3. Kam kráčíš, národe?

Posledně jsme si řekli, že nastolení evoluční domněnky klíčově přispělo k naší národní katastrofě. Odmítneme-li prvních jedenáct kapitol biblické Genesis, potom můžeme zahodit celou Bibli. A nepřátelé křesťanství, ti vědí přesně, co napadnout, aby zničili veškerou víru. A místo toho nám nabídnou dialektický nebo humanistický materialismus, jak jsem posledně řekl - kvantitativní magorii. Budeme létat dále a výš, budeme mít víc a víc, budeme stavět vše co největší, náš mozek pohltí co nejvíc vědomostí a znalostí. Co nám darwinistický materialismus, který nás tak zničil, nabízí? Nenabízí nic. Darwinismus promítá do budoucnosti jen to, co už máme nyní, včetně technologicky znásobeného zotročení.

K čemu bude v příštím vývojovém stupni tisíciletý život, když se budeme prát stejně jako se pereme nyní? Vždyť i superman zemře, aby byl vystřídán super-supermanem. Zdá se vám, že přeháním? Ale to je vše, co nám dialektičtí a humanističtí materialisté dnes nabízejí - "přirozený výběr", právo silnějšího.

Učil jsem se o zákonu přechodu kvantity v kvalitu. Takovému nesmyslu nemůže přece soudný člověk věřit. Sebevětší kvantita neživých atomů jakkoliv seskupených se nemůže kvalitativně změnit v život.

Materialisté se smrtí příliš nezabývají, přestože smrt je společným jmenovatelem lidských myšlenek minulých, dnešních i budoucích. Kdesi jsem četl, že člověk přemýšlí o své osobní smrti častěji, než o všech ostatních námětech. Smrt, o které přemýšlíme, nebo o ní aspoň myšlenkou zavadíme tolikrát za den, nestojí materialistům za pozornost. Rozpadem přestavěných molekul potravin, to jest co prý jsme, vše končí.

Vidíte ten nihilismus, který sžírá i náš národ? Uvažujme. Je-li smrt skutečný konec, proč se jí zatěžujeme? Proč o ní vůbec přemýšlíme, když smrt znamená jen neexistenci? Není snad smrt nejdůležitější, když stojí na prvním místě našich myšlenek? Proč vzdáváme čest zemřelému pohřbem, proslovy a muzikou? Vždyť byl seskupen jen z potravin koupených v konzumu. Proč materialisté rehabilitovali své popravené a vrací jim legitimace? Sami se nechovají podle toho, čemu věří. Člověk prý po smrti zanikne a promění se v "nic". Přesto toto "nic" dnes ctí. Může být nula ctěna?

Jestliže je smrt opravdový konec, proč se jí většina lidí bojí? Vždyť o nic nejde. Většina lidí se podvědomě bojí následků. Dialektici nežijí svojí vírou. Jsou ze své smrti paranoidní. Tyrani se klepou nejen před Bohem, ale před vším a každým, protože jsou těmi nejnejistějšími lidmi pod sluncem.

Jestliže je člověk spláchnutelná hromádka přeměněných potravin, a lidí je na světě habaděj, potom jsou lidé nejsnáze nahraditelný materiál. Nedivme se, že na materialismu lpící šílenci vyšlou bez jakýchkoliv morálních zábran miliony lidí pod kosy kulometů. Napoleon prý řekl, že jediná prospěšná funkce ženy je rodit syny, potravu pro děla.

Stejné filosofie dodnes vládnou zbývajícím totalitám a neutěšujme se. Čím víc se Západ bude vzdalovat alespoň své biblické tradici, tím více si přestane vážit hodnoty jednotlivce. Mějme na zřeteli, že neúcta k jedinečnosti a právům každého jedince je přímou výslednicí nihilistického, evolučního materialismu. Jestliže je člověk pouze určitým způsobem seskupená hmota, potom zničením tohoto seskupení zničíme život i jeho smysl. Jestliže spravedlnost nedostane zadostiučinění na tomto světě a v tomto životě, potom podle nihilistické filosofie spravedlnost neexistuje. Zloději, mordýři, tyrani i sadisté uniknou.

Psychologové vyzkoumali, že kromě myšlenek o smrti se často zabýváme myšlenkami o spravedlnosti. Už se vám jistě stalo, že jste zatínali bezmocně pěsti, toužíce po spravedlnosti. V naší hříšné přirozenosti toužíme spíš po pomstě. Netužme po ní, vždyť pomsta patří Bohu:

Zločinci odmítají pomyšlení na trest, kterému neuniknou. Jejich evoluční světový názor je ospravedlňuje, jak marně doufají, od všech lží, zla, krádeží a šikanování svých obětí, protože podle darwinistického nihilismu spravedlnosti není. Spravedlnost je prý jenom v našich myslích a myšlenky jsou jenom mechanická přeměna hmoty.

Evolucionista se cítí v bezpečí, pokud může udržovat své odpůrce a oběti v bezmocnosti, pod svou mocí na svou milost a nemilost. Běda, kdyby mu někdo naboural jeho bezbohý svět. Jeho moc by se totiž rozsypala. Jeho moc je zabořena do beztvaré hmoty Darwinovy evoluční domněnky, která vymývá mozky národům.

Materialisté udržují evoluční domněnku pomocí tyranie "vědy." Jejich moc je pevná, pokud budou obyčejní lidé věřit této hlouposti. Evoluční myšlenka nezapadá ani do hmotného, ani do duchovního souboru vesmírného bytí. A především je snadno vyvratitelná vědou. Ale o tom až někdy jindy.

Teprve až se vzpamatujeme z naší hmotařiny, může být náš národ stmelen Boží, biblickou silou. Musíme být vroubováni do Božího kmene. Evoluční nihilismus je kletba všech národů, nejen našeho.

Co máme dělat, abychom se vzpamatovali? Poznat Boha. Jak?

Přemýšlením poznáme, že Bůh je, protože kolem sebe vidíme jeho dílo, které nám odhaluje Jeho věčnou moc a Božství. Nepřivede-li nás toto poznání k údivu, až k dětskému vykulení očí, potom nemáme naději ani jednotlivě, ani jako národ. Hned vám to doložím:

Bereme vše samozřejmě. Nejsme příliš udivení. Zázraky, ať je to cokoliv, třeba mocenství v chemii, nás nevzruší radostí, že za ním stojí Tvůrce. Bereme se totiž příliš vážně a skoro si to atomové mocenství přivlastňujeme jako náš vynález. A důsledek?

Upadli jsme v bláznovství, protože nejsme vděční a v údivu jako malé děti:

A teď přicházíme k tomu, kdy Duch svatý jmenuje následky naší člověčí svébytnosti a české rádoby moudrosti a nejen české:

Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomluvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

Nepřipadá vám, že je to stav našeho národa? Mně ano. Od státní hlavy až k nejbezvýznamnější patě. A vím, že většina by se k Bohu jaksi taksi přiznala. Historicky se k němu přiznávala vždy většina. Ale Bůh mi vyráží dech pokračováním předešlých veršů:

Nechceme přestat kouřit, i když víme, že nás kouření zabíjí. Nechceme přestat pít, i když víme, že alkohol způsobuje 50 procent mrtvol na silnici, i ty nejtěžší sociální a rodinné škody a rozvraty. Jsme navíc pokrytci.