3. Křesťan a politika

V minulých dvou pořadech jsme si řekli, že křesťanství a světská politika jsou nesmísitelné, protože obojí spočívají na kvalitativně rozdílných základech. Křesťan, jenž se dá na politickou dráhu, bude chtě nechtě postupně ze svého přesvědčení slevovat. Křesťan spoléhá na Boha. Křesťan nespoléhá na člověka. Věčnost je nekonečněkrát důležitější než přítomnost. Vím, že hovořím o dortu v nebi, který nemůžeme zde vychutnat jako dort pozemský a ocukrovaný.

Zdá se, že Ježíšova slova "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu" kladou zodpovědnost na naši křesťanskou znalost a vyspělost. Ježíš jasně učil, že se máme podřizovat každé vládní moci. Křesťan však nemůže uposlechnout žádnou moc, která by mu přikazovala jednat proti Božímu biblickému nařízení. Vždyť Petr a apoštolé (před radou) odpověděli: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi..." (Sk. 5,29)

Samozřejmě, křesťané mohou být politicky činní, Bible to nezakazuje. Byl bych nadšen, kdyby křesťané vládli. Ale nevěřím, že je to možné. Buďme si jisti, že dříve nebo později by museli učinit biblické ústupky. Křesťané budou vládnout až v tisíciletém království. Křesťan není z tohoto světa. Navíc, skutečného křesťana by svět do vedoucí funkce ani nezvolil, vždyť Bůh vyvolil bláznovství, protože svět Jej ve své moudrosti nepoznal. A ti blázni, to jsme my, kdo rozšiřují evangelium. Byl jsem svědkem toho, kdy v našem křesťanském shromáždění nesměli skuteční křesťané ani kázat, ani vyučovat jen proto, že stáli nekompromisně za Biblí. To bylo v cizině, ne tady. Tato situace se opakuje v mnoha sborech dnes a denně. Jak by nás potom mohl zvolit a následovat svět? Pracoval jsem v jedné velké americké olejářské společnosti. Měl jsem velmi dobré zaměstnání. Nikdo mě nepronásledoval pro víru, ale! Byl jsem si vědom, že to do výšin dotáhnout nemohu. Vedoucí oddělení, to ještě šlo, ale výš už ne. Každý věděl, že je pro mne Kristus mnohem důležitější než všechen olej a společnost. Na vyšší sféry bych neměl ani čas, ani trávení, ani zájem, a ani by mne mezi sebe nepustili. Ve vysokých polohách bývá chladno. Nejen slovem, ale i osobní skutečností jsem přesvědčen, že politika státní, nebo i průmyslová pro biblického křesťana není. Možná, že následující vrše si vykládám příliš černě, ale posuďte sami:

Pak ho (Ježíše) ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět (Ježíši), bude to všechno tvé." (Luk. 4,5-6)

Věřím, že moc a sláva všech světských státních zřízení dnes patří do ďáblova resortu. Kdyby vlády všech království ďáblovi nepatřily, potom by tímto svým prezidentstvím nad světem nemohl pokoušet Ježíše Krista. Ježíš uznal ďáblovo vlastnictví vládních systémů světa. Proto trpěl, a proto to bylo opravdové pokušení. Věřím, že Ježíš po vládě nad tímto světem prahne, aby ukončil trápení světa. Proto neprahnu být veřejně činný. Prahnu po tom, abych zvěstoval evangelium umírajícímu světu.

Pamatujme, že osud našich duší je nekonečně důležitější než pozemský stav našich těl. Věčnost a nebe mají přednost i před tou nejtvrdší krutovládou, protože ta je tu jen dočasně. Naše přirozená touha po spravedlivém řádu nás nutí učinit něco konkrétního, hmatatelného, abychom přispěli k vylepšení tohoto špatného světa. Tyto akce mohou vést k dočasnému vylepšení světského politického a sociálního stavu, ale ve skutečnosti nemusí být z dlouhodobého hlediska ani prospěšné, protože léčí jen důsledky, ne příčiny problému. Nakonec se ještě můžeme ukonejšit humanismem, a ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše přehlédneme k naší nekonečné a věčné škodě. Písmo nás nabádá ke křesťanské dobročinnosti vždy a ke každému. Přesto, Ježíšova živá voda, která dává věčný život, je nesrovnatelně důležitější pohoštění, než průzračná chladná perlivá voda ze studánky, myslím H2O. Samo sebou, že podat tekutou vodu H2O je naší druhou povinností.

Bible nikde nehovoří o světském organizovaném úsilí křesťanů ovlivnit vlády států. Ježíš, apoštolé i proroci se ztotožňovali s dobročinností vyvěrající z Boží lásky, nikdy ne s revolučními nebo protivládními akcemi. Přemýšlejme o tom. Jak tedy dosáhnout politickou a sociální spravedlnost?

Nebyla-li nám zde v této zemi dána dobrá vláda za poslední desetiletí nebo staletí, tak je to proto, že jsme jako národ nehledali Jeho království a spravedlnost. To netvrdím já, ale Bible. A ta nelže.

Není-li, nebo nebude-li našemu národu blaze, nebude to proto, že se nezačleňujeme do evropských hospodářských soustav dostatečně rychle, ale bude to proto, že Hospodin není naším Bohem a my nejsme jeho vyvolené dědictví. To zase netvrdím já, ale Bible. A ta nelže ani podruhé.

Bůh je prvotní příčina všeho dobrého. Bez Této příčiny budeme marně čekat na účinek. Ráj, ani nebe na zemi člověk nezbuduje, i kdyby se namáhal sebevíc. Nesmíme spoléhat sami na sebe, protože jsme hříšní. To ale vůbec neznamená, že si nepomáháme a že nejsme humánní. Vše dobré, co činíme, pochází stejně z Boha a ne z nás.

Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař... Vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce (tj. skutky), neboť beze mne nemůžete nic. (Jan 15,1-5)

Dovolte, abych ještě jednou připomenul, v kom vězí naše požehnání, morálka, láska, prosperita a mír. Vždyť to víte, tyto ctnosti vězí jenom v Bohu:

Spoléháme-li, že naše požehnání, morálku, lásku, prosperitu a mír nám zaručí člověk, ať jej máme seberaději, ať je oblíbencem všech, ať je to Petr nebo Pavel, Werich nebo Matka Tereza, Havel nebo Masaryk, tak by nás měla Bible rychle vyléčit: