1. Křesťan a politika

Dnes začínáme nové téma - "Křesťan a politika." Začněme skalní biblickou jistotou, že člověk svým humanismem nebe na zemi nevytvoří. Rozumějte mi dobře, posluchači. Bůh nemá nic proti humánní pomoci. Vždyť to je druhé přikázání - miluj svého bližního jako sebe sama. Bůh však nenávidí humanismus v tom smyslu, že člověk nahradí svým člověčenstvím, tedy humanismem, Boha. Tím se člověk sám stane středobodem světa, Boha vyškrtne ze svých plánů, a neporadí se s Ním o jakékoliv svojí činnosti. Tedy, ne humanistický, ale humánní člověk je takový, jakého si přeje mít Bůh. Je to ten člověk, který miluje a pomáhá svým bližním, protože jsou stvořeni k obrazu Božímu a pro Boha. Naopak humanistický člověk - je však hrůza sama, protože humanismus je prvotní Adamův hřích. Adam se zhlédl v sobě samotném. Ve svém humanistickém nadčlověčenství chtěl být s Evou jako Bůh. To byl ten hlavní motiv, proč neuposlechl a pojedl po Evě ze stromu poznání. Slovník definuje humanismus jako společenské, vědecké a literární hnutí, které obrací pozornost k člověku a k jeho pozemskému životu. Bez Boha se však člověk k člověku opravdově nikdy nepřidruží. Všechny humanistické pokusy o tak zvaný důstojný lidský život skončily a vždy skončí tragedií, protože humanismus spoléhá na člověka a vylučuje Boha z lidského úsilí. Člověk nikdy, ale vůbec nikdy nebude schopen vybudovat spravedlivější společnost bez Boha. Člověk nikdy nezbuduje nebe na zemi. Vždyť to my Češi a Slováci známe až moc dobře z naší nedávné minulosti. Proto se nenechme zpít bohapustými nadějemi. Žádní lidé, ani ti opravdově humánně nejlepší, nejsou zárukou vůbec ničeho. Zárukou humánní, ne humanistické společnosti je pouze Bůh a nikdo jiný. Každý humanistický pokus o spravedlivější společnost, ač sebeupřímněji a sebelépe míněn určitě, a jako vždy v minulosti, skončí fiaskem, protože nespoléhá na Boha. A tak tedy, posluchači, začínáme:

Dodnes si rád přehrávám Ježkovy melodie. Werichův humor miluji. Ale teprve až jsem uvěřil Bibli, Božímu slovu, pochopil jsem některé texty Voskovce a Wericha, kterým jsem vlastně dříve ani nerozuměl: Na Olymp a na nirvánu, na nebe nevěřím, když někdo svět pomlouvá, vždycky láteřím. Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi, stačí mi pár krásných let někde na zemi. Když já vám povídám, že je nebe na zemi, pravdu mám, věřte mi.

Tohle je plnokrevný, na zemi nebebudující humanismus. A jak přitažlivý! Problém vězí v tom, že tomuto humanismu, náhrady Boha člověkem, propadli, propadají a budou propadat i mnozí "věřící", ačkoliv biblické evangelium učí pravý opak. Bible ve své podstatě říká, že se Bůh-Kristus vrátí pro své vyvolené, aby je vytrhnul z pozemského kvazinebe. My, bibličtí křesťané, máme bez ustání očekávat a těšit se, kdy si nás Ježíš vezme k sobě. Já vím, zní to fantasticky, ale je tomu tak. Mnoho křesťanů, všech denominací a národností, uhýbá z Bible do humanismu, jakoby říkali: Studuj si pravověrně Bibli do extrému, těš se na nebe a na vytržení, jestli ti to dělá dobře. My chceme studovat Bibli proto, abychom se naučili žít a milovat, abychom zbudovali nebe zde na zemi dříve než přijde Kristus.

Tato tendence je překotná a celosvětová, na Západě i na Východě. Věřící hledají spojující ekumenické principy všech náboženství, začínají se angažovat v politice a sociálních hnutích. Církev, tím myslím věřící, ne hierarchii hodnostářů, si zpívá "Nebe na zemi". Ten, kdo buduje, třeba i v "Kristově jménu", nebe na zemi a očekává Jeho druhý příchod s chodidly pevně zapuštěnými do pozemského světa, bude zklamán. Pozemské nebe je totiž připraveno pro Antikrista, tak to učí Bible:

Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou (Antikristem). Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu a moc dají té šelmě. (Zj 17,13)

I my věřící, v naší hříšné přirozenosti, se cítíme více doma na tomto světě, než bychom měli. A dnešní, často nebiblická teologie v nás pozemské nebe jenom posiluje. Náš cíl nespočívá v tom, abychom převzali politické otěže tohoto světa a budovali nebe na Zemi. Naše biblická naděje je, aby nás Ježíš vzal k sobě do Svého nebe. Nemysleme si, že my, hříšní smrtelníci, třeba i věřící, můžeme zbudovat něco, co může stvořit pouze nesmrtelný a bezhříšný Bůh-Kristus. Můžeme tak promeškat to nejlepší jenom proto, protože odmítáme vážný pohled do budoucnosti. Odmítáme pevné a pravé biblické učení. Nikdy nebudeme schopni postavit nebe zde dole, ani pro sebe, ani pro Krista. Skutečné nebe je nahoře. Nestrhávejme nebe dolů na zem. Ať nás raději Kristus vynese do svého nebe. Nebe je jeho výsada, ne naše.

... Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. (1 Te 4,16-17)

Stav dnešních křesťanských shromáždění je na pováženou. Svět je prý v nesnázích, protože křesťané neplní Bohem nařízenou vůdčí úlohu. Křesťané prý ještě světu neukázali, jak má být svět veden podle Božích biblických zásad a zákonů. Pravdy na tom něco je, ale svět byl vždy v nesnázích, protože člověk je hříšník a rebel a dává přednost bezbohé kultuře, tradicím, humanistickému náboženství a světské společnosti. Svět je v nesnázích díky člověku. Svět není v nesnázích, protože se křesťané ještě nezapojili do světsko-politických záležitostí. Až se zapojí, bude to katastrofa pro ně i pro svět. Tolik dějepisu snad známe všichni. Křesťan, chce-li si udržet politickou moc, tak musí dělat kompromisy. Křesťan má hlásat a žít evangelium Ježíše Krista, aby byl příkladem ostatním, aby se od ostatních lišil a především oslavoval Pána Boha. Zemím, v kterých bylo evangelium opravdu hlásáno a přijato do srdce národa, Bůh přidal svobodu a blahobyt. Tam, kde opravdové evangelium hlásáno není, nebo přestává být hlásáno, tam, kde Ježíšovo evangelium nikdy nezakořenilo do srdcí, nebo se vytrácí ze srdcí národa, tam může být nastolen pouze humanistický přelud s náznaky demokracie. Svoboda a z ní vyplývající blahobyt není na vývoz, protože svobodu člověk nemůže vyrobit. Svoboda je Boží dar, Boží dovoz, Boží import. Proto demokracie, svoboda a z nich vyplývající blahobyt přežívá jen setrvačností v několika málo zemích, kde se jí dařilo z historického hlediska jen krátce. Právě tyto země prošly reformací a jejich hospodářství bylo založeno na biblické morálce. Bez biblické morálky prosperující kapitalismus nemohl vzniknout. Bez ní vznikne jenom džungle a bezohledné loupení člověka člověkem. Jinak nám historie předvádí pouze autokratické totality. Bez evangelia si lidé nejsou a nebudou schopni vládnout.