Lidé umírají hlady, ale masa, mléka, ba ani vajíček se nedotknou. Útulek pro přestárlé a umírající obstarává matka Tereza a jiné světové humanitární organizace, ale Indové mají větší starost o přestárlé krávy, než o své bližní. Svaté krávy mají mnohé útulky, kde jsou krmeny, zatímco lidé umírají.

Indíra Gándhíová prohlásila, že Indie má dostatek potravinových zdrojů nejen pro celou Indii, ale mohla by exportovat dvě třetiny úrody a zemědělských produktů. Každá kráva totiž sežere potraviny, které by uživily sedm lidí. Krávy spotřebují 20% celkové zemědělské produkce Indie. Kolik toho spotřebují opice, nevím, ale kdosi odhaduje jejich počet asi na 40 milionů. Dalších 15% každé úrody sežerou myši a krysy, protože ani ty nikdo v Indii nehubí. Vždyť by mohli připravit o život svého příbuzného. Nehubí se žádní škůdci. Lidé umírají nejen hladem, novorozeňata na smetištích. To se děje dnes a denně v naprosté netečnosti okolí a obdivu západních intelektuálů k moudrosti Východního náboženství a kultury. Je smutné, že všichni zastánci lidských práv a lepších zítřků nad indickými poměry zavírají oči. Indové neznají soucit, dobročinnost ani lásku k bližnímu. Víra v osud zabíjí sociální cítění. Může snad za tohle Bůh?

Každý pravověrný hinduista musí alespoň jednou za život navštívit Benáres, aby voda posvátné řeky Gangy odnesla jejich hříchy k bohu Šivovi, který zničí vše zlé. Někteří se přicházejí uzdravit ze svých nemocí, jiní jsou přineseni k poslední očistné koupeli. Voda posvátné řeky odplaví všechny vzpomínky na hrůzy indického života. Denně více než sto tisíc lidí vykonává své potřeby přímo do řeky. Jedni se umývají, druzí perou prádlo, třetím slouží řeka jako stoka průmyslových odpadů. Svatá Ganga - matka Indie, je nejen místem očistné koupele, ale je i místem posledního odpočinku. Na březích řeky se pálí denně po dvacet čtyři hodin tisíce mrtvol. Spálení trvá asi čtyři hodiny a je k tomu potřeba asi 300 kg dřeva. Aby se osvobodila duše nebožtíka, je třeba rozbít lebku. Zbytek kostí a popel se vysype do řeky za asistence pohřebních zřízenců z kasty nedotknutelných. Spalování mrtvých je jakási ohnivá očista zemřelého. Takový pohřeb je finančně velmi náročný. Proto se mnohé rodiny doživotně zadluží, jen aby nejdůležitější okamžik lidské existence - pohřeb - proběhl důstojně. Děti do dvanácti let, svatí muži a lidé, kteří umřeli na choleru, lepru či neštovice, lidé zemřelí uštknutím jedovatého hada, a těch není málo, se nespalují. K jejich tělům pozůstalí přivazují kameny a vhodí je rovnou do řeky. Nikomu nevadí plovoucí těla nadutých kozlů, opic nebo ohořelé zbytky mrtvol a těla žebráků, které neměl kdo pohřbít. Divocí psi a supi hodují na březích řeky na zbytcích zdechlin i nespálených mrtvol. Vrcholem zvrácenosti jsou náboženské sekty vyznavačů Šivy, kteří pojídají maso nespálených nebožtíků. Otázka hygieny? Ta nikoho netrápí; zdraví je otázka víry nad skutečností.

Hinduističtí bohové a démoni znali amrit, nektar nesmrtelnosti. Čtyři kapky amritu spadly na zemi a to jsou nejsvatější poutní místa Indie. Maha Kumbh Mela, poblíž města Allahabad, je místo, kde se stéká Ganga a řeka Jamuna. Deset pontonových mostů spojuje oba břehy a během poutí zde vyrostou stanová města. Přicházejí lidé všech kast. Svatí mužové, mniši, kteří přijali celibát a chudobu, putují nazí, potření spáleným popelem kravinců. Někteří z nich mají divoké vzezření šílenců. Nepřítomný zrak nahlíží do podsvětí vlastní smrtelnosti. Milióny poutníků se přicházejí očistit od hříchů rituální koupelí. Hinduisté se očisťují nejen koupelí, ale i plameny olejových lampiček. Poutníci se modlí, aby byli vysvobozeni z věčného koloběhu života a reinkarnace.

Hinduista vnímá život i smrt odlišně. Západní člověk se osvobodil od podvědomého strachu před Božím trestem, případně věčným trestem za následky svého chování. Materialistický světonázor přesvědčil západního člověka, že smrtí vše končí. Smyslem života se stala touha po bohatství a po moci. Proto je důležité, jak stráví tento život; hinduista, který očekává nové vtělení, tento tlak promarněné životní příležitosti nepociťuje. Hinduista věří, a teď cituji, že: Ve vývojovém cyklu mění živá jsoucnost jedno tělo za druhým. V hmotném těle nás hmotná příroda nutí měnit těla podle toho, jakých smyslových požitků si žádáme. Tyto tužby jsou zastoupeny v různých životních formách od mikrobů až po nejdokonalejší hmotná těla - těla Brahmy a polobohů. Těla všech těchto živých jsoucností jsou vytvořena z hmoty zformované do různých podob.

Hindusita může dosáhnout vykoupení z opakovaného koloběhu života následujícími způsoby:

1. cestou skutků - dodržováním náboženských rituálů a poviností;

2. cestou znalostí - meditací a intelektuálním odosobněním se od reality;

3. cestou uctívání božstva a meditací lásky.

Pravdy hinduismu jsou vázány na lidského prostředníka.

Cesta, která vede k vykoupení, je podmíněna

1. službou učiteli - závislost na guruovi;

2. nepřipoutaností k příbuzným - v pokročilém věku by měl muž odejít od rodiny a žít jako poustevník, potulný asketa až do své smrti.

3. Prodléváním na osamělých místech vyjadřuje nechuť k lidskému zástupu. Zde už má vysoký standard etiky výrazně soběstředný ráz.

4. Poznáním pravdy - uvedený výčet ctností a musím uznat, že mnohé jsou velmi pozitivní, je sám o sobě cílem, nikoli doprovodným jevem vykoupení a spásy člověka jako v křesťanství.