Co je škodlivé

Dnešní pořad Sonda do duše bude zamyšlení nad tím, co je pro mládež škodlivé? Společně bychom si měli uvědomit, že svoboda, po které všichni tak toužíme, má duchovní a morální podstatu. Ve světě, ve kterém svévolné chování lidí zbavilo pojem "morálka" veškerého významu, potom není divu, že slyšíme od profesorů filozofie, sociologie, biologie, antropologie a dokonce i teologie, že stará měřítka neodpovídají modernímu způsobu života. A protože nemíníme měnit způsob života, změníme raději měřítko mravních hodnot. Proč se prostituce, cizoložství, pornografie, homosexualita a jiné dříve označované neřesti staly najednou přijatelné? Je to jen proto, že se prostituce, pornografie a obchod s drogami se staly výnosným řemeslem? Kdo nese zodpovědnost za výchovu? Svěříme odpovědnost státu a jemu podřízeným institucím počínaje školstvím a zákonodárstvím konče? Stačí jen mládež poučovat o nebezpečí nákazy AIDS a jiných sexuálně přenosných nemocí, varovat je před nebezpečím nechtěného otěhotnění nebo drogové závislosti? S mládeží je třeba hovořit o morálce, o budoucnosti, vždyť naše země je na třetím místě na světě v počtu sebevražd mladistvých. Není na světě mnoho zemí, kde by děti prošly hromadným odchovem ve státních institucích jako u nás. Žijeme ve dnech, kdy mají dospělí stále méně času, který vyplňují stále intenzivnějšími zážitky. Mezi ně patří pornografie, která pronikla do naší společnosti i domovů. Je smutné, že právě děti a mládež se stávají stále častější obětí dospělých. Kdo má právo tvořit a schvalovat nový postoj k mravním hodnotám? Kdo na děti a mládež působí nejvíce? Jsou to rodiče, pedagogové, církev nebo ulice, film, televize a populární rockoví zpěváci? Je to skutečně jen osobní volba a rozhodnutí, čemu dáme přednost?

Naše společnost se rozhodla jít demokratickou cestou, vyznávat všechny osobní svobody, přesto bude obtížné ospravedlnit právě pornografii jako druh nevinné zábavy. Kdo má právo tvořit a schvalovat nový postoj k mravním hodnotám? Je to skutečně jen osobní volba a rozhodnutí, čemu dáme přednost? Každý z nás přichází na svět s určitými slabostmi. Nikdo z nás neví, kdy ztratí kontrolu sám nad sebou. Nevěříte? Podívejte se kolem sebe. Kolik lidí znáte, jejichž manželství nebo život byl zruinován kvůli alkoholu, drogám, znásilnění, manželské nevěře, nechtěnému těhotenství, nebo jen obyčejným výčitkám svědomí.

Dr. Aaron Hass poukazoval již v r. 1979 při výzkumu sexuality "náctiletých" na skutečnost, že 91% dívek a 99% chlapců ze 600 tázaných se setkali s pornografickými časopisy a 42% dívek a 58% chlapců vidělo porno film. Všichni společně přiznávali, že je takové materiály vzrušují a řada z nich přiznala, že se snaží napodobovat podobné věci, které čtou a co vidí. Řada zvídavých mladistvých si často neuvědomuje, že sexuální násilí, které pornografii provází, není jen rozpustilá hra. Mladí si neuvědomují, že vše, co vidí, nemusí odpovídat skutečnosti nebo běžným a přijatelným praktikám.

Někteří odborníci, kteří jsou autory učebnic sexuální výchovy, vřele doporučují časopis Playboy pro mladé, protože je prý stejně důležitý jako skautský manuál. Pokud se někdo domnívá, že to nejhorší, co se mohou mladí dozvědět, je v pornografických časopisech, je na velkém omylu. Některé články a odpovědi odborníků v časopisech určených pro mládež nejsou o nic méně bizarní. Ovoce playboyovského myšlení již sklízíme. Sexuální svoboda, a o té již dnes nikdo nepochybuje, přináší svoji trpkou úrodu. Čím více experimentů lidé prožívají, tím větší hlad po silnějších zážitcích pociťují. Kam může dovést sexuální nenasytnost, nejlépe ilustruje následující případ.

Začátkem r. 1989 byl na Floridě popraven masový vrah Ted Bundy. Bundy se přiznal k brutálním sexuálním vraždám více než dvaceti žen ve čtyřech státech Ameriky. Těsně před popravou požádal o rozhovor křesťanského dětského lékaře a psychologa Dr. Dobsona. Dr. Dobson je známá autorita, úspěšný autor, jehož přednášky, rozhlasové pořady, video kazety přinášejí porozumění, naději a pohodu do rozvrácených domácností nejen v Americe, ale i v okolním světě. Právě dr. Dobson je jedním z hlavních mluvčích proti pornografii. Ted Bundy poskytl následující rozhovor, který byl také natočen na video a přála bych si, aby byl k zhlédnutí brzy i u nás.

První otázka, kterou Dr. Dobson položil, byla:

Ted Bundy: Nebudu si namlouvat, že plně ovládám situaci, která mě zítra čeká. Chtěl bych využít poslední minuty svého života tak, abych za sebou zanechal pozitivní svědectví, které pomůže ostatním. Je pravda, že mám klid v duši, ale to asi proto, že mám možnost být s vámi.

Dr. Dobson: Začněme rodinou. Vyrostl jste v rodině, kterou bychom mohli ze všech hledisek nazvat jako vzorný domov.

Ted Bundy: Absolutně.

Dr. Dobson: Nebyl jste fyzicky, sexuálně ani emocionálně ohrožen ani zneužíván?

Ted Bundy: Nikdy, v žádném případě. To je tragedie mého života. Vyrostl jsem v dobrém rodinném prostředí. Měl jsem oddané a milující rodiče. Mám čtyři bratry a jednu sestru. Děti byly středem pozornosti celé rodiny. Pravidelně jsme navštěvovali kostel. Moji rodiče nepili alkohol, nekouřili, neznal jsem rodičovské hádky a neshody.

Dr. Dobson: Žádný domov však není perfektní?

Ted Bundy: To je pravda, ale měl jsem pevný, křesťanský domov a vedení. Doufám, že se nebude nikdo snažit svalit vinu na rodinné prostředí, které by ovlivnilo moje chování. To je to, co chci zdůraznit. Jako mladý chlapec, když mi bylo 12, 13 let jsem mimo domov, v místních obchodech objevil pornografii. Hořel jsem zvědavostí a často jsem našel pornografické časopisy v popelnicích v našem sousedství. Čas od času jsem našel nebo objevil pornografické knihy, více grafické a detailní. Stejné téma jsem hltal i v detektivních časopisech.

Dr. Dobson: Samozřejmě, tento materiál graficky zobrazoval násilí. Je tomu tak?

Ted Bundy: Ano, a teď hovořím z vlastní zkušenosti. Pornografie obsahuje fyzické násilí spojené se sexuálním násilím. Tato kombinace přináší chování, které je otřesné popsat.

Dr. Dobson: Rád bych tomu porozuměl lépe. Zašel jste pokud možno nejdál v literární a vizuální fantazii, která ve vás vzbudila touhu tyto fantazie prožít ve skutečnosti?

Ted Bundy: Ano, ale vše začalo postupně. Rozhodně se moje chování nezměnilo přes noc. Z vlastní zkušenosti vím, že pornografie, násilí a sexualita je postupná závislost, kdy člověk začne hledat silnější, více grafické a potentní zážitky. Ale i tento druh pornografie má svůj limit. Člověk dospěje k bodu, kdy mu nestačí číst a vidět.

Dr. Dobson: Co je nejdůležitější otázka posledních hodin vašeho života? Myslíte na zničené životy svých obětí a jejich rodiny? Sám víte, že se jejich životy nikdy nevrátí do normální situace.

Ted Bundy: Samozřejmě.

Dr. Dobson: Tíží vás vina, výčitky svědomí?

Ted Bundy: Vím, že budu obviněn, že sloužím opět sám sobě. Ale to je již za mnou. Mohu odpovědět, jak se cítím. Pouze s Boží pomocí jsem schopný si uvědomit, na neštěstí příliš pozdě, ale lépe pozdě než nikdy, bolest a utrpení, za které nesu odpovědnost. V posledních dnech se mnou mluvilo množství vyšetřovatelů o nevyřešených vraždách i o vraždách, které jsem spáchal. Bylo to velice těžké znovu prožít léta hrůzy a strašné pocity, s kterými se musím vyrovnat. To mohu udělat pouze s Boží pomocí. Cítil jsem bolest, cítil jsem znova a znova všechnu hrůzu.

Dr. Dobson: Jistě si umíte představit, jak ohromnou nenávist k vám chová veřejnost i ti, kteří vás znají a vědí o vašich činech. Jistě souhlasíte, že k tomu mají všechny důvody. Nevím, jestli můžete říci něco na svoji obhajobu, čemu by někdo uvěřil. Přesto, včera večer jste řekl a sám vím od Johna Tannera, že jste přijal odpuštění Pána Ježíše Krista, že jste odevzdal svůj život a pevně věříte. Čerpáte z toho sílu v posledních hodinách svého života?

Ted Bundy: Ano. Nemohu říci, že si člověk může zvyknout na stín smrti. Nemohu říci, že jsem tak silný, že už mi nic nevadí. Není to nic příjemného. Samota nepřidá, ale musím říci, že každý z nás projde údolím stínů smrti sám, jeden po druhém a nekonečné milióny lidí, kteří žili na této zemi už prošli. Já se chci rozdělit o zkušenost, která ovlivnila životy mnohých. Jsem připraven.

Jako křesťané víme, že Boží milost a odpuštění je dostatečné pro spásu každého hříšníka. Může však Bůh odpustit vrahovi? Z teologického hlediska můžeme odpovědět, samozřejmě. Z Bible známe takové příklady. Z lidského hlediska je však obtížné pochopit, jak může Bůh odpustit vrahovi jako je Ted Bundy. Nezabil jen jednou. Vědomě zavraždil nejméně osmadvacetkrát. Jeho obětí byly mladé, bezbranné dívky, které zažily nepopsatelná muka před tím, než je Ted brutálně zavraždil. Bez nejmenších pochybností, Ted je jedním z nejzvrhlejších vrahů našich dnů.

Z tohoto důvodu se většina lidí zamyslí, zarazí při pomyšlení, že kajícný Ted Bundy může vstoupit do nebeského království s Ježíšem Kristem. Ti, kteří poznali Teda za léta vězeňské vazby, svědčí o dramatické změně v jeho životě, o jeho doznání a víře, kterou přijal. John Tanner, vězeňský kaplan, strávil s Tedem a ostatními vězni víc než 200 hodin. V r. 1986 J. Tanner napsal Dr. Dobsonovi dopis, kde prohlásil: "Jsem přesvědčen, že Pán Bůh použije život i svědectví Teda Bundyho." V lednu, den před popravou, zatelefonoval Ted Bundy Dr. Dobsonovi, aby mu poskytl poslední rozhovor. Ted Bundy věděl o boji a práci, kterou Dr. Dobson vyvíjí na potlačení pornografie, která zanechává v naší společnosti násilí a životní tragedie postižených. Ted Bundy chtěl zanechat přímé svědectví a varování o zhoubných návycích a progresivním násilí inspirovaném snadno dostupnou pornografií.

My víme, že pouze Bůh je ten, kdo vyřkne poslední soud. Není na nás, abychom soudili, ale abychom se poučili z jedné lidské tragedie, která ovlivnila desítky životů a věřme, že ovlivní i tisíce životů těch, kteří v pornografii vidí nevinnou zábavu. Nevěřme lžím, že pornografie nemá zhoubné účinky.