2. Kam kráčíš, národe?

Jak naložíme s otázkou o původu člověka, takovou dostaneme odpověď na otázku o osudu člověka, na otázku kam se národ ubírá, kam kráčí. Naše víra o původu člověka přímo podmiňuje, co jsme nyní, a současně nám dává odpověď, co nás čeká. Dává nám nahlédnout do našeho osudu.

Darwinismus a evoluční materialistický názor nemá odpověď na otázky, které se týkají budoucnosti a osudu jednotlivců a národů. Hlavní důvod existence jednotlivce je, aby přispěl k vývojovému pokroku svého druhu. Většina darwinistů jsou v hmotu věřící materialisté. Věří, že se zánikem těla je jedinec jednou a navždy vypovězen z existence.

Je-li život ve své celistvosti jen sdružením hmoty, potom bez pochyby rozpuštění tohoto hmotného souboru musí být také současně jeho úplným koncem. Plnokrevný materialista nemá naději osobní existence po zániku svého těla. Proto jakákoliv naděje evolučního materialistického darwinisty musí vězet ve vývoji hmoty, tedy v tělech budoucích lidských jednotlivců. Celých našich 70 až 80 let života nemají pro jednotlivce vůbec žádný smysl, protože součet položek na našich osobních účtech se smrtí anuluje. Pravda, prý náš život má smysl pro naše děti, ale i ty jsou jenom jednotlivci, takže jejich smrtí se jejich osobní životní smysl opět anuluje. Až vše skončí, až lidský druh vyhyne, a tomu věří každý evolucionista, obdržíme suma sumárum nulu - součet štafety nul.

Držitelé tohoto názoru spějí k užitému nihilismu. Spějí k názoru, že životní hodnoty jsou neopodstatněné. A právě v zemích, kde v minulosti převládala tradiční, kolektivní nebiblická víra, tam se darwinistické evoluci a ateistickému nihilismu dařilo nejlépe. Právě tyto země dnes procházejí katastrofálním morálním a hospodářským úpadkem. Kdo jsme, Češi? Jsme tím, kým se vidíme. Vidíme-li se jako hromádka vyvíjejících se potravin, nedivme se, že upadáme. Kdo věří, že pochází ze zvířecích předků, zvířetem se dříve nebo později stane sám.

Naši buditelé 19. století pokládali za nejdůležitější pro národní bytí češtinu. Dnes se mluví česky i v pohraničí, i ve městech, a přesto je jazyk pro naši národní svébytnost zcela nedostačující. Pokud vím, náš národ se neustále rozpadá na miliony soukromých jednotlivců, kteří jsou si navzájem cizí. My Češi jsme za poslední století, snad i déle, pozvolna ztratili víru v sebe, ztratili jsme biblickou jistotu, že jsme jako ostatně všechny národy stvořeni k obrazu Božímu. Skoro bych si dovolil tvrdit, že jsme se stali takovými mini - darwinisty ještě před tím, než se Darwinovo jméno stalo běžným pojmem. Nevidíme-li v sobě rysy Božího obrazu, je s námi konec, jako ostatně se všemi historickými národy, které se s Bohem rozešly. Náš národ, a nejen náš, se stává shlukem jednotlivých nihilistů, kteří si stýskají, nevraží, podlézají, závidí a navzájem se okrádají. Nihilisté, lidé s neopodstatněným životním smyslem, se mstí sami sobě. Mají špatnou pracovní morálku, plundrují, vandalizují, ničí přírodu a každý si hledí jen svého.

Věřím, že my Češi jsme upadli z velké části vinou všeobecně přijaté evoluční domněnce. Jsme-li hmotná nula, z nuly pocházející a v nulu se obracející, nedivme se, že se dnes k sobě na ulici, v tramvaji a obchodech navzájem chováme stejně jako občané zemí, které s námi sdílí materialistický světový názor. Vidíme-li v sobě nulu, ostatní ji v nás vidí také.

Můj děda říkával, "copak lidé, ti jsou dobří, ale ta vláda!" Vůbec s tímto názorem nesouhlasím. Vždyť Ježíš řekl, že nejproradnější je lidské srdce, tedy i srdce obyčejně české. Ježíš Kristus léčil příčinu hříchu, a tím je hříšné, nemorální srdce každého člověka, tedy i české srdce.

Obroda našeho národa nemůže povstat z hospodářských a politických změn. Naše národní a hospodářské problémy jsou důsledkem kruté příčiny, což je odtržení většiny národa od osobního svazku s Bohem. To obzvláště zapříčinil darwinismus.

Jenom z jednotlivých kvalitních cihel se může postavit pevné stavení. Jednotlivci tvoří národ a ne naopak. Proto obroda národa, stavení, musí začít u jednotlivců, v srdcích cihliček. Evoluční domněnka podkopala vědomí jednotlivců již před tím, než byl podkopán základ celého národa. Začnou-li se drolit cihly, celé stavení se rozpadne. Darwinisté, evolucionisté a z nich vyplývající totality vkládají biologickou a duchovní naději v druh a nikoliv v jedince. Jak pošetilé, vždyť je tomu právě naopak. Naděje jedince dá naději druhu. Naděje Čecha dá naději českému národu. Beznadějní Češi umrtví celý národ. Naše národní obroda vězí v osobním vztahu každého z nás k Bohu. Jakékoliv jiné řešení se rovná pouhému přestrojení za dalšího hastroše. Naše obroda nevězí v prosperujícím hospodářství. To se dostaví, hledáme-li a milujeme-li Boha:

Nebudeme-li jeho dědictvím, potom nás neuspokojí ani japonská videokamera v každé domácnosti. Pokračujme však v úvahách o zrůdnosti darwinismu a materialismu. Biologický osud (a materialismus neuznává nic jiného) budoucího nadčlověka, stojícího na dalším vývojovém stupni, se nebude lišit od údělu dnešního člověka. Jediný přínos, který materialismus slibuje, je kvantitativní. Budoucí nadčlověk na tom bude kvalitativně stejně jako dnes. Bude jíst, pít, spát, chodit na velkou a malou stranu, bude se ženit a vdávat, rozmnožovat a nakonec zemře stejným způsobem jako my, nebo pes či komár, aby uvolnil místo svým vývojově vyšším potomkům.

Budoucí nadčlověk, superman, bude jíst a spát účinněji, snad bude pracovat jen hodinu týdně, bude poletovat od planety k planetě, ale v zásadě kvalitativně nic nového materialismus nenabízí. Člověk si dnes pohrává s vesmírnou válkou a v duchu kolonizuje planety. Spisovatelé fantastických románů nám předkládají hrdiny budoucnosti, kteří vystupují stejně morálně znetvořeni, jako dnešní člověk. Celý dialektický nebo humanistický materialismus je kvantitativní magorie.